František Všetička Bücher

Nový literárněteoretický slovník obsahuje tradiční i novodobé pojmy z oblasti poetiky. Zaplňuje tak vyprázdněnou oblast, která v posledních desítiletích v této sféře vznikla. Lexikon je na rozdíl od starších publikací tohoto druhu obohacen o termíny, s nimiž do literárněvědného myšlení přišly novější školy, s jejichž názory a publikacemi jsme se začali u nás obeznamovat teprve v průběhu devadesátých let 20. století, např. aluze, diskurs, manuskriptologie, paradigma, postmodernismus. Vzhledem k tomu, že se na sestavení lexikonu podílejí pouze dva autoři, navíc myšlenkově spříznění, působí jejich publikace jednotným dojmem. Převážná většina hesel je doprovázena názornými literárními ukázkami, zpřesňujícími a konkretizujícími obecně formulovaná hesla. Snahou obou autorů také bylo, aby jednotlivá hesla obsahovala početnější odbornou literaturu, zejména českou, nebo? slovník je určen především studentům, jímž je zahraniční odborná literatura většinou nedostupná.

Pět povídek námětově čerpaných z Olomoucka, zpracovaných naturalisticky s pronikavou povahokresbou postav, stupňující dramatické vyhrocení příběhů. Povídka "Žebrák" portrétuje člověka zcela odlidštěného mamonem, v "Němákovi" autor postihl duševní svět hluchoněmého sazeče a jeho konflikt se zaměstnavatelem. V "Šikovateli Lemanínském" vylíčil Čapek-Chod otřesnou popravu rakouského vojáka a v novele "Labyrint světa" nadaného a slabošského malíře a jeho zápas s měšťáckou společností. Poslední povídka "Kdo s koho" je groteskou s tragickým námětem milostného trojúhelníku.

Sborník literárně teoretických studií zaměřených na rozbor Arbesova díla.(Anotace je z www.baila.net)

Všetičkovy Podoby prózy jsou prvním literárněteoretickým pokusem o zmapování kompoziční poetiky české prózy dvacátých let 20. století. Autor prozkoumal českou prozaickou produkci zmíněných let a zaměřil se ve svém výkladu na ty tituly, jež považuje za umělecký vrchol dané dekády. Svou pozornost přitom věnoval všem literárním proudům a tendencím, od představitelů kritického realismu a naturalismu až po umělce modernistické. Vedle románové produkce neopomněl ani prozaickou tvorbu pro děti.

České baroko není sice posud všestranně prostudováno, ale jistě je již plně rehabilitováno. Dnes tedy bude už stěží někdo tvrdit, že baroko je souznačné s "temnotou" českého ducha, málokdo se odváží pochybovat, že se barokem češství vyjádřilo naopak mohutně a velkolepě: obecně vzato, je u nás baroko dobou, kdy česká tvořivost přináší na dlouhé časy naposled náš vlastní a originální příspěvek do obecného a společného fondu evropské kultury; umělecky vzato se naše baroko svou vskutku tvůrčí povahou velmi kladně odráží od obou epoch, které je historicky rámcují, jak od naší renesance, tak i od osvícenského pseudoklasicismu. - Václav Černý, úvod ke studii Generační periodizace českého baroka

Tato kniha je prozaickou poctou Zdeňku Matěji Kudějovi, spisovateli z bohémského okruhu Jaroslava Haška. Podstatu knihy tvoří spontánní zajímavé příběhy z Kudějova života, kladené vedle sebe podobně, jak to čtenář zná z Boccacciova Decameronu. Autor využil tohoto způsobu vyprávění při líčení Kudějova extravagantního složitého života. Ve vyprávění vystupují i další postavy českého kulturního světa. Vedle Jaroslava Haška to jsou malíř Jaroslav Panuška, polárník Jan Eskymo Welzel, Bob Hurikán a další.

Francie literární je soubor fejetonů o francouzských spisovatelích a jinonárodních slovesných tvůrcích, kteří delší nebo kratší čas ve Francii pobývali a tvořili. Jednotlivé texty jsou výsledkem několikerých pobytů v Balzakově zemi, během nichž autor pořídil také řadu fotografií, jež tyto fejetony a zároveň medailony doprovázejí. Snahou autora bylo, aby slovesný text a fotografický materiál tvořily souvztažný celek. Čtenář prostřednictvím tohoto svazku nahlédne do míst spojených s životem a dílem Balzakovým, Baudelairovým, Daudetovým, Rollandovým, Rimbaudovým, ale také Buninovým, Feuchtwangerovým, Hemingwayovým, Werfelovým nebo českých literátů Karla Čapka, Jana Čepa, Vítězslava Nezvala, Jana Palivce, Jana Vladislava, Karla Zlína a mnohých jiných.

Olomoucký literární vědec a historik František Všetička (1932) se soustavně věnoval mimo jiné vývoji české prózy v šesti počátečních dekádách 20. století (např. ve svazcích Ariadnino arkánum, Možnosti Meleté, Kroky Kalliopé aj.). V knize studií o kompoziční poetice Rázovité refugium se tentokrát orientuje na vybraná prozaická díla 19. století. Ačkoli jde o autorův první krok do této epochy vývoje české literatury, neboť hodlá zmapovat celek kompoziční poetiky české beletrie 19. století, soubor statí zabývajících se prózami Karla Hynka Máchy, Karla Sabiny, Karolíny Světlé, Jana Nerudy, Jakuba Arbesa, Aloise Jiráska, Svatopluka Čecha, Julia Zeyera a jiných poskytuje panoramatický a ucelený pohled na prozaickou tvorbu 19. století, k níž přistupuje František Všetička zejména z hlediska její kompoziční výstavby a struktury. Knihu doplňuje obsáhlý Slovník kompoziční poetiky s odkazy na konkrétní literární díla vznikající ve zmíněné historické periodě.

Román pojednává o bratrech Langerových, zejména o dramatiku Františkovi a chasidsky zaměřeném Jiřím. Románové dění vytváří nejen vztahy mezi oběma bratry, ale především dobová atmosféra od sklonku 19. století až po začátek dvacátých let 20. století. V Letech legionů se čtenář setká nejen se známými jmény z kulturního světa, ale také s dobovými událostmi. V románu vedle bratrů Langerových vystupují i Jaroslav Hašek, Viktor Dyk, Josef Váchal, Rudolf Medek, Tomáš Masaryk, Franz Kafka, Max Brod a řada dalších. Z významných společenských a dobových událostí je zachycena činnost Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, první světová válka a sibiřská anabaze našich legií. František Všetička tímto svým románem navazuje na svá předchozí biografická díla - na román Před branami Omegy, zobrazující životní osudy Jakuba Arbesa, a na Daleký dům, podávající životní příběh Viktora Dyka.