Ein Funke Hoffnung, ein zündender Funke ist ein Dokumentarroman über die Tragödie zweier kosovarischer Mütter, die ihre Söhne im Kosovo-Krieg 1999 verloren. Vier Jahre nach dem Krieg verbrennt sich eine Mutter, als ihr die Leichen ihrer beiden Söhne zurückgegeben werden, während die andere Mutter zwanzig Jahre nach dem Krieg weiter den Esstisch deckt und wartet. Dies ist ein Roman über schmerzhaftes Warten und unerträglichen Schmerz.
Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na symbolické pouti dantovským peklem, při níž odvážným způsobem poodkrývá, co se mu honí hlavou. Autorovo alter ego tak naráží na otázky sociální a politické bezmoci současného Balkánu, na problém rozkladu vzdělávacího systému, rostoucího náboženského extremismu či historické mytizace. Paralelně a velmi otevřeně, až Bukowského stylem, líčí také milostné a sexuální vztahy a různé stupně jejich marnosti. Dílo je protkáno všudypřítomnou melancholií a vztekem doprovázeným notnou dávkou humoru s odkazy – často „akademicky“ vysvětlenými jako poznámky pod čarou – na současnou pop music, malířství, film a divadlo. Autorův stylistický rejstřík je neuvěřitelně široký: od nejhrubšího kosovského dialektu po slovník univerzitního pedagoga. Vydalo vydavatelství Kniha Zlín po sloučení s vydavatelstvím Plus.