Petr Glombíček Bücher

Předložený soubor esejů první kniha v češtině věnovaná irskému filosofovi má za cíl představit čtenáři rozsah Berkeleyho filosofického díla. Najdeme zde články, jež se zabývají kritikou aristotelského pojetí vnímání, jeho interpretací jazyka fyziky, teorií jazykového významu, jeho koncepcí "common sense", jeho představou já jakožto aktivní síly, ale také jeho teorií poslušnosti v politické oblasti nebo pozdní filosofií spisu Seiris, který se pod vlivem novoplatonismu a hermetického korpusu vyvazuje z mezí idealismu raného období.

Skotské osvícenství představuje fascinující kapitolu evropských kulturních dějin. Svým vlivem se může měřit s obdobným hnutím ve Francii nebo Německu. Texty ve Skotsku působících intelektuálů, jako byli David Hume, Adam Smith, Thomas Reid, Francis Hutcheson nebo Alexander Gerard, se hned od okamžiku svého vydání četly a probíraly nejen ve zbytku Velké Británie, ale také ve Francii a Německu, a to s trvalým vlivem. V knize najdete čtyři samostatné menší i rozsáhlejší studie k tématům filosofie Thomase Reida, jež by mohla upoutat zájem naší odborné veřejnosti a studentů. První z nich uvádí čtenáře do Reidova života a díla v nejužším kontextu a soustřeďuje se na vysvětlení jeho zařazení jako hlavy skotské školy zdravého rozumu. Druhá kapitola se věnuje Reidově kritice Humovy filosofie.

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem Kniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána, který svou původní pozici revidoval ve světle analýzy jazyka. Ta ho přivedla hlavně k vypracování rozlišení toho, co se dá říci, od toho, co se v zacházení se slovy jen ukazuje. A toto rozlišení zase vposledku vycházelo z dobových debat rakouských fyziků o interpretaci vědeckých teorií, z nichž zásadní pro Wittgensteina dlouhodobě zůstaly myšlenky Heinricha Hertze. Hertzovský prvek Wittgensteinovy představy o úkolu filosofování je asi nejdůležitějším momentem Wittgensteinova myšlení od úplných počátků až do konce, a představuje tak zřejmě nejnázornější doklad pro jednotu tohoto myšlení, či přinejmenším pro plynulost jeho vývoje.

Kniha se věnuje komplexní problematice vzájemného vztahu, vymezování i ovlivňování tradice a modernosti. Na osmi vybraných tématech (Diógenés a antické náboženství, Lyotardova interpretace Kanta, Rortyho antiesencialismus, povědomí nejmladší dospělé generace o socialistické éře, osvojení si arabských astronomických znalostí latinským světem, Rusko mezi Východem a Západem, hospoda jako sakrální prostor a logika možných světů), v podobě detailně propracovaných sond se snaží o interdisciplinární průnik do probírané látky, přičemž zohledňuje různé aspekty synchronního i diachronního propojování tradice s moderností.

Wittgensteins Traktat untersucht die Möglichkeiten des Denkens an den Möglichkeiten der Sprache. Ausgehend von dem logischen Bau der Sätze und der Natur der logischen Schlüsse gelangt er zur Erkenntnistheorie, zu den Grundlagen der Psychologie und der Ethik und schließlich zum Problem der Mystik.

Sborník sestavený editory Petrem Glombíčkem a Janem Kunešem nabízí český překlad několika základních soudobých badatelských textů ke klíčovému tématu Descartovy filosofie – k problematice Descartova prvního principu, obvykle vyjadřovanému slavnou větou cogito, ergo sum (myslím, tedy jsem). Uveřejněné studie poskytují jak standardní školský výklad tématu, tak některá z jeho nejvlivnějších originálních zpracování.

Diese „kleine“ Studienausgabe bringt neben dem ins Deutsche übertragenen Text der sechs Meditationen das Widmungsschreiben Descartes' an die Sorbonne, sein Vorwort und die Synopsis. Mit dem ausführlichen deutsch-lateinisch angelegten Begriffsverzeichnis wird ein Hilfsmittel zur Verfügung gestellt, um terminologisch besonders wichtige Stellen erkennen und Formulierungen im Original nachvollziehen zu können, auch ohne den lateinischen Text zur Hand zu haben.

Tradičně se diskuse o soukromém jazyce, k níž dal ve své knize Filosofická zkoumání (1953) podnět rakouský filosof Ludwig Wittgenstein (1889 1951), soustřeďovala na otázku tzv. autority první osoby ve věci mentálních stavů. Texty v tomto sborníku se na problém soukromého jazyka pokoušejí podívat jako na obecnější problém, co to znamená něčemu rozumět. Popularitu takovému čtení Wittgensteinových úvah přinesla diskuse o knize amerického filosofa a logika Saula Kripka Wittgenstein on Rules and Private Language (1982). Kripke viděl u Wittgensteina zdroj argumentů proti filosofickému realismu: proti představě, že naše pojmy jsou určovány skutečností, jež existuje nezávisle na nás. Jeho anti-realismus ovšem vyvolal vedle souhlasu také pochybnosti i rozhodné námitky. S některými nejvlivnějšími texty o problémech rozumění a řízení se pravidlem se lze seznámit v tomto souboru. Články doplňuje přístupná předmluva a výběrová bibliografie další četby.

V osmnáctém století jako by se filosofická reflexe zdravého rozumu rozvinula více než kdy předtím. Když ovšem čteme tehdejší texty, jež využívají výrazy jako „common sense“, snadno se nám stane, že do nich budeme se samozřejmostí promítat naše současné rozumění, ve kterém bývá zásadní to, co už Immanuel Kant pohrdavě označil za „mínění davu“. Kniha sleduje, jak s pojmem zdravého rozumu vlastně zacházeli filosofové, převážně z osmnáctého století. O hlavních autorech, kterým jsou věnovány samostatné kapitoly, můžeme říci, že svým pojetím zdravého rozumu zásadně ovlivnili jeho další chápání. Fenomén zdravého rozumu ve své plastičnosti nabízí východisko pro zkoumání racionality. Reduktivistické koncepce a nedorozumění, jež se v dlouhodobé diskusi vynořily, jsou po zasazení do kontextu ilustrativní jako součástky a aspekty celku, jehož ladnost jako bychom stále tušili, když se zdravého rozumu entuziasticky dovoláváme.