Lucie Galčanová Bücher

This book follows the successful titles “The Colourful and the Green: Chapters on Voluntary Simplicity” and “The Half-Hearted and the Hesitant: Chapters on Ecological Luxury.” The author poses the question of why, at a time of continuing devastation of nature, people’s interest in nature conservation has been decreasing. Are the media to blame or is our numbness toward ecological problems rooted in our mental makeup that tends to supress unpleasant realities? The author also wants to find out why some people have remained faithful to nature. To get to the answers, she applies sociological, philosophical, psychological, and theological perspectives. An unexpected question that may surprise some readers then becomes: Actually, why should we protect nature when it can take care of itself? It is not weak; it is strong and cruel. Librová’s students Vojtěch Pelikán, Lucie Galčanová, and Lukáš Kala interview the children of “the Colourful,” too: have they inherited their parents’ modest lifestyle?

Sólista není týmový hráč, je zaměřen na vlastní úspěch, nehledí na potřebu ostatních, jde za svým bez ohledu na celek. V případě, že o sólistech mluví komentátor fotbalového utkání. Sólista je ale také ten, kdo dokonale ovládá svůj nástroj, kdo stojí před orchestrem a svou pílí, uměním a profesionalitou podporuje výkon všech ostatních. Ten, kdo se vydává do neznáma, kdo spoléhá sám na sebe a ví, že za své chyby bude platit sám. Sólista může být bezohledný egocentrik stejně jako obětavý pomocník druhých. Sólisté v sobě zahrnují barevnost lidské existence, stejně jako jsme ji nacházeli u všech účastníků a účastnic našeho výzkumu. A proto v textu předkládané knihy hovoříme nejenom o samostatně žijících, lidech v jednočlenné domácnosti, komunikačních partnerech a partnerkách, participantech atp., ale také o sólistech a sólistkách. Jsou jimi lidé, kteří tvoří samostatnou ekonomickou jednotku (domácnost) a nesdílejí svůj intimní prostor dlouhodobě s žádnou jinou osobou a jsou bezdětní. V letech 2013 – 2014 jsme vedli rozhovory s celkem 27 lidmi a zajímalo nás, zda a jak si vytváří, upravují a přisvojují svůj „domov“ ti, kteří jej netvoří s nikým jiným a pro nikoho jiného, co pro ně vlastně domov, který je obecně spojován s rodinou, vyjednáváním a sdílením, znamená. Obsah knihy tvoří triáda ústředních témat: Jsou to otázky sociálních vztahů sahajících za hranice domácností, a tyto hranice často překračujících, otázky (nejen placené) práce a volného času a jejich vzájemného soupeření o prostor a čas domácností sólistů, a v neposlední řadě různé způsoby nakládání s předměty a prostorem v domácnostech, každodenní praktiky zabydlování privátních příbytků. Kniha je svým stylem určena odborné veřejnosti (především úvodní kapitoly), jazyk analytických kapitol je však dostupný širokému publiku a veřejnosti i mimo akademickou sféru.

Kniha Sami doma přibližuje stále rozšířenější zkušenost mladých dospělých s budováním samostatného domova – bez rodičů, partnerů či partnerek nebo dětí. Snaží se prostřednictvím hloubkových rozhovorů porozumět tomu, jak své zabydlování popisují a prožívají: jako zkušenost dospělosti, budování vlastního místa a vztahů, v kontextu nároků současných podob práce. Vyhýbá se stereotypním představám o mladých nezávislých profesionálech, či zoufalých osamělých singlech a nabízí jiný pohled na lidi, kteří bydlí sami – na „sólisty a sólistky“. Sólistou totiž může být jak sólový hráč, který jedná bez ohledu na zájmy celku, ale také ten, kdo stojí před orchestrem a svou pílí, uměním a profesionalitou podporuje výkon všech ostatních. Kniha proto vypráví řadu osobních příběhů – přes její akademickou povahu přístupně ukazuje, jaké podoby nový fenomén jednočlenných domácností v současné době nabývá a co znamená pro samotné sólisty a sólistky.

Kniha obsahuje devět textů, jejichž tématem je společenská změna sledovaná skrze studium městského prostoru, proměn jeho organizace, mechanismů jeho utváření i forem správy. Vedle témat městské mobility či diferenciace a segregace urbánního prostoru řeší především problematiku významů vkládaných do míst jejich uživateli. Proměny významů, jež jsou prostorům přisuzovány v průběhu každodenních mezilidských setkání i obecných mocenských či politických vyjednávání, jsou důležitým projevem sociální změny v (urbánním) prostoru - místa zůstávají, ale pro každou další generaci mohou znamenat cosi jiného. Někdy jejich důležitost postupně klesá až - podobně jako dopravní trasy starého industriálního města - tiše zaniknou. Jindy může být asanace ulic, náměstí či čtvrti hlasitým projevem nového společenského řádu. Autoři a autorky jednotlivých statí dohromady zastupují široký badatelský záběr od historie, přes sociologii a antropologii až k sociální geografii. Kniha je proto určena odborníkům a zájemcům o interdisciplinární studium města.

Město - zdánlivě samozřejmý pojem, který je však v odlišných vědních disciplínách často užíván v nestejných významech. Někdy odkazuje k materiální struktuře ulic, parků a náměstí, jindy označuje způsob života, "kulturní formu", "společenství" či "pouhou" administrativní jednotku, nebo je vymezeno jako protiklad venkova. Tuto mnohoznačnost publikace Město: proměnlivá ne/samozřejmost sleduje. Obsahuje deset textů, které představují různé odborné přístupy k problematice města zakotvené v odlišných společenskovědních disciplínách. V první části knihy naleznou čtenáři kapitoly věnované vybraným konceptuálním a metodologickým problémům spojovaným se studiem města, druhý oddíl přináší pohled na proměny současného evropského města i několik originálních případových studií z českého prostředí. (proměnlivá ne-samozřejmost)

Publikace nabízí pohled na město obyčejné, každodenně prožívané, a tím utvářené a reinterpretované, naplněné lidským jednáním, komunikací a vztahy. Nabízí také pohled na obrazy města, které jsou odrazem a předlohou naší každodennosti současně. Autory všech statí zajímá město soudobé, jeho podoby a možnosti jeho prožívání. Do popředí zájmu se však dostal důraz na prožívání času a možnosti jeho uchopení při zkoumání městské sociální reality. Jako obzvlášť inspirující se stal především pro ty, kdo se zabývali mobilitou a technologiemi spojenými s cestováním.

Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické „brýle“ mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy „až ten druhý“. Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů. Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem - vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty „aktivního stárnutí“ a „age-friendliness“ (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.