Barbora Šťastná Bücher

24 skutečných milostných příběhů z dob temna Jak by vypadal příběh Romea a Julie, kdyby žili v poválečných Sudetech, ve stalinistických padesátých letech nebo v době normalizace? Ve čtyřiadvaceti povídkách ožívají lásky a rozchody skutečných lidí, kteří svěřili své příběhy Paměti národa. Jsou plné křehkých emocí i pevného odhodlání a vzdoru. Jejich kulisy jsou rozmanité: polepšovna pro náctileté, terezínské ghetto, statek postižený kolektivizací, undergroundový klub, ale i Západní Berlín nebo vietnamská džungle. Některé končí hořkosladce, jiné tragicky. Všechny ale spojuje nadčasová naděje a touha, která přetrvává, ať už milence rozděluje ostnatý drát, vězeňská zeď nebo železná opona.

Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.

Nekonečný mejdan a ještě delší vystřízlivění generace Husákových dětí. Na maturitním plese jim bylo čerstvých osmnáct, socialismus už to měl spočítané a před nimi se otevírala léta plná svobody a neomezených možností. Parta přátel, kteří tenkrát věřili, že úspěch či neúspěch mají výhradně ve svých rukou, se je rozhodla prožít po svém – na sérii večírků, kde dochází k těm nejzásadnějším životním zlomům i prozřením. S každou další skleničkou totiž roste nejen chuť, ale taky upřímnost. A kocovina, která následuje, je rok od roku horší. Tenhle večírek trvá už pětatřicet let.

Když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů? Na konci listopadu 1940 se v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly skoro dva tisíce židovských uprchlíků. Mezi nimi i velká skupina Čechoslováků. Tajemná katastrofa lodi rozdělí i osudy čtyř dospívajících přátel a důkladně zamíchá jejich vztahy. Dvě dívky a dva chlapci na útěku z Čech do Palestiny za sebou nechávají nebezpečí válečné Evropy, ale netuší, že jim osud připravuje řadu nových těžkých zkoušek. Dočkají se všichni konce války a najdou ztracený domov?

Ženy prý samy sebe kritizují v průměru osmkrát denně. Poprvé hned ráno v koupelně před zrcadlem. Ani mě to nepřekvapuje. Taky to dělám. Za to, že nejsem dost krásná. Za to, že nemám dost uklizeno. Za to, že nezvládám všechno v práci, že nejsem skvělá matka a že nežiju v harmonii s vesmírem. Dlouho jsem si myslela, že opravdový a báječný život začne, teprve až to všechno napravím a zlepším. Až zhubnu, až si udělám pořádek ve skříni i v účetnictví, až konečně změním účes, až se naučím meditovat. Jenže pak jsem si všimla, že život už dávno začal i bez toho. A že je chaotický a někdy i dost stresující, ale taky skvělý a zábavný, i když jsem se nezlepšila vůbec v ničem z výše uvedeného seznamu. Takže tahle kniha je plná historek o tom, co se mi nepovedlo. O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ. Ale taky o tom, že právě takovýhle život je doopravdy můj a že přesně takhle mě to baví. Zkrátka že je dobrý tak akorát.

Je čas znovu postavit spálené mosty Začátkem května 1986, když se nad naši zem pomalu sunul radioaktivní mrak z Černobylu, bylo Zdeně šest let. A tenkrát se stala věc, která změnila osud celé její rodiny. Co se událo? Proč nechce její matka mluvit o minulosti? A kdo je tajemná imaginární přítelkyně, kterou Zdena oslovuje Dede? Hledání odpovědí ji zavede do maringotky v sudetském pohraničí, do temné garáže přebudované na bunkr, ale i na pobřeží v daleké Bretani.

Kniha o tom, že odvaha a strach se nevylučují Tahle kniha není návod, jak se přestat bát. Já se například bojím spousty věcí. Bojím se otevírat dopisy s modrým pruhem, bojím se pavouků, zubaře, předjíždění na okresce, bojím se, že v práci přijdou na to, že ve skutečnosti nic neumím. Přišla jsem ale na to, že i když se strachu nezbavím, nemusím ho za všech okolností poslouchat. I se strachem můžu sebrat odvahu a dělat věci, které bych od sebe nečekala. Tahle kniha je tedy o tom, jak jsem sebrala odvahu: • přestat se za všechno omlouvat • říct „ano“ a jít dobrodružství naproti • říkat „ne“, když je to potřeba • nesnažit se být pořád cool • nosit klobouk • nečekat na dovolení • požádat o pomoc • nemít pořád samé jedničky • radovat se, i když vím, že je to jen na chvilku

Zum ersten Mal nicht in einer Einzelzelle, teilt Anick mit Dirnen, Diebinnen und verlausten Analphabetinnen schreibend den Alltag in Frauenknästen an unterschiedlichen Orten in Frankreich. Maria sticht heraus, mit ihr plant sie minutiös den Ausbruch und richtet sich damit immer wieder auf. Auch hat sie, während sie Zigarette um Zigarette, gegen Klamotten getauscht, raucht, das Mantra ihres ebenso inhaftierten Ehemanns im Ohr: „Wir sind allein, mein Schatz. Ganz allein“, um dann auch mit ihm über Kassiber an einem gemeinsamen Ausbruch zu feilen, nachdem der erste gescheitert ist. Es ist das Opium, um einen freien Geist zu behalten und zu überleben, in der Haft. Albertine Sarrazin, der weibliche Outlaw, zeigt uns in der Neuübersetzung von Claudia Steinitz ein Panoptikum des „Ausbruchs“, das uns realisieren lässt - hier geht es um unser eigenes Menschsein: Wahr, pur und einzig geht der Kult weiter!

Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.

Nový život, noví muži. Tak proč si připadám jako stará kráva? Manuál přežití hodné holky ve světě digitálního randění Jak se liší randění v osmnácti a ve čtyřiceti? Vlastně skoro nijak. Ve čtyřiceti jste pořád stejně nejistí a zmatení jako v osmnácti, jenom už to nevypadá tak roztomile. Klára se o tom přesvědčí, když ze dne na den skončí její manželství a ona se znovu ocitne v nepředvídatelném světě singles. Zažije pár katastrofických schůzek, poprvé v životě zjišťuje, jak vypadá seznamování přes Tinder, Facebook, Messenger a Instagram, a že trapasy online jsou stejně trapné jako ty skutečné.