Lenka Karfíková Bücher

Tento výbor textů velkého německého mystika 13. století je doplněn obsáhlou úvodní studií Jana Sokola, která usnadňuje přístup k dílu významného náboženského myslitele Mistra Eckharta. Kniha obsahuje jeho entuziastická kázání, která odhalují jádro Eckhartova myšlení v jeho syrové podobě, a zahrnuje také překlady dalších dobových textů, jež doplňují jeho myšlenkové dědictví. Eckhartova osobnost (kolem 1260–1327) znovu přitahuje pozornost historiků, filozofů a čtenářů hledajících duchovní inspiraci. Proslavil se především svými německými kázáními, byl mistrem pařížské univerzity a vedl českou dominikánskou provincii. Jako originální myslitel ovlivnil významné myšlenkové proudy a pozdější německou náboženskou literaturu. Jeho dílo oslovilo různé osobnosti, včetně Mikuláše z Kusy, Hegela a Jung. Eckhart často používá paradoxní výrazy, které inspirovaly filozofy a věřící po staletí. I přes odsouzení některých jeho tvrzení církevními autoritami zůstal věrný své víře a jeho myšlenky žijí dál. Kniha zahrnuje dva hlavní traktáty, 22 německých kázání a část jeho latinských spisů, čímž ukazuje Eckharta v kontextu středověkého myšlení, které je dnes obtížně přístupné.

Zásadní teologický spis Aurelia Augustina, klíčového myslitele pozdní antiky a západního křesťanství, se zevrubným úvodem přední znalkyně jeho díla Lenky Karfíkové.

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko- české vydání.

Studie ke Kappadočanům, Augustinovi a Abélardovi. Kniha se v šesti studiích obrací k dvěma vrcholným postavám křesťanské pozdní antiky Řehořovi z Nyssy a Aureliu Augustinovi. Tito autoři čtvrtého a pátého století do velké míry určili podobu křesťanské teologie a filosofie následujících staletí v její řecké a latinské verzi. Je velmi zajímavé sledovat při interpretaci jejich díla nejen tradici křesťanského myšlení v jejím zrodu, ale zároveň uchopení a přetvoření antických filosofických motivů, k němuž zde dochází. Závěrečná, sedmá studie je věnována autorovi mnohem pozdějšímu, je však rovněž pozoruhodným dokladem křesťanské recepce antických otázek, tentokrát Abélardovy interpretace Porfyriovy Isagoge. Ve svém celku studie ukazují nejen navázání křesťanských autorů na antické vzory, ale také specifika křesťanského myšlení, za něž lze pokládat důraz na lidskou volbu, na světový řád tvořený božským číselným uspořádáním, který je však zároveň lidským úkolem, a rovněž pokus myslet jediné božství jako jednotu tří navzájem rovných osob nebo pochopit jednotlivinu v její nezaměnitelnosti jako východisko myšlení.

Lenka Karfíková ve své útlé knize sleduje proměny, jimiž prošlo Augustinovo pojetí platónského učení o anamnési. Zabývá se otázkou, zda Augustin počítal se vzpomínkou na minulé vidění duchovních (inteligibilních) předmětů, jež duše zřela před sestupem do těla, anebo chápal tyto předměty jako stále přítomné pro vtělenou duši, případně v jakém smyslu. Porovnání s představami Platonovými a Plotinovými (jejichž rozdíl je úvodem nastíněn) ukazuje, že se Augustin od jakéhosi rigidního plótinismu přes platónskou vzpomínku na minulou znalost dopracoval k představě blízké Plotinovi.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Proměny Augustinova pojetí přátelství se ve své nové knize rozhodla sledovat znalkyně jeho díla Lenka Karfíková.

Data, jména a fakta k politickému a církevnímu vývoji v českých zemích

Šest studií k Origenovu myšlení a jeho ohlasu na Západě Filosofka a teoložka Lenka Karfíková se ve své nové knize obrací k té stránce Origenova díla, která bývá vedle jeho eschatologie (konečného obnovení všech věcí zbavených porušitelné tělesnosti) pokládána za nejspornější, totiž k jeho představám o původu duše a jejím příchodu do pozemského těla. Srovnání s dalšími starokřesťanskými autory ovlivněnými platonismem, totiž s Mariem Victorinem a Aureliem Augustinem, ukazuje Origenův pokus jako jedinečný, zároveň však nikoli zcela ojedinělý. Autorka sleduje Origenovo systematické dílo jako pozoruhodný pokus o christianizaci platonismu, za nějž autor sklidil mnoho kritiky nejen mezi svými souvěrci, ale také na straně platoniků. Jejím cílem ovšem není Origena rehabilitovat, neboť, podle jejích slov, tento mimořádný učenec a odvážný myslitel, který stál u zrodu teologie jako oboru, žádnou rehabilitaci ve skutečnosti nepotřebuje.

Monografie zkoumá vztah lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných dialogů až po spor s pelagiány.