Kniha zkoumá vztah mezi filozofickými pojmy času a prostoru v Hegelově dialektice a moderní fyzikou. V titulu se propojuje filozofie a fyzika, konkrétně Hegelův přístup k těmto základním konceptům. Hegelova dialektika nabízí filozofický rámec pro pochopení času a prostoru jako vzájemně propojených a dynamických pojmů. Moderní fyzika, zejména teorie relativity, přišla s koncepty, které intuitivně rezonují s některými Hegelovými myšlenkami, například s jednotou prostoru a času či dynamikou časoprostoru, kterou ovlivňuje hmota. Hegel se ale zabývá logickým vývojem pojmů, zatímco fyzika empirickými teoriemi. Přestože se obě oblasti vyvíjely nezávisle, jejich srovnání odhaluje zajímavé paralely a ukazuje, jak může filozofická spekulace inspirovat nové pohledy na fyzikální skutečnost.
