Kniha sleduje vývoj situace na samém konci války, zejména na území Čech a Moravy. Počínaje přípravami k povstání, průběh na různých místech, protiakce německých vojsk až po ústupové akce Němců a počátky osvobozování vojsky Spojenců - Američanů a Sovětů.
Tento svazek tematické řady edice Zmizelá Praha je věnován barikádám