Jan Kosek Reihenfolge der Bücher

Gymnaziální ředitel Martin Mikoda si láme hlavu nad mimořádně nadaným, avšak problematickým studentem, když jej dostihne šokující zpráva o smrti bývalého spolužáka Tomáše. Profesor Mikoda se začte do zápisků, které si s Tomášem a s dalším spolužákem vyměnil koncem devadesátých let. Ty jej dovedou k nečekaným zjištěním a podnítí k tomu, aby se pokusil střízlivě nahlédnout vlastní minulost - a nikoli pouze tu. Ve víru nadcházejících událostí jej čeká nejedno překvapení, setkání s bývalými láskami a přáteli mu poslouží jako osobitá bilanční psychoanalýza, v jejímž průběhu se bude vyrovnávat s vytěsněnými vzpomínkami. V životech ústřední trojice přátel sehrává důležitou roli literatura. A to nejen jako zábava či odrazový můstek k sebeprosazení, ale především jako prostor, kde lze hledat odpovědi na kruciální otázky, jež jsme si v rytmu každodennosti zvykli přehlížet. Podobné literární zanícení lze vytušit také u esejisty a vysokoškolského pedagoga Jana Koska, který románem Bez iluzí by to nešlo poprvé vstupuje na pole prózy.

Die zehn bedeutendsten psychologischen Experimente des 20. Jahrhunderts haben die tiefsten Fragen des menschlichen Lebens unserer Zeit berührt. Lauren Slater erweckt sie in ihrem preisgekrönten Buch zu neuem Leben. Brillant erzählt und spannend von der ersten bis zur letzten Seite beschreibt die amerikanische Psychologin das, was in der Schilderung wissenschaftlicher Experimente meist zu kurz kommt: die Menschen, die dahinter stehen. »Wissenschaftsbuch des Jahres 2005« Bild der Wissenschaft

Třetí samostatná sbírka českého sociologa a psychologa v humorném a mírně ironickém tvaru propojuje úsměvná filozofická zamyšlení s pohledem na životní peripetie v jejich nejrozmanitějších podobách. Na stránkách knížky se objevují jak zmatení intelektuálové, tak intelektem obdařená zvířata, velikáni světových dějin a příslušníci různých národů, kteří se chovají přesně v duchu tradovaných stereotypů. Důležitou roli hraje Praha, v jejíchž zdech se Franz Kafka kdysi cítil jako brouk. Autorova ironie, se kterou se jednotlivým protagonistům vysmívá, však vždy splývá se sebeironií autorskou. Publikace vyniká smyslem pro absurditu a nonsens, pro hru se slovy a myšlenkami, zakletými v neotřelých rýmech; humor, jímž tu a tam probleskne nádech melancholie, však není samoúčelný, neboť nevážné je nemyslitelné bez vážného. Pod vší absurditou každodennosti se ukrývá hledání opravdovosti, životního smyslu a lásky. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Dílo Franze Kafky nás dodnes fascinuje, mimo jiné tím, jak úspěšně se vzpírá jednoznačným interpretacím. V této knize Jan Kosek poukazuje na některé méně známé souvislosti spisovatelova života a díla, které vznikalo v rámci velice složitého společenského, politického a intelektuálního kontextu tehdejší Mitteleuropy. Češi a Němci se shodli na máločem, politováníhodnou výjimkou byl odpor k Židům. Český antisemitismus měl na Kafkovo myšlení značný vliv, neméně důležité však bylo přátelství s českými autory, např. s Ladislavem Klímou nebo s Michalem Marešem; pozoruhodné jsou také paralely mezi Josefem K. a Josefem Švejkem. Kafkovy texty, jimž rozhodně nechybí smysl pro groteskní humor, svědčí jak o pocitech příslušníka menšiny, tak o střetu složité povahy s (židovskými) tradicemi a s byrokratickým systémem modernity.

