Eva Turnová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Jedenáctá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, spisovatelky, překladatelky a malířky Evy Turnové. Sloupky, které najdete v jedenáctém dílu byly v uplynulých dvou letech vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus a publikovány v Deníku.cz. Turnové háje jsou hutné minipovídky, jemné hořkohumorné glosy současnosti, texty nabité ironií, ve kterých nejde ani tak o vyjádření konkrétního názoru, jako spíš o hravé zachycení absurdity různých situací a zážitků z každodenního života.

Kniha povídek Evy Turnové volně navazuje na deset knih sloupků, které vyšly pod názvem Turnový háj. Kniha je částečně autobiografická, témata, která se v knize objevují jsou zážitky spojené s působením v kapele, ponor do partnerských vztahů, výlety do širších stavů vědomí, nebo boj s každodenními titěrnostmi. Je obohacená ilustracemi autorky, která ji opět vydává pod vlastní značkou Eturnity.

Desátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých deseti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex, Reportér a Deník. Mají také podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus a příležitostně na stanici Dvojka v pořadu Pokračování za chvilku. V roce 2018 byly sloupky zdramatizovány v divadle Husa na provázku. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená - láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace. Knihy těchto fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi autorky už desátým rokem vycházejí pod značkou Eturnity

Devátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých devíti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér. Nyní vznikají další v podobě glos, a jsou vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká.

Osmá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic People of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých osmi letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér. Nyní vznikají další v podobě glos, a jsou vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká.

Sedmý díl populárního Turnového háje sestává především z autorčiných osobních vzpomínek, příhod a setkání, které Eva Turnová komentuje se sobě vlastní dávkou inteligentního humorného odstupu od sebe samé i od směrů, kterými se svět kolem ní snaží posouvat. I tentokrát doplňují text její vlastní ilustrace.

Šesté pokračování knihy sloupků Evy Turnové, baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, nazvané Turnový háj 6. Sloupky byly v uplynulých pěti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet.

Pátá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 5". Sloupky byly pravidelně publikovány v roce 2016 v časopise Instinkt. Tyto krátké minipříběhy jsou o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení, jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - prostředí undergroundu; v některých je popsán proces psaní, hraní si se slovy, a mnohdy se autorka pouští i do úplných fabulací.

Hutné minipovídky a hořkohumorné glosy k současnosti, texty plné ironie a sebeironie, sdělují často v pár větách více než celé noviny. Karel Steigerwald poznamenává, že zatímco ženy i muži píší rozsáhlé romány o lásce, Turnová se zaměřuje na malé plíšky života, které dokáže zachytit v několika slovech. Její umění převádět malé věci na velké je prvotřídní. Martin Machovec popisuje Turnové sloupky jako minipovídky, které jsou nesmírně hutné a reflektují svět očima ženy žijící v současném Česku. Její psaní je sebeironické a sarkastické, přičemž si zachovává ženskost bez ohraničení na běžná emocionální témata, což výrazně obohacuje českou literaturu. Petr Slabý dodává, že Turnové psaní je pohlazením, které předává poselství současného myšlení v těžkých časech. Její eseje a fejetony, publikované v časopisech Instinkt a Reflex, vytvářejí unikátní reflexi, kde se snoubí virtuální realita s konkrétními momenty a nostalgickými vzpomínkami, přičemž dadaistické myšlenky se prolínají s každodenním životem.

Čtvrtá kniha sloupků ilustrovaná vlastními obrazy. Tyto krátké hořkohumorné glosy každodenního života vycházely v časopisech Instinkt a Reflex pod názvem Turnový háj. „Eva Turnová. Poprvé jsem jí potkal v hospodě Na Neklance, seznámil nás myslím Fáfa, Píťa nebo někdo z undergroundu. Pak hrála se skupinou The Plastic People Of The Universe a teď je tady s knížkou. Prej čtvrtou - to je starej trik, dobře to vypadá a všichni se hned vrhnou do antikvariátů na lov předchozích neexistujících dílů. Budiž, Evo, říkám já, všechno nejlepší s knížkou, když myslíš, že tě tohle písání uživí… I když - na druhou stranu (je vůbec nějaká strana první?) - nic z toho nemusí nutně dávat nějaký smysl - jestli to vypadá legračně, pak to stačí.“ – Michal Nejtek, skladatel a humorista

Autorčiny jakési minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, jsou texty nesmírně hutné. Svět Evy Turnové je svět náš, je to ovšem svět nahlížený jejíma očima, očima ženy žijící dnes v Česku, je to tedy také její vlastní universum. Nejen pro mě je mnohé ze současné české ženské prózy v mnohém inspirativnější než psaní mužů. Totiž právě tam, kde současné české autorky dokáží být sebeironické, sarkastické, tam, kde jejich psaní si uchovává svoji ženskost, aniž by se omezovalo na pár ohraných emocionálních témat, přispívají k české literatuře dílem velmi výrazným. A to Eva Turnová zvládá skvěle.

Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druhá osoba, kdo tohle se sloupkem umí. Karel Steigerwald, dramatik, scénárista, novinář

Kniha obsahuje sloupky, jež vycházely v týdeníku Instinkt v roce 2012. Podobnost s postavami v textech a na obrazech je schválně. „Když rocker překročí hranice své profese a napíše knížku, výsledek je někdy poťouchlý, často legrační a téměř vždy nekonvenční. Žánrově nepříliš vzdálený je Turnový háj Evy Turnové. Knížku tvoří miniatury, v nichž se protínají ostré, někdy až zákeřné metafory s kaleidoskopickými vzpomínkami, výsledný efekt je překvapivě osvěžující. Eva Turnová vystudovala filozofickou fakultu, překládala, skládala filmovou hudbu a ve filmech hrála, vede paralelní hudební projekt Eturnity.”

Juni 1969: Die zähen Jahre am College sind vorbei. Mark Vonnegut, Sohn des berühmten Schriftstellers Kurt Vonnegut, zieht es in die Wildnis. Mit seiner Freundin Virginia und ein paar College-Freunden will er der Welt, in der er lebt und an der er (ver)zweifelt, entfliehen. Mit einem VW Käfer geht es ans Ende der Zivilisation, in eine entlegene Region Kanadas. Eindringlich und humorvoll erzählt Vonnegut vom harten und entbehrungsreichen Leben in der Kommune auf einer kleinen Insel ohne Elektrizität, 18 Kilometer per Boot von der nächsten Straße entfernt. Die Freunde beschäftigen sich hauptsächlich mit sich selbst. Doch irgendwann fängt Mark an, Stimmen zu hören. Die Hippie-Utopie gerät mehr und mehr zum Alptraum – einem Horrortrip, der am Valentinstag 1971 in der Gummizelle einer psychiatrischen Klinik endet. Nach intensiver Behandlung und vielen Rückschlägen wird Vonnegut schließlich geheilt und beginnt ein neues Leben – in die Kommune kehrt er nie wieder zurück. Das Buch gilt längst als Klassiker. Nun erscheint es, mit einem Vorwort von Kurt Vonnegut versehen, zum ersten Mal auf Deutsch.