Autorka (vl. jménem Alena Klímová) navazuje svou novou básnickou sbírkou na knihu z loňského roku Múzovo lehké políbení. Opět se chce se čtenáři podělit o své drobné básně, které jí byly sděleny na pokraji snění, ve chvíli Vnoru. Verše mapují část autorčina života jako ženy i jako básnířky, navazující na dávnou básnířku– paní Psapfó. Ilustrovala Alena Klímová, graficky upravila Věra Martinková.
Nová sbírka žádané básnířky a autorky Aleny Klímové, píšící pod pseudonymem BO.-žena. Tato útlá sbírka básní je výsledkem jejího ponoření se do sféry, ve které slyší básně, ale též ukázkou zamýšlení se nad nadrealitou lidského Bytí, vycházejícího z její dlouholeté příslušnosti ke Starému mystickému Řádu Růže a Kříže. Tam, v kadidlem provoněných chrámech, v nádherném ztišení, se odehrávají červnové Svátky Růží, s jejich mystickými vnory, a tam patřily a byly recitovány i zde uvedené básně paní Aleny.
Tento soubor padesáti sonetů spisovatelky Aleny Klímové-Brejchové, uměleckým jménem BO.-žena, je odvážným pokusem nejen o absolutní odhalení vlastního nitra, ale též o citlivé vysvětlení fenoménu, jímž je prvotní výboj básníkovy imaginace. Básnířka už více než čtvrt století okouzleně vnímá, že své verše neskládá, ale snaží se je pouze citlivě a rychle, svou meditací projasněnou myslí, zachytit a zapsat. Zaznamenat pro své čtenáře podle nadreálného niterného diktátu „Krále vesmírných Šepotů-Doteků“.
Svou novou básnickou sbírku věnuje autorka své vnučce, která se narodila v čase cestujících Létavic-Perseid. Hluboce procítěné verše a průvodní slova nezapřou bytostného básníka, který se v Čechách rodí jen sporadicky. Autorka sama říká o básnících: „… Ale oni pracují, už proto, aby nekřičeli bolestí! Pracují-tvoří pro druhé. Žhnou jako zářící meteority. Ale i jejich cesta … bývá kratinká.“ Sami se ponořte do autorčiných vysoce poetických i naléhavých veršů.
Kniha Poezie Smrti aneb Básničky pro staré holčičky je věnována tématům, která se v současné české literatuře neobjevují často: smrti, umírání, doprovázení blízkého člověka „na druhý břeh“, ale i léčitelství, či reinkarnaci. Dotýká se nelehkého skloubení lidské víry, lásky, či účinné pomoci, ale také pochybností astrachu z vlastního konce. Svou formou kniha navazuje na předcházející knihu Kauza Pozemšťanka (2009) a s básnickou bravurou se v ní prolínají básně, básnická próza i texty úvahové, filozofující či vzpomínkové.
Nová básnická sbírka autorky, která si přezdívá BO-žena, nebo také „spící básník“, opět přináší intimní lyrické verše s filozofickým podtextem a meditativním zabarvením. Je básnickým odrazem dní, které autorka trávila u lože svého umírajícího muže, i vzpomínek na něho, které jsou často až bolestně přítomné a živé. Drobná knížka vychází v řadě Bibliofilie nakladatelství ALFA-OMEGA. Působivý text doprovázejí ilustrace autorčiny vnučky Anny Terezie Vlasákové.
Lidé jí říkají „spící básník“. To proto, že své básně zapisuje v okamžiku, kdy se ocitá na hranici mezi bděním a spánkovým útlumem. Říká, že si nepamatuje ani jediný verš a že v bdělém stavu by se o zápis veršů ani nepokusila. Jejím snem je vyslat své papírové děti, své „Hlasem“ nadiktované knihy, v symbióze s vlastními ilustracemi k lidem, do světa, ve kterém by se směly stát pomociplným, lidského ducha léčícím faktorem. Tento sen se vydáním knihy Tanec Hermafrodita alespoň částečně naplňuje. Graficky upravila Věra Martinková.
Knížku s verši stejného typu, ale v drobnějším vydání, připravila autorka se stejnou láskou především pro své blízké a spřízněné duše. Ilustrovala a graficky upravila Věra Martinková.