Stefan Themerson Bücher

Themersonom przyświecał cel, by książki były nie tyle bestsellerami, ale, jak sami je nazwali, BESTLOOKERAMI. 'Był gdzieś haj taki kraj, Była gdzie taka wieś” (dwie książki w jednym tomie) to właśnie takie bestlookery! 'Był gdzieś haj taki kraj, Byłą gdzieś taka wieś' są przykładem idealnej kompozycji słowa, ilustracji i typografii oraz zabawy językiem – zdania są jakby ulepione z plasteliny: giętkie, wymodelowane, zaskakujące! Rysunki Franciszki urzekają elegancją kreski, prostotą wyrazu i humorem.

V románu Kardinál Pölätüo (1961) Ratlík pronásledující vlastní ocas přiměje kardinála Pölätüa k sepsání krkolomného filozofického pojednání. 6940stránkové dílo, v němž se snaží v souladu s církevními doktrínami dokázat, že věda je podmnožinou a dalším důkazem platnosti náboženské víry, je platformou k absurdní polemice s Russellovým logickým pozitivismem, ale především nekompromisním útokem na úhlavního nepřítele víry - poezii. Zničit poezii ovšem znamená v první řadě odstranit ze světa Pölätüova osmnáctiletého syna, básníka Guillauma Apollinaira. Druhý román Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise (1980) představuje nevinnou variaci na faustovské téma. Přináší obraz soumraku romantického vzorce heroismu a v jednoduchém a zdánlivě záhadném příběhu vykresluje nesmyslnost principů politicko-historického dění.

Když na zahradě profesora Timothyho Chestertona-Browna nevysvětlitelně exploduje černý pudl, zmrzačí profesora a zabije jeho hosta, "záhada sardinky" může začít. Do jejího rozluštění se zapojuje řada nepravděpodobných detektivů: dvanáctiletý matematik, jeho matka, jeho láska, věštkyně slečna Prenticeová či byrokrat přezdívaný ministr imponderábilií. Odhalené stopy - logické, okultní, intuitivní a všelijaké další - vedou daleko od maličkého přímořského městečka, kde všechno začalo - na Mallorcu, do Říma i do Londýna. Řešení se však nakonec stejně nachází až za těmi nejvzdálenějšími a nejmagičtějšími hranicemi rozumu. Román Záhada sardinky polsko-britského filmaře, prozaika, básníka a filozofa Stefana Themersona (1910-1988) je postmoderní koláží sešitou z absurdních nápadů opírajících se o trivialitu. Kdo by ji chtěl zastírat, skončí s Brežněvem a Thatcherovou nad červeným tlačítkem. Jediné, co nám zůstává, jsou dobré způsoby.

This publication functions as a testament to the variety of innovation in the rediscovered chapter of Polish experimental filmmaking and art during the cold-war years. 1,2,3...Avant-Gardes represents an exhibition and research project dedicated to the history of experimental film and art, and to the interaction between these two fields. The juxtaposition between the work of renowned Polish avant-garde filmmakers and international contemporary artists is categorized into five themes: Analytical Strategies, Political Film, Sound and Image, Imagination, Games and Participation, and Consumption. The text contextualizes the films convincingly into these concepts which are reinforced with artists projects/pages. Contemporary contributors include The Bernadette Corporation, Matthew Buckingham, Judith Hopf and Katrin Pesch, Igor Krenz, Jonathan Monk, Jeroen de Rijke and Willem de Rooij, and Wilhelm Sasnal. Finally, the outstanding history of Polish avant-garde film is presented in an archive containing descriptions of more than thirty films produced between 1920 and 1970.

Cultuurhistorische en cultuurfilosofische beschouwingen van Nederlandse en buitenlandse sprekers.