Lucie Bartoňová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Die Geschichten vom Hündchen und vom Kätzchen gehören zu den klassischen Werken der Kinderliteratur. Pejsek und kočička leben in einem kleinen Häuschen und führen ihren eigenen Haushalt, wobei sie alles so machen möchten wie die Erwachsenen: Sie putzen den schmutzigen Boden, backen einen Kuchen, gehen sonntags spazieren, schreiben Briefe an Kinder oder spielen Theater. Doch da sie keine Menschen sind, laufen die Dinge nicht immer so, wie sie es sich wünschen. Ihre originellen und skurrilen Lösungen sind jedoch stets unterhaltsam. In einigen Geschichten tritt die Figur des Schriftstellers Herr Čapek auf, den Pejsek und kočička besuchen, um mit ihm über ernste Themen zu sprechen und ihm beim Schreiben von Geschichten für Kinder zu helfen. Die Anziehungskraft dieses Buches liegt vor allem in der Erzählweise, die überwiegend auf dialogischen Passagen basiert. Pejsek und kočička unterhalten sich wie Menschen, und ihre direkte, gesprächige Sprache in Kombination mit erzählerischen Kürzungen macht das Buch besonders geeignet zum Vorlesen.

Svazek přináší autorovu původní básnickou tvorbu; zahrnuje všechny knižně publikované básně a v širokém, autorizovaném výboru též básně vydané v časopisech a sbornících i dosud neuveřejněné. J. Zelenka dosud vydal čtyři sbírky: jako soukromý tisk vyšlo Spoutání (1984, s básněmi z desetiletí předcházejícího roku vydání), knižně byly publikovány Přepadání (1994 [ve skutečnosti 1995], obsahující výbor ze sbírky Spoutání, rozšířený o nové básně z období 1991–1994, a o prózu Sníh z léta 1987), Objetiny (1997, s básněmi datovanými 1994–1997) a Kostelík (2003, s vročením 2001). Mimo vyjmenované edice zůstaly další autorovy básně a básnické cykly, které napsal od poloviny 60. let 20. století až do současnosti, většina z nich dosud existovala pouze v rukopisech, pouze několik jich bylo otištěno časopisecky a ve sbornících. Uspořádali, k vydání připravili, ediční poznámku a komentáře napsali Lucie Bartoňová a Robert Krumphanzl.

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní se tehdy nemohla věnovat, ale zapsané sny byly, jak říká, „jako hotové románky, které uvázly v mysli, v paměti jako vzpomínky na ,prožitou noc‘“. Jejich síla netkví prvotně v tom, jaké události jsou v nich popisovány. Sebevědomí autorčiných textů má své opodstatnění ve způsobu, jakým Goepfertová z těkavých snů vybudovala beletristický text, který pojednává neskutečné obrazy a situace věcně a s odstupem. Fantasknost dění je střídmou stylizací, prostou nadnesenosti, paradoxně podtrhována a zvýrazňována. Ilustrace: Gertruda Goepfertová.