Hravý veršovaný příběh o chlapci, který procestuje celý svět na kouzelném létajícím kanapi. Netradičně graficky řešenou knihu doprovodili půvabnými ilustracemi žáci ZUŠ v Kladně.

O čem že ta kniha vlastně je?? Když to úplně zjednoduším, je to kniha o KOUSÁNÍ! Ano...slyšíte dobře. O kousání. Zní to jednoduše, že? Přesto tomuto tématu věnuji 100 stran! Ono je totiž důležitější, než se zdá a má mnoho úhlů pohledu a souvislostí. Ve výsledku jde o to dopřát si prožitek z jídla, na chvíli zpomalit a při obřadu jezení zažít nepoznané. Přijít na podstatu obsahu svého talíře a naučit se vnímat každý jeho detail. Jídlo je podstatnou a neoddělitelnou součástí našich každodenních životů a tak bychom k němu měli i přistupovat. No a jakoby mimochodem k tomu dostaneme nášup v podobě zdravého těla, ve kterém se budeme cítit dobře! To už přece není málo, co říkáte!?

Podtitul: Problém autenticity Zrod a cíle moderního člověka ve světle filozofie a literatury. Kniha vypráví příběh utváření, vzestupů a pádů moderního západního člověka, který se svými představami o světě a svém místě v něm výrazně odlišuje od lidí antiky a středověku. Hluboké změny, započaté italskou renesancí, německou reformací a ranou modernitou 17. století, se promítají do lidské psychiky a přes osvícenství až po dnešek vedou k požadavkům větší svobody a autenticity. Lidé objevují kouzlo individualismu, chtějí v životě uspět a být sami sebou. Stupňující se důraz na rozum podněcuje rozvoj vědění, prudce se rozvíjí ekonomika, prosazuje se filozofický subjektivismus a před člověkem se otevírají netušené možnosti.

Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že netrpí žádnými předsudky. Současně se rádi dovolávají svých názorů a životních postojů. Jenomže předsudek není nic jiného než pevně fixovaný postoj, založený na určitých tradicích, názorech a zkušenostech. Hranice mezi předsudky, postoji a názory je velice propustná a ti, kteří vyhlašují boj předsudkům, jimi obvykle sami trpí, přinejmenším vůči těm, co jejich představy nesdílejí. Kniha Právo (n)a předsudek se neinspiruje pouze filozofií, psychologií (Jung, Freud, Frankl, Allport ad.) nebo kulturní antropologií (Lévi-Strauss), ale také postřehy novinářů (zejména italských a britských) a kulturou, konkrétně hudbou, filmem a hlavně literaturou (Kundera, Dostojevskij, Zeyer ad.) Své názory a postřehy autor nevnucuje, ale vede se čtenářem v duchu tradic filozofie dialogu zasvěcený rozhovor. Kniha je určena všem zájemcům o uvedené disciplíny a samozřejmě také těm, kdo by se rádi zbavili předsudků nebo se naopak domnívají, že jich se tato problematika netýká.

Skeptikova dovolená vytváří rozmanitý, a přitom poeticky sourodý prostor, do něhož nás Jan Kosek zve pomocí nikoli v současnosti hojně rozšířeného volného verše, ale štěpného rýmu, který se mu osvědčuje pro postižení několika oblastí vnímání. Dotýká se absurdity dnešního dění, v němž je všechno jakoby bez ladu a skladu vždy a všude možné. Ovšem zdánlivě surrealistická zůstává především nahlížená skutečnost, báseň – její karikatura – je jednak přísně realistická, jednak vede vtipnou hru na paradox vážného a nevážného. Texty se s rázností epigramů strefují do sporných či směšných míst společensko-politické, multikulturní, historické i národní sféry. Nechybí nota lyrická a transcendentní. Na oko sebejisté „náboženství“ dneška autor myšlenkově kontruje všudypřítomným požadavkem poctivosti vůči vlastní identitě.