Brigitte Benkemoun Bücher

»Eine kunstvolle Schatzsuche« – L‘Express Dora Maar, lange Zeit nur als »Muse und Geliebte« von Pablo Picasso bekannt, erhält mit dieser außergewöhnlichen Künstlerbiografie endlich ein eigenes Gesicht. Brigitte Benkemoun rekonstruiert während ihrer zwei Jahre andauernden Recherche anhand eines zufällig entdeckten Adressbüchleins das Leben und Lieben dieser rätselhaften Frau, die zu den großen Fotografinnen ihrer Zeit gehörte. Unterwegs erfährt man nicht nur von Dora Maars ereignisreichem und geheimnisvollen Lebensweg, sondern erhält auch intime Einblicke in eine der spannendsten Epochen der Kunstgeschichte.

Marie-Thérèse Walter war Picassos Lieblingsmuse und erlebte eine leidenschaftliche, aber tragische Beziehung zu dem berühmten Maler. Mit 17 Jahren wird sie sein Modell und inspiriert viele seiner bedeutendsten Werke. Trotz ihrer Bedeutung bleibt sie lange im Schatten. Nach Picassos Tod nimmt sie sich 1977 das Leben.

Merging memoir, biography, and cultural history, this distinctive book, a bestseller in France, traces the life of Dora Maar (1907-1997) through a serendipitous encounter with the artist's address book.

„Zůstal vsunutý ve vnitřní kapse starého koženého pouzdra na diář, koupeného přes internet. Maličký abecední notýsek k zapisování adres a telefonních čísel z roku 1951. A: Aragon. B: Breton, Brassaï, Braque, Balthus… Užasle jsem listovala zažloutlými stránkami. C: Cocteau, Chagall… E: Éluard… G: Giacometti… U každého jména telefon, často i adresa. L: Lacan… S: Sarraultová… Dvacet stránek, na nichž jsou seřazení největší pováleční umělci žijící v Paříži. Kdo je mohl znát a stýkat se s nimi? „Trvalo mi tři měsíce, než jsem zjistila, že v ruce držím notýsek Dory Maarové.“ Když si Brigitte Benkemounová pořídila na eBay použitý obal na notýsek, netušila, ž něm objeví popsaný zápisník, plný jmen osobnostní pařížské bohémy. Při následném pátrání zjistila, že adresář patřil umělkyni a jedné z múz a milenek Pabla Picassa - „plačící ženě“ Doře Maarové. Slavné fotografce, jež se plně odevzdává Picassovi a vášnivá láska k němu ji zničí – po jejich rozchodu odchází do ústraní, na dalších šedesát let života se noří do malby a celou svou bytostí se odevzdává Bohu. Při dvouletém pátrání po jejím osudu ožívá bohémská Paříž dvacátého století a objevují se i další přátelé a známí, které si Dora v roce 1951 do notýsku již nezapsala – Georges Bataille, Max Jacob, Man Ray… a samozřejmě (všudypřítomný) Picasso.

Il était resté glissé dans la poche intérieure du vieil étui en cuir acheté sur Internet. Un tout petit répertoire, comme ceux vendus avec les recharges annuelles des agendas, daté de 1951. A : Aragon. B : Breton, Brassaï, Braque, Balthus… J’ai feuilleté avec sidération ces pages un peu jaunies. C : Cocteau, Chagall… E : Éluard… G : Giacometti… À chaque fois, leur numéro de téléphone, souvent une adresse. L : Lacan… P : Ponge, Poulenc… Vingt pages où s’alignent les plus grands artistes de l’après-guerre. Qui pouvait bien connaître et frayer parmi ces génies du xxe siècle ? Il m’a fallu trois mois pour savoir que j’avais en main le carnet de Dora Maar. Il m’a fallu deux ans pour faire parler ce répertoire, comprendre la place de chacun dans sa vie et son carnet d’adresses, et approcher le mystère et les secrets de la « femme qui pleure ». Dora Maar, la grande photographe qui se donne à Picasso, puis, détruite par la passion, la peintre recluse qui s’abandonne à Dieu. Et dans son sillage, renaît un Paris où les amis s’appellent Balthus, Éluard, Leiris ou Noailles.