Mojmír Otruba Reihenfolge der Bücher

Přítomný svazek přináší výbor z textů Mojmíra Otruby (1923–2003) z rozsáhlého období 60. až 90. let. Přestože Otruba – jedna z nejvýraznějších postav naší poválečné textologie – za dobu své mnohaleté odborné kariéry publikoval řadu studií, článků a recenzí zaměřených k textové kritice, nebyly tyto jeho textologické příspěvky dosud sebrány a vydány knižně. Vedle rozsáhlé studie Autor – text – dílo, která problematizuje a rozvíjí řadu otázek naší textologie po jejím vzmachu v 60. letech (např. pojetí varianty, autora či tzv. kanonického textu), výbor přináší další autorovy články a recenze, přičemž některé texty dochované v rukopise otiskuje vůbec poprvé. V jednotlivých oddílech tak kniha představuje Otrubovy kritické práce věnované významným počinům domácí textologické literatury (rozsáhlá recenze příručky Editor a text, Vašákových Metod určování autorství či tzv. černé Textologie), dále nabízí ukázky z autorových kritik jednotlivých edičních počinů (např. výborů z díla O. Březiny, J. Vrchlického, K. Havlíčka), pronikavý Otrubův příspěvek v oblasti výzkumu textu Máje K. H. Máchy nebo metodologicky orientované texty k problematice vydávání odborné literatury a korespondence. Další autorovy texty se související tematikou jsou otištěny v rámci komentáře.

Výbor Hledání národní literatury představuje literárněvědné dílo Mojmíra Otruby (1923 – 2003), vynikajícího znalce české literatury 19. a 20. století. Otruba se proslavil množstvím doslovů a studií, které zasahují do filologie a teorie literatury, a jako editor literatury převážně 19. století a literární lexikograf. Toto rozsáhlé dílo, roztroušené po obtížně dostupných časopisech a sbornících, je pro zájemce nepřehledné a brání adekvátnímu ocenění Otrubových přínosů. Předkládaný výbor reaguje na tuto situaci a na aktuálnost Otrubova díla, které zahrnuje četné studie o národních mytologiích a specifikách české literatury. Usiluje o představení Otruby s důrazem na jeho studie k mytologiím spjatým s 19. stoletím, literárnímu vývoji, zejména českému romantismu, a vybraným autorům a dílům, jimiž se celoživotně zabýval. Dále zahrnuje jeho reflexe literárněvědného a kulturního života. Svazek je doplněn bibliografií M. Otruby a doslovem D. Dobiáše, který vybral z Otrubových textů.

Charakteristické rysy umělecké individuality Fráni Šrámka v širokém tematickém i žánrovém rozpětí vystihují čtyři díla vybraná pro tento svazek. Jejich interpretační konstantou je lidská přirozenost: spontánní lačnění člověka po intenzivním vyžití, po pocitu osobního naplnění a patřičném uspokojení základních vitálních potřeb. Může v ní být obsažen vzdor nebo provokace, jak čteme v antimilitaristických popěvcích sbírky Modrý a rudý (1906). Mohou v ní bouřit rozporné emoce a nálady, nonkonformní postoje, erotické sny i zklamání, jaké objevujeme v generačním, impresionisticky laděném románu Stříbrný vítr (1910, přepracováno 1920). Může být vyjádřena niternou romantickou touhou, která naráží na strohou realitu vnějšího světa, tak jako v lyrické komedii Léto (1915). Anebo vytvářet ostrůvek iluze, jíž zní archetypální, senzuálně laděné básně přelomové sbírky Splav (1916). Tento výbor z Šrámkovy tvorby v roce 2000 pro Českou knižnici připravil a podrobně komentoval Mojmír Otruba. Pro přítomnou reedici jsme provedli celkovou revizi textů, rozšířili vysvětlivky a připojili soupis dosavadních knižních vydání.

Sborník textů literárního teoretika, neostrukturalisty. Obsahuje tyto stati: Mezitextovost jako podmiovací vztah mezi znaky, Diskurz o roli mimoestetických hodnot při recepci díla, Epická řeč drobných próz, Kreace mýtu poezií, Ve směru od reality do literatury, Autor - text - dílo, Znaky a hodnoty.

Výbor z díla Karla Čapka, jenž obsahuje apokryfy, satiry, aforismy, podpovídky a pohádky.

Svazek obsahuje osm Hálkových povídek: Jiřík, Kterak se pan Suchý rozhněval na svět, Maryška, Zapomenutý, Na statku a v chaloupce, Poldík rumař, Na vejminku, "Študent" Kvoch.

Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury. Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus a vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví a vůbec každou absolutistickou moc. Vsazení boha Peruna do šatlavy a jeho utopení vyvolá potřebu hledat nové říšské vyznání, je vypsán konkurz na nové náboženství a mezi ostatními vírami a sektami zaznívá i pověstný jezovitský marš… Stejně klasickými jako Havlíčkovy verše jsou dnes i ilustrace Františka Gellnera (1881 – asi 1914), osobnosti svým šlehavým a satirickým naturelem Havlíčkovy blízké. Ačkoli básník, prozaik, karikaturista a ilustrátor ilustroval Havlíčkovu poému již více než před sto lety, jeho obrazový doprovod nezestárl o nic víc než verše, se kterými tvoří nerozlučný celek.

Výbor z autorovy povídkové tvorby zobrazuje citový a názorový svět českého maloměsta v době 70. let 19. stol. Uspořádal, medailón o autorovi a ediční poznámku napsal Mojmír Otruba. 1. vydání.

Spisovatelé 19. a začátku 20. století seřazení podle abecedy. Někteří, kteří patří do slovníku, tam nebyli úmyslně zařazení.