Martin Nodl Bücher

Im Kuttenberger Dekret verlieh König Wenzel IV. entgegen der Prager Universitätsverfassung den drei deutschsprachigen Universitätsnationen nurmehr eine Stimme in der Universitätsversammlung, der böhmischen Nation dagegen drei. Die nationale Geschichtsschreibung hat daher seit Mitte des 19. Jahrhunderts dieses Dekret zu einem Höhepunkt ständiger Spannungen zwischen Deutschen und Böhmen stilisiert, auf den sie die deutsch-tschechischen Gegensätze des 19./20. Jahrhunderts zurückprojizieren konnte. In seiner Analyse weist der Autor dagegen nach, dass die Beziehung der Prager Universitätsnationen bis Anfang des 15. Jahrhunderts vom Bemühen um Eintracht geprägt war. Zudem behandelt er die Ursachen und Folgen des Dekrets sowie das allmähliche Eindringen nationaler Aspekte in die philosophisch-theologischen Konflikte zwischen der Kirchenreformpartei und ihren Gegnern an der Universität. Der Autor kommt u. a. zu dem Schluss, dass das Dekret die böhmischen Magister nur vordergründig zu Siegern machte, in Wirklichkeit aber zum Niedergang der Prager Universität führte sowie zum Gelingen der Leipziger Neugründung, für die dieses Buch ebenfalls interessante Aufschlüsse bietet.

The book delves into the Czech Reformation's roots at Prague University, highlighting its role in addressing the late medieval church's crisis. Central to this movement is John Hus, a former student and rector, whose radical ecclesiology challenged church hierarchy and fostered a distinct Czech identity intertwined with messianic elements. It explores how the university and Prague created an environment that diverged from contemporary Christian ecumenism, ultimately shaping the Reformation's trajectory and its impact on Czech medieval society.

Soubor osmnácti bajek, legend a podpohádek magickým způsobem ohledává krajinu dětské duše.

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2

Kolektivní monografie Josef Válka a myšlení o dějinách je věnována osobě, dílu, badatelským zájmům a obecně kulturnímu přínosu brněnského profesora středověkých a raně novověkých dějin Josefa Války (1929–2017). Josef Válka patřil k předním českým a moravským badatelům, kteří se od 50. let 20. století věnovali sociálním akulturním dějinám. Prodělal barvitý badatelský vývoj od marxismu přes strukturalismus až k dějinám mentalit a historické antropologii. V jednotlivých studiích je Josef Válka reflektován jako badatelská a myslitelská osobnost dějepisectví druhé poloviny 20. století s důrazem na metodologické aspekty a na problematiku recepce francouzských, německých a anglických badatelských inspirací. Autoři přitom kladou důraz na teoreticko-metodologická východiska Válkova historického myšlení, na jeho specifické nazírání sociálních a kulturních dějin, na jím prosazovaný koncept nadkonfesního křesťanství, na jeho chápání Františka Palackého v kontextu moderního dějepisectví a v neposlední řadě i na Válkovu publicistickou a popularizační činnost.

Prezentovaná publikácia sa popri ekonomickom a obchodnom hľadisku venuje aj ďalším oblastiam fungovania miest, prevažne na území dnešného Slovenska. To je zasadené do celouhorského , sčasti aj do celoeurópskeho kontextu. Osobitnosťou uhorského mestského vývoja, ktorú treba vyzdvihnúť v porovnaní so západnou Európou, je vyššia miera slobody pri voľbe mestských funkcionárov aj autonómia v cirkevnej oblasti - slobodná voľba farára. Atmosféru dokresľovali slávnosti a procesie, ktoré boli v jednotlivých mestách odlišné a spoluvytvárali tak ich identitu. Pohľad na slovenské a sčasti maďarské mestá doplňujú dve kapitoly venované mestám v Čechách a na Morave. V rozsiahlej úvodnej stati sa čitateľ má možnosť oboznámiť so všeobecným vývojom stredovekých miest zasadeným do európskeho rámca a tiež s vývinom historiografického pohľadu na ne.

Sborník věnovný problematice geneze české a polské šlechty v raném a vrcholném středověku a problematice sociální reprezentace šlechty ve středověku pozdním. Příspěvky jsou v českém a polském jazyce.

Obsáhlá monografie zkoumá slavnosti, ceremonie a rituály v Českém království během pozdního středověku. Autorský kolektiv českých medievistů na základě různých pramenů vytváří komplexní obraz těchto událostí, které se odehrávaly v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Důraz je kladen na panovnické dvory, kde se rituály často nabývaly sakrální podoby. Kapitoly se zaměřují na královské pohřby, korunovace a svatby, ukazující, jak rituální jednání v těchto prostředích mělo slavnostní a ceremoniální charakter. Normy a předpisy, které vznikaly na lucemburském dvoře, měly vliv na ceremoniální zvyklosti budoucích generací. I když české prameny neodpovídají na všechny otázky, komparace s německým, francouzským, anglickým, polským a uherským prostředím ukazuje, že díky dvoru císaře Karla IV. se v českých zemích rozvinula pestrá škála dvorských slavností. Důraz na komparaci se projevuje i v kapitolách o rituálech slezských knížat, české aristokracie, domácích prelátů a měst, kde se ceremonie uplatnily zejména ve styku s panovníkem, ačkoli rodinné slavnosti v pozdním středověku ještě nenapodobovaly dvorské prostředí.

Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.

Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, nazvaný Moc a její symbolika ve středověku, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku. Ta se, jak ukazují zde představené studie, v symbolické rovině odrážela na panovnických pečetích, v korunovačních řádech, resp. při korunovačních rituálech, během soudních procesů či při rituálech slavnostních vjezdů do panovnických měst.