Míla Tomášová Reihenfolge der Bücher

Soubor esejů vzniklý původně jako přednáška určená k poslechu.

Promluvy, úvahy, odpovědi na otázky Třetí díl souborného vydání autorčiných promluv, úvah a odpovědí na otázky návštěvníků přednášek a besed.

Tresť moudrosti uzavírá autorčinu literární a filozofickou tvorbu. Texty z konce života. Doplněno mystickou básní Podání rukou.

Promluvy, úvahy, odpovědi na otázky Druhá část souborného vydání autorčiných promluv, úvah a odpovědí na otázky návštěvníků přednášek a besed.

Do středu života mudrců, který se nalézá všude a nikde, nás zavede Eduard Tomáš v poselství, které, jak sám říká, není jeho, ale „TOHO, KTERÝ JEST“. Kvintesencí bhaktijógy, čili cesty lásky a milosrdenství, je poselství Míly Tomášové. Autorka v něm nabádá k moudré, totiž láskou prosvětlené a rozumem vyvážené, bdělosti, jež vede k samočinné moudré bdělosti jediného, nerozlišeného, nepočatého, a proto věčného vědomí.

Promluvy, úvahy, odpovědi na otázky Z vnitřního pramene neosobnosti čerpá autorka inspiraci pro odpovědi na nejrůznější duchovní otázky návštěvníků besed a přednášek.

V eseji inspirovaném Ovidiovým vyprávěním (Proměny) o bájném zlatém věku lidstva, kdy nebylo hříchu a člověk byl trvale šťasten, se autorská dvojice zaměřila na odhalení aktuálního mystického poselství této legendy a vlastně všech bájí o ráji prvních lidí. Tomášovi ve své knize objasňují, proč a za jakých okolností opustil člověk ráj bezčasého bytí. Nastiňují, jak se postupně propadal do hutnějších sfér vědomí, spojených s čím dál větším utrpením, aby nakonec s pomocí boží hledal a nalezl cestu zpět ke svému prapůvodnímu, neodvozenému štěstí, od nějž ve skutečnosti nebyl nikdy vzdálen, pouze si je zastiňoval vlastní nevědomostí. Do textu jsou začleněna rovněž praktická duchovní cvičení k uskutečnění niterného stavu zlatého věku.

Závěrečný díl volné trilogie esejů a duchovních příběhů. Navazuje na knihy Čas a prostor a Třpyt prázdna. Inspirovanými eseji Světla vědomí mystická nauka Míly Tomášové vrcholí. Kruh projevené moudrosti se symbolicky uzavírá do svého prapočátku, do „krajiny Prázdna do země Nikoho, kde stromy teprv klíčí“.

1.vydání Nejenom své já nechte rozplývat v moři božské lásky, ale ijá ostatních bytostí. Ať si nepodávají ruce lidé, ale láska a hluboké přátelství. Kde je zažívána láska boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna nekonečnosti boží. Tam je stvořený svět a celý vesmír je vnímán jako třpyt Prázdna