V pořadí třetí sbírka pozoruhodného brněnského básníka. Ukázka z knihy: Nevzpomínám si To jsem já nepsal Snad za to může unavená ruka na horkém čele Jedno stavení A jeden stůl stál v pokoji Už zůstaly jen vzpomínky Dívám se na ten kus papíru na svůj vlastní rukopis Jsem okouzlen protože tohle jsem nepsal já
Autor promítá do básní své pocity, nálady a s přídechem pesimismu se dívá na dnešní život a svět.
Další sbírka brněnského básníka a malíře. Quirin Jedlička je od narození pohybově hendikepován. Přestože vystudoval VUT a je inženýrem, nemůže při své křehké konstituci povolání takového druhu vykonávat. Protože pochází z umělecké rodiny (otec je malíř, bratr keramik a malíř), přirozeně ho to k těmto činnostem přitahovalo. Jeho rádius je samozřejmě limitován jeho zdravím a také minimálním důchodem, on však je – přes svůj těžký život – optimistou, jak je ostatně patrné z jeho poezie. Také v malování si našel svůj osobitý výraz v mlhavých, poněkud melancholických krajinách.
