Jindřich Vybíral Reihenfolge der Bücher

Leopold Bauer studierte bei Otto Wagner an der Akademie der bildenden Künste, wo er später auch unterrichtete. Er bekannte sich als Architekt zunächst zu den Werten der Moderne und versuchte Hygiene, Komfort und Schönheit in seiner Architektur zu vereinen. Mit diesen Motiven, aber unter anderen Vorzeichen schuf er zahlreiche Bauten, Villen und Wohnbauten, aber auch sein Hauptwerk, die im neoklassizistischem Stil erbaute Österreichische Nationalbank in Wien. Zu dieser Zeit leugnete er jedoch bereits seinen Ansatz als „moderner" Architekt. Er unterzog Otto Wagner einer scharfen Kritik und trennte sich im Streit auch von seinen einstigen Freunden Adolf Loos und Josef Hoffmann. Dieses Buch lädt dazu ein, Bauers Werk wieder zu entdecken, das die Kunstgeschichte lange Zeit ignoriert hat.

Das Zacherlhaus befindet sich im Herzen Wiens nur 180 Meter vom Wiener Stephansdom entfernt und ist eines der bedeutendsten Bauwerke der Otto-Wagner-Schule. Joesef Plečnik, der später an der Akademie der bildenden Künste in Prag unterrichtete und Laibach ab etwa 1925 städtebaulich umgestaltete, errichtete es für den Bauherren Johann Zacherl in den Jahren 1903–1905. Es wurde als erstes Wohn- und Geschäftsgebäude modernen Stils in der Altstadt errichtet und zählt zu seinen bekanntesten Gebäuden in Wien. Im Buch kommen ausschließlich Experten für mitteleuropäische Architektur des 20. Jahrhunderts zu Wort, wie z. B. Ákos Moravánszky und Kenneth Frampton. Eine gründliche Renovierung die 2015 abgeschlossen sein wird, ist Anlass für diese großzügig bebilderte, repräsentative Dokumentation.

Cizí Dům? / Ein Fremdes Haus: Během 19. Století V Procesu Rozvoje Občanské A Národní Společnosti Češi A Němci Stanuli Na Opačných Stranách Barikády. Každý Národ Se Snažil O Definování A Obhájení Své Vlastní Identity. Zatímco Češi Získávali Stále Významnější Postavení, Bojovali Němci O Uchování Svých Pozic. Architektura Je Jedním Z Nejmarkantnějších Svědk°u Jejich Snah, A Zvláště Stavby úzce Spojené S Národní Myšlenkou: Spolkové Německé Domy, Německá Divadla, Radnice Německých Měst, Turnerské Tělocvičny, Luteránské Nebo Starokatolické Kostely. Kniha Tedy čtenáře Seznámí Nejen S Tvorbou českoněmeckých Architekt°u, Ale Také Přiblíží Charakter Architektury Měst V Někdejší Německé Jazykové Oblasti. Jejím Hlavním Cílem Je Hledat Odpověď Na Otázku, Jak Se Architektura českých Němc°u Podílela Na Formování Jejich Národního Uvědomění, A Sice V Neklidném Období Od Revoluce Roku 1848 Nazývané Jarem Národ°u Až Do Otevření Jubilejní Zemské Výstavy Roku 1891, Na Které Se Již Prezentoval Pouze Jeden Ze Zemských Národ°u: Češi. Zatímco V Padesátých Letech 19. Století Ještě Nebylo D°uležité, Zda Projekt českého Národního Divadla Vytvoří Architekt Německé Národnosti, Koncem Století Tu Proti Sobě Stojí Dva Znesvářené Tábory. Nakolik Však Byla česká A Německá Architektura Skutečně Vzájemně Cizí? Publikace Vychází V česko-německé Jazykové Mutaci

Architekt Friedrich Ohmann (1858–1927) byl prvním profesorem architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a předním představitelem pozdního historismu i rané moderny v Čechách. V době svého desetiletého působení v Praze výrazně přispěl k probuzení zájmu o český barok. Výstava a publikace představují jeho tvorbu v českých zemích a pojetí moderní architektury, jaké Ohmann na přelomu 19. a 20. století prosazoval: místo redukce forem a sbližování s racionalismem inženýrských staveb upřednostňoval syntézu historických témat tvořivě interpretovaných dle požadavků moderního života. Katalog vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafické řešení Tomáš Nedoma.

Das Buch befasst sich mit Josef Hoffmann, Leopold Bauer, Hubert Gessner, Josef Maria Olbrich, Karl Johann Benirschke, den Architekten, die aus Mähren und Schlesien stammen bzw. wie der aus Wien gebürtige Wunibald Deininger in Mähren ein bedeutendes Werk hinterlassen haben. Mit Ausnahme von Josef Maria Olbrich studierten alle bei Otto Wagner an der Wiener Akademie der bildenden Künste und arbeiteten sich im Lauf der Zeit zu den Hauptakteuren der modernen Architektur in Mitteleuropa empor – blieben jedoch alle mit ihrem jeweiligen Heimatland in Verbindung. Die Aufträge, die sie dort erhielten, wären für sie im konservativen Wien um 1900 kaum denkbar gewesen. Dank der hervorragenden Leistungen der „Jungen Meister“ wurden die zwei Provinzen so zum Reservoir erstklassiger moderner Architektur Wiener Prägung.