Jindrich Vacek Reihenfolge der Bücher

Vidíme v zrcadle odraz reality, nebo jde o stejnou iluzi jako v případě plynutí času? A je možnost cestovat v čase jen hříčkou fantazie? Do Ill Trefu, města nacházejícího se v 16. století na Yucatanském poloostrově, přicházejí tři cestovatelé a snaží se zjistit, co se stalo s předchozí pražskou expedicí. Ve městě však záhy dochází ke zdánlivě náhodným vraždám. V bezpečí není nikdo. A motiv může mít kdokoli – místní křesťanští kolonisté, domorodí Mayové i záhadný Machiavelli Existovalo v 16. století na Yucatanu město Ill Tref? Založili ho Cortésovi lidé, nebo si ho v jednadvacátém století vymyslel a stvořil uživatel, který si říká Machiavelli? Šlo o křesťanskou pevnost, nebo o sídlo Mrtvých pánů, jimž se Mayové z pověrčivosti či strachu vyhýbali? Co je reálné a co virtuální? Rajmund Kalista, jazykovědec a historik, je spolu se dvěma kolegy vyslán pražským Ústavem aplikované historie na Yucatan do roku 1519, aby potvrdili či vyvrátili existenci tajemného města. Zároveň pátrají po osudech předchozí expedice, která beze stopy zmizela. Poslední vzkaz jejích členů zněl: „Pozor na yucatanské zrcadlo.“ Cestovatelé v čase se nakonec dostanou do Ill Trefu a seznamují se s jeho obyvateli i životem ve městě. Ale záhadné vraždy jim nečekaně zkomplikují jejich vlastní pátrání. Musí spolupracovat při vyšetřování. Okruh podezřelých se stále rozšiřuje a v ohrožení jsou dokonce sami členové mise. Co mají oběti společného? Co minulost odráží? Kdo vlastně komu nastavuje zrcadlo? Poutavé vyprávění v sobě mísí žánr fantasy a historické detektivky, přičemž vychází z reálných historických faktů. Ve strhujícím příběhu s detektivní zápletkou si autor tajemně pohrává s realitou a spletité sítě minulosti i současnosti vás zcela pohltí.

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících první třídy se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, jehož podpoře se Sanders těší, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do různých koutů světa.

Bernard a jeho dva přátelé ve 40. letech 19. století ztroskotají na pobřeží Britské Kolumbie, najdou mrtvého indiána z kmene Kwakiutlů, jsou obviněni z vraždy, a aby se zachránili, snaží se případ vyřešit. Do sloupů domu, kde bělochy drží, jsou vytesány výjevy z mýtů, které představují klíč ke zločinu, ale oni jsou k nim slepí. Posléze zjistí, že bloudili v pomyslném labyrintu a že všechno bylo jinak. Autor projevil pozoruhodnou znalost indiánských reálií a knihu doprovodil zasvěceným doslovem, pojednávajícím mj. o příslušném období dějin Spojených států.

Všechny moje toulky jsou knihou pamětí Jindřicha Vacka. Autor v ní vzpomíná na dětství v Plzni, na středoškolská a vysokoškolská studia a zejména na dvanáctiletý pobyt v Bukurešti, kde jako vysokoškolský pedagog prožíval nelítostnou realitu Ceauşeskova režimu i Ilieskův brutální neokomunismus. Značná pozornost je v knize věnována cestám do Lužice, Albánie, Moldavské republiky, Izraele i jinam a setkáním se spisovateli z těchto zemí. Knihu uzavírají autorovy vzpomínky na jeho činnost překladatele – mimo jiné jako první uváděl do Česka překlady izraelské literatury přímo z novohebrejštiny – a nakladatelského redaktora.

V románu Ďáblovo opatství nás autor zavádí do prostředí ženského kláštera, kde dojde ke zločinu. Večerní krajinou putuje krajem sestra Joana de Vilacans v doprovodu své žákyně Agnes, aby ve vzdáleném klášteře vyšetřila případ mnišky, na jejímž těle se objevují stigmata. Pro nepřízeň počasí se obě musí uchýlit do opatství Cobricel, jehož abatyši pojí se sestrou Joanou dlouholeté přátelství. A právě ten večer je abatyše nalezena zavražděná, a k tomu v cele zamčené zevnitř. Jedinou stopou se zdá být tajemný nápis na zdi cely. Kdo abatyši zavraždil? A čí zájmy za vraždou stály? Autor nám na stránkách knihy připraví nejedno překvapení – vždyť překvapením je i to, kdo případ vyřeší.

Große Spannungsliteratur aus Israel In Cholon, einem Vorort von Tel Aviv, wird eine Kindergärtnerin brutal zusammengeschlagen. Als sie aus dem Koma erwacht, identifizert sie den Täter ‒ damit scheinen zunächst alle Fragen beantwortet. Doch der Fall lässt Inspektor Avraham keine Ruhe. Er ermittelt auf eigene Faust und verdächtigt Chaim Sara: Wozu fliegt der Cateringunternehmer gerade jetzt mit seinen Kindern nach Manila? Und wo ist seine philippinische Frau? Oder geht die Fantasie mit Avraham durch? Das, was passiert sein könnte, ist noch weit schlimmer als das, was bisher geschehen ist …

Sedmá, posmrtně vydaná kniha André Van Lysebetha se nezaměřuje na tělesná cvičení, ale na lidskou mysl. Autor nás v ní seznamuje s takzvanými „mentálními obrazy“, které jsou klíčem k meditaci, umožňující nám lépe čelit každodennímu stresu. O vědecké základy i o pradávné techniky jóginů se opírá jeho výklad, jak se můžeme otevřít nevyčerpatelnému zdroji Života, jímž je síla mysli. André Van Lysebeth propagoval integrální jógu, předpokládající nerozlučné spojení těla a mysli. Jeho četní následovníci najdou v této knize srozumitelný výklad, umožňující jim seznámit se s jógou mysli.

Zu allen Zeiten haben Philosophen und Künstler Definitionen des Schönen gesucht. Das Hässliche dagegen ist meist nur als Gegensatz zum Schönen verstanden worden, fast nie wurde es für sich selbst betrachtet. Umberto Eco hat nun in seiner Geschichte der Häßlichkeit ein wunderbares Panoptikum versammelt: von Hölle und Teufel zu Monstern und Märtyrern, von den Hexen zu den Satanisten, vom Grotesken zur Obszönität, von der Apokalypse bis zum modernen Kitsch. Ein phänomenales Buch, das mit einem überwältigenden Reichtum an Abbildungen und Textstellen die faszinierende Nachtseite jener Schönheit zeigt, in welcher sich die abendländische Kultur so gerne sonnt.