This guide introduces 100 places which are connected with the past of the queer people of Prague. The book is designed to be a true guide book, i.e. a book of instructions for walking around the city. There is an orientation map of the given borough at the beginning of each chapter. The individual places of interest are marked in the initial map. These places are organized topographically so that - put together - they create a meaningful walking route
Podívejte se na Prahu jinýma očima. Poněkud neobvyklý průvodce Prahou vám to umožní. Kniha seznamuje se 150 místy, která jsou spojena s queer komunitou. Kniha je rozdělena do několika vycházek, každá vycházka je doplněna mapkou. Nevěnuje se jen centru města, ale zabíhá i do periferních oblastí. Z předmluvy ke knize: Turisté, kteří dnes stojíce před budovou Národního divadla fotografují mozaiku s kněžnou Libuší na průčelí Obecního domu, netuší, že někde v okolí, možná na záchodcíchna dnešním Náměstí Republiky, se v roce 1902 seznámil Gustav Wolf z Františkových Lázní s vojákem, který ho po několika okamžicích horečnaté vášně nedaleko potoka Brusnice zavraždil, že jeden z "mužů října", kteří 28.10. 1918 vyhlásili republiku, byl po deseti letech obětí vymyšlené kampaně v novinách, že měl podíl na "homosexuální aféře ve Vrútkách", že v dnešní budově Komerční banky vlevo od Obecního domu v roce 1956 politbyro KSČ jednalo o odtrestnění homosexuality, ale nakonec rozhodlo odtrestnit raději umělé přerušení těhotenství, a že když se otočí vpravo do Hybernské ulice, spatří bývalé sídlo Sudetoněmecké strany, kde byl v roce 1937 zatčen kvůli paragrafu 129 její čelný politik Heinz Rutha, který za měsíc spáchal ve vězení sebevraždu.
Příručka je určena pro začátečníky nebo i pokročilé studenty a samouky francouzštiny. Umožní procvičit si slovesa, která tvoří jednu ze základních mluvnických kategorií francouzského jazyka, bez níž se prostě nedomluvíte. Látka je rozdělena do dvou hlavních částí: stručná gramatika francouzského slovesa, slovní zásoba a cvičebnice. Část gramatika francouzského slovesa se věnuje následujícím jazykovým jevům: přítomný čas, otázka, zápor, rozkaz, příčestí, vyjádření minulosti, budoucnosti i podmínky, infinitiv v příslovečných větách, subkonjuktiv a časová souslednost. Výklad gramatiky je doplněn řadou vzorových příkladů – vět a frází. Část slovní zásoba má za úkol naučit vás 500 nejužitečnějších francouzských sloves doplněných vazbou, překladem a třídou, jak se časují. Nabízí i přehled časování nepravidelných sloves. Cvičebnice obsahuje desítky cvičení na doplňování správných tvarů sloves. Samozřejmostí je i klíč ke cvičením, nacházející se na konci této kapitoly. Ke knize je připojeno ineraktivní cd, které obsahuje přehledy časování, infinitivy, slovesné tvary, ale i především množství cvičení, a to jak s psanými i mluvenými odpověďmi.
Kniha obsahuje patnáct studií, které se z různých úhlů pohledu věnují stejnopohlavním vztahům coby společenskému fenoménu v české minulosti a přítomnosti. Její autoři přinášejí detailní analýzu konkrétních případů stíhání homosexuálního chování jak v 18., tak ve 20. století (mj. i v období 1939–1945), z různých úhlů pohledu se soustřeďují na dosud neznámé aspekty života homosexuálů a vnímání homosexuality v socialistickém Československu a dokládají pluralitu životních perspektiv, představ a subkultur, spojených tak či onak s homosexualitou po roce 1989.
Poslední ghetto je srozumitelným, poutavým i bolestným čtením o tom, jak vypadal život vězňů v Terezíně. Každodennost, kterou Hájková čtenáři předkládá, nemá podobu sentimentalizující fotografické momentky. Nejedná se o únik z kruté reality života v ghettu do poslední bašty nezkaleného lidství. Autorka nabízí pohled do mnohovrstevnaté minulosti, jakési minulé přítomnosti, kde je základní charakteristikou lidí i ve velice vypjatých situacích jejich vlastní jednání. Pečlivá práce s obrovským množstvím osobních svědectví a dokumentů tvoří základní kámen úspěchu této knihy. A ačkoli Hájková čtenáři předkládá vrchovatou míru výpovědí, jmen a situací, poměrně hladce sleduje hlavní výkladovou linku. Ukázky vzpomínek nemají povahu pouhého vršení důkazů, pod jejichž tíhou by měl čtenář rezignovat na vlastní uvažování. Přínos Posledního ghetta se ovšem nevyčerpává s novým výkladem historie Terezína. Hájková v knize opakovaně konstatuje, že její práci lze číst i jako ukázku, jak analyzovat vězeňská společenství, či dokonce společnosti v extrémních podmínkách.
Úvahy o společenských proměnách současné Francie Francie, podobně jako celá Evropa, se v posledních letech mění k nepoznání. Jak máme těmto proměnám rozumět? Jak se v novém světě vyznat a co očekávat? Odpovědi na tyto otázky přicházejí ze dvou stran: poučme se z historie, říkají jedni, dívejme se na společnou budoucnost, říkají druzí. Alain Finkielkraut ukazuje, že obě strany se mýlí: historické analogie i politické vize nám totiž přítomnost zakrývají a znemožňují nám vidět její skutečnou tvář. Ve svých komentářích k francouzským událostem z let 2013–2015, které připravoval pro rádio RCJ a časopis Causeur, se pokouší o věcné a střízlivé hodnocení, které je neideologické a drží se zdravého rozumu – asi tak, jak to známe u G. K. Chestertona nebo Raymonda Arona. „Jedině to je přesné, žít v přítomném okamžiku,“ cituje autor v úvodním mottu Charlese Péguyho. A život v přítomném okamžiku pro něj znamená odložit veškeré předsudky a „podívat se zpříma do tváře, kterou jsme nečekali“.
Téma homosexuality v minulosti českých zemí je v českém dějepisectví posledních let jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí bádání. Kolektivní monografie Od žaláře k oltáři. Emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti představuje první soustavný výklad politicko-společenské emancipace české homosexuální menšiny. Kniha je rozdělena do pěti oddílů, v nichž je představeno právní prostředí, které podmínilo starší fáze emancipačního úsilí, od prvních dokladů z počátku dualistické monarchie do poloviny 20. století; rozšíření povědomí o moderní homosexuální identitě v českých zemích v době před první světovou válkou; úsilí reformně orientovaných lékařů, právníků a samotných homosexuálů o zrušení všeobecné trestnosti homosexuálního jednání v podmínkách demokratické první republiky; zrušení této trestnosti za komunistického režimu a na závěr gay a lesbické emancipační úsilí v období od konce osmdesátých let do současnosti. Kniha zároveň sleduje též sociabilitu, která se s emancipačním úsilím pojila.
Dějiny ticha reprezentují prozatím poslední Corbinovu knihu (francouzsky vyšla v roce 2016). Jejím tématem jsou proměny smyslového vnímání mezi 19. a 20. stoletím, resp. jejich reflexe v dobové literatuře, sociologii a filozofii. Autor v Dějinách ticha staví do kontrastu naši současnost, především městských prostorů, přetížených hlukem a neustálým mediálním bombardováním, vůči světu 19. století, v němž bylo ještě místo pro vnitřní ticho a naslouchání. Ticho přitom Corbin chápe jako sociální konstrukt, jenž došel v minulých dvou staletích výrazných proměn, a to především směrem ke ztrátě vnitřního já a k odosobnění. Ticho se v jeho pohledu stalo vzácností, jehož hodnotu už ani neumíme ocenit. Ztráta ticha pro něj reprezentuje jednu z podob civilizačního procesu.
Láska „běží, umírá, znovu se rodí, povznáší, snižuje, pozvedá nebo ničí, bez ustání přeskakuje z jedné bytosti na druhou, okolo zeměkoule“. Amina, mladičká dívka ze severního Mali, musí velice ztloustnout, aby se vůbec mohla provdat. Své manželské štěstí nakonec najde jako čtvrtá žena starého imáma, který si ji velice zamiluje – natolik, že jí dovolí i to, co v tradiční islámské rodině dovoleno není. Amina se vzdělává, účastní rozhovorů s muži – harmonie ovšem trvá jen do chvíle, než do života imámovy rodiny vtrhne krutost v podobě tlupy islámských fanatiků. Amina pak štafetu lásky a milostných vztahů předává do Evropy, Asie, Ameriky... V Himmlerově kuchařce čtenáře jeden příběh provázel bezmála celým 20. stoletím; v této knize (s poněkud potměšilým názvem Láska je věčná, dokud trvá) naopak mnoho příběhů oběhne téměř celou planetu Zemi a nakonec se poněkud nečekaně propojí v souvislý kruh osudů.
