Studium zachovaných staveb odhaluje různá prostorová uspořádání, avšak často není jasné, jak konkrétní dům v minulosti fungoval. Pochopení funkcí staveb je klíčové pro interpretaci a spojení s širším kulturně-historickým pojetím dějin bydlení jako součásti každodenní kultury. První část publikace se zaměřuje na dobové vnímání obytného prostoru, jak je zachyceno v písemných pramenech. Zkoumá pojmy jako sklep, mázhauz, světnice a piterna, a snaží se je zasadit do kulturního kontextu dané doby. Druhá část se věnuje prostorovým vztahům mezi jednotlivými místnostmi v měšťanských domech raného novověku. Jak bylo tvořeno obytné jádro domu? Kde měšťané vařili, stolovali nebo vykonávali hygienu? Jak byla rozložena místa pro nocleh? Odpovědi jsou hledány v dobových textech, nikoli v reálně existujících objektech. K interpretaci je využito prostorových komunikačních schémat, která graficky zobrazují vztahy mezi místnostmi. Pramenná základna pro tuto analýzu zahrnuje především pozůstalostní inventáře Starého Města pražského z let 1584–1618.
