Jiří Bílý Bücher

Kniha Dějiny českého soudnictví plynule navazuje na předchozí knihy Dějiny veřejné správy a Dějiny ústavního práva, čímž zaplňuje jednu z dalších částí dějin státního mechanismu v českém prostředí. Soudnictví, tzn. rozhodování sporů o právo, patřilo odedávna mezi základní funkce státu. Tvoří neodmyslitelnou součást státního života a je výsledkem historického vývoje, stejně jako celková podoba státu a práva. Odpovídá vždy podmínkám příslušného stupně vývoje lidské společnosti. Kniha proto zkoumá vývoj soudnictví na našem území od prvobytně pospolné společnosti přes období patrimoniálního státu, feudální státní mechanismus, husitskou revoluci, stavovský a absolutistický stát, rakouskou monarchii, období meziválečného Československa a období nesvobody, období poválečného Československa, socialistického státu až po organizaci soudnictví v 90. letech.

Román života velké české umělkyně. Mezi českými operními pěvci najdeme řadu těch, kteří udělali zářivou mezinárodní kariéru. V 2. polovině 19. století oslnila italského skladatele Giuseppe Verdiho, ruského skladatele Antona Rubinsteina a francouzského skladatele Camille Saint-Saënse česká pěvkyně Klementýna Kalašová. Prokazovala velké hudební nadání a už od dětství hrála na klavír, což ji přivedlo k Bedřichu Smetanovi. Po návratu do Prahy marně usilovala o angažmá v Prozatímním divadle, a tak odjela do ciziny – nejdřív do Petrohradu, poté do Londýna a nakonec do milánské La Scaly, kde se proslavila jako vynikající interpretka mezzosopránových a altových rolí, zejména ve Verdiho operách. Hostovala v Benátkách, Parmě, Florencii, Bologni, Padově, Římě, Neapoli, Egyptě a podnikla úspěšné evropské turné. Po neúspěších v Praze odjela do Ameriky, kde sklízela obrovské úspěchy. V roce 1883 byla pod tlakem přátel angažována do pražského Národního divadla, ale dostávala málo příležitostí a intriky kolegů ji nakonec donutily opustit vlast. Po odchodu účinkovala v Itálii, Španělsku, Anglii, Německu, Francii a v Brazílii, kde onemocněla žlutou zimnicí a ve 39 letech podlehla. Až do poslední chvíle byla spojena se svou milovanou vlastí, která se k ní zachovala macešsky.

Publikace pojednává o mocenských a právních aspektech evropské společnosti, o moci a zákonu v některých demokraciích minulosti i současnosti, o optimismu a skepsi věků. Publikace vychází v edici právní dějiny.

Čtyřdílná učebnice Základů společenských věd nabízí studentům a široké veřejnosti sebepoznání v duchu evropské filosofické tradice. Každé lidské společenství vytváří pravidla soužití, která vyžadují dodržování a rozvoj. V moderním světě se výchova k soužití stává klíčovým úkolem škol. Tato učební pomůcka není tradiční učebnicí, neboť předmět je natolik „živý“, že vyžaduje různé metody a přístupy. Jejím cílem je pomoci čtenářům orientovat se v komplexních procesech lidského dění a hledat variabilní odpovědi na aktuální otázky, které nejsou jednoznačné. Hlavní prioritou je propojení všech složek humanitního vzdělání do celku, aniž by se stíraly autonomie jednotlivých oborů. Kde se prolínají různé oblasti společenských věd, kapitoly odkazují na relevantní témata, což čtenáři umožňuje získat globální pohled na konkrétní kategorie jako na univerzální jednotky, zatímco si zachovává znalost základů jednotlivých oborů. V tomto díle se zaměřuje na základy filosofie a psychologie.

Příběhy malé Alenky, které tatínek vypráví o kouzelné říši, jsou určeny dětem do 10 let. Alenka se náhle ocitá ve vysněném světě a seznamuje se se svým průvodcem, skřítkem Růželínkem. Spolu navštíví krále skřítků, potkají Sněžánka, patrona pavouků, zajdou za skřítky z vesničky Veselinky Madlenkou a Palečkem. Alenku čeká i mnoho úkolů: musí přejít řeku Nenávisti, odolat skřítku Vychytrálkovi a doktoru Vše- vědovi, kteří tvrdí, že život nemá smysl, a především musí najít zlatý klíček, s jehož pomocí se vrátí zpátky. Příběh končí zjevením Alenčina strážného anděla a Alenka musí volit mezi ním a Růželínkem. Zvolí anděla, rozhodnuta neodejít od něho celý život.

Předtím, než se ekonomie emancipovala, žila šťastně jako podmnožina mravní filozofie, vzdálená moderní představě ekonomie jako matematicky-alokativní vědy, která si již dávno mravní otázky neklade. Snahu o redukci člověka na výrobní a konzumní jednotku model homo oeconomicus běžně demonstroval ve varovných společenských utopiích. Středověk se svým feudalismem v rozhodující části svého vývoje byl jiný. Teologové tolik neusilovali teoreticky pochopit hospodářskou praxi jako spíš ji ovlivňovat, podřizovat ji nábožensko-etickým ideálům a řešit otázky tvorby ceny ve světle metafyzického problému. Společnost byla v jejich očích duchovním organismem, nikoliv ekonomickým mechanismem. Představa ekonomického člověka je jednou z mnoha stran racionalizace politiky, založené na nutnosti zdůrazňovat jednu tuto složku. Snahou této historické studie je zdůvodnění a historické schválení středověkých a poststředověkých historických škol hospodářského myšlení jako interpretací doby i jako příspěvku k trvale cennému souboru hospodářských generalizací.

Publikace nabízí studentům a široké veřejnosti sebe­poznání v duchu evropské filosofické tradice. Hledá čtenáře, kteří se se společenskými vědami nesetkávají poprvé. Její prioritou je propojení všech složek humanitního vzdělání do jednoho celku, aniž by se stíraly autonomie jednotlivých oborů. V tomto díle se pojednává o základech státo­vědy, politologie a sociologie.

Kniha komplexně pojednává o problematice stavovství v evropském i českém kontextu. Tisíciletý vývoj vztahů mezi panovníkem a stavy, jak v teoretických konstrukcích, tak i v praxi u vybraných evropských států, poukazuje rovněž na kořeny dnešních ústavněprávních a politologických teorií.