Zdeněk Pošíval Reihenfolge der Bücher

Čtenáři se dostává do rukou kronika školního pololetí roku 1945, jak své vzpomínky nazval Zdeněk Pošíval. Jako malý chlapec si psal o době, kterou prožil se svou maminkou na pile ve vesničce Radňov, poté co je tatínek odvezl do bezpečí po bombardování Prahy. Malý Zdenda jezdil do Radňova každé prázdniny, ale rok 1945 byl jiný. Válka zuřila a autor zažil bombardování svého okolí, na které nezapomněl. I když se do Radňova později vracel, nikdy tam nepobyl tak dlouho jako v roce 1945. V paměti mu utkvěla dědečkova věta z konce války, k níž se vracel po celý život. Nějakou dobu mu trvalo, než plně pochopil její širší význam. V posledních měsících života se k dědečkovu poselství vracel stále častěji a přemýšlel, zda podle něj dokázal žít. Jako citlivý člověk měl obavy, zda se mu to vždy dařilo. Toužil, aby se poselství vyřčené v těžké době dostalo k širšímu okruhu čtenářů jako příklad lidského chování.

Zápletka posledního autorova románu má kořeny v přímořských přístavech, hlavní příběh se však odehrává na konci 17. století v krajích Vysočiny na pomezí Čech a Moravy. Na místě uprostřed hlubokých lesů, nazývaném Liščí kameny, byl spáchán brutální masakr. Pátrání po neznámých pachatelích se ujímá zeman Jožík Bukovský. Hrdina posledních Pošívalových knih tak učiní navzdory vágnímu postoji úřadů, od nepaměti příznačnému pro rozporuplnou českou společnost. Román o pokrytectví, zákeřných intrikách, veliké lásce a především o neústupném smyslu jedince pro spravedlnost v lidském řádu, je drsným kriminálním thrillerem. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Na dně rybníka nalezly koupající se děti podivnou truhlu, která po vytažení na břeh ukrývá hrůzný nález: mrtvolku zavražděného půlročního dítěte. Pelhřimovský purkmistr pověří zemana Jožíka Bukovského, aby se ujal odkrytí záhady i okolností zrůdného zločinu. Vyšetřování přivádí Jožíka na hrad Roštejn, objevuje souvislosti příběhu s dalšími místy, především na jižní Moravě, ale i na Balkáně, kde u Zenty probíhá vítězná bitva nad Turky. Postupně zjišťuje, že hlavními aktéry zápletky jsou osoby, jež překročily meze zakázané lásky a probudily tak i touhu po pomstě. Poslední Pošívalova kniha nás přivádí do atmosféry doby konce 17. století. Čtvrtý případ zemana Jožíka Bukovského je volným pokračováním autorových předchozích historických románů s detektivními zápletkami. Ve stylu Pošívalova románu bychom těžko hledali srovnání v domácí literatuře: Zakázané doteky jsou historickou detektivkou asi stejně jako Eccovo Jméno růže: neobrací se však k výlučnému okruhu čtenářů, zasahuje mnohem širší okruh zájemců o historii a dobrodružné kriminální zápletky. Vedle motivů příčiny zločinu se autor věnuje baroknímu údobí v tehdejší atmosféře dobových zvyklostí, módě, gastronomii, teologii, sexualitě, etiketě i v obrazu tváře někdejší přírody. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Jsme v Čechách na sklonku 17. století, kdy poblíž Pelhřimova lapkové přepadli povoz s cenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby pátral po stopách pachatelů v okolních lesích. K němu se připojuje podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice, a jejich vztah je od počátku poznamenán skrytým napětím. Třetí postavou je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně, a burš jihočeského šlechtice, který hledá lásku. Kniha je vrcholem volné trilogie z pobělohorských časů a ve svém příběhu s tajemstvím nabízí unikátní srovnání v domácí literatuře. Funguje jako historická detektivka podobně jako Ecovo Jméno růže, avšak není určena pouze pro úzký okruh čtenářů. Autor mistrovsky pracuje s napětím, spojuje minulost s přítomností a literární tradici s postmodernou, prokazuje znalost lidových zvyků, řemesel, teologie, dobové sexuality, módy a etikety. Většina postav skutečně žila v 17. století na Pelhřimovsku, a dodnes zde můžeme nalézt jejich potomky. Příběh se odvíjí jako barokní malba, kdy se na stránkách objevují stále jasnější portréty protagonistů, přičemž autor si zachovává jejich vnitřní tajemství, což dodává jeho vyprávění magičnost.

Historický román, odehrávající se na Pelhřimovsku v roce 1691. V roce 1691 je u pelhřimovských hradeb vyvražděna skupina italských herců komedie dell´arte, z nichž se zachrání jediná osoba, představitelka Kolombíny. Skrývá se u zemana Jožíka Bukovského, který je pověřen vyřešit nejen zmíněný zločin, nýbrž i další sérii vražd, páchaných na ženách v okolí.

Jako napínavý film se odvíjí děj nového historického románu zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala. Odehrává se na Pelhřimovsku v roce 1671. Na Bukovské tvrzi znenadání uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Tato katastrofa převrátí život bukovského zemana a jeho rodiny. Do pátrání po příčinách a původci zločinu se zapojí řada osob, z nichž postupně vyrůstá hlavní hrdina a zároveň vypravěč dramatického příběhu – zemanský syn Jožík. Ten krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana, který vyvolal krvavé drama. Autor sugestivně kreslí dobovou atmosféru a jako zkušený režisér rozehrává vášnivé divadlo plné lásky, hříchu, chamtivosti a násilí, ale též moudrosti a smíření. Neusiluje o historickou dějepravu, ale mnohem spíše o paralelu, jež ukazuje, že svět se mění, a lidská povaha přetrvává.

Hrdinkou romantického románu s kriminálními prvky, jehož děj se odehrává v 17. století, je míšenka, zplozená z hříšného vztahu české děvečky a maurského zajatce. Děj knihy se odvíjí na Pelhřimovsku v době třicetileté války. Fiktivní příběh je protkán skutečnými osobami, které existovaly. Autor vychází z poznámek, které se v jeho rodě uchovaly. Babička je nalezla v podkroví statku na Dudíně, odkud pocházel rod Straků, kam je děj knihy situován. Vylíčeno je i to, proč se Češi bránili švédskému tažení.