Čtvrtý svazek ediční řady přináší dalších pět do češtiny dosud nepřeložených spisů: Authentikos logos („Věrohodné slovo“), Petrův list Filipovi, Druhý traktát velkého Séta, Tři Sétovy stély a Protennoia ve třech tvarech. Z koptských originálů je přeložili a úvodem a komentáři opatřili Zuzana Vítková, Václav Ondráček a Pavel Ryneš. Knihu doplňuje obsáhlý úvod egyptologa Wolfa B. Oertera.
České překlady spisů objevených poblíž egyptského Nag Hammádí přinášejí unikátní svědectví o různorodosti literárních žánrů a obsahu. Tento soubor koptsky psaných textů, známý jako Kodexy z Nag Hammádí, byl sestaven ve 4./5. století. První svazek výboru textů zahrnuje spisy z druhého kodexu, které reflektují široké spektrum myšlenek. Mezi nimi je Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), sbírka Ježíšových výroků, která navazuje na některé starokřesťanské tradice a je ovlivněna předgnostickým platonizmem. Filipovo evangelium (2. stol.) přináší gnostické pojetí smrti a je ovlivněno valentinskou gnózí. Spis Podstata archontů (2. pol. 3. stol.) zkoumá vznik a povahu nižších božských bytostí, které stvořily svět a snaží se uplatňovat moc. O původu světa (konec 3. / začátek 4. stol.) interpretuje první kapitoly Genesis v gnostickém duchu. Výklad o duši se snaží kreativně interpretovat řecký mýtus o pádu duše s využitím biblických a homerovských citátů. Tomášova kniha, stylizovaná jako dialog se vzkříšeným Kristem, vyzývá k duchovnímu zdokonalení a spojuje prvky platonické etiky s asketismem.
Druhý svazek ediční řady Rukopisy z Nag Hammádí obsahuje komentované překlady pěti převážně gnostických textů ze souboru koptských rukopisů, který byl objeveny v roce 1945 poblíž egyptského Nag Hammádí: Hrom: Dokonalá Mysl, Pochopení naší veliké moci, Melchisedek, Nórea a Svědectví pravdy.
Životopisů svatých je v evropské literatuře nespočet, avšak životopis Martina z Tours od Sulpicia Severa se vyjímá jako první významná hagiografie o domácím světci-nemučedníkovi, která se stala vzorovým textem hagiografického žánru. Sulpicius Severus, typický „poslední Říman“ 4. století, do zdánlivě jednoduchého vyprávění o vojákovi, jenž se stal biskupem a divotvůrcem, vkládá své klasické rétorické školení. Jeho prostota je vědomou volbou intelektuála, který se snaží být budovatelem nového světa uvnitř římské společnosti. Kromě Života svatého Martina (Vita Martini) napsal Sulpicius také další spisy: tři Listy, které se zaměřují na Martinovu smrt, tři knihy Dialogů, v nichž přátelé v duchu antických symposií vyprávějí o Martinovi, a závěr své Kroniky, popisující tragickou událost roku 385, kdy se Martin pokusil zabránit první popravě heretika. Tato publikace přináší českému čtenáři soubor textů o svatém Martinovi, doplněný studií M. C. Putny, která se zabývá Sulpiciovou a Martinovou Gallii čtvrtého století, rozdíly mezi historickým a literárním Martinem a vývojem kultu svatého Martina jako národního patrona Francie a emblematické postavy křesťanské Evropy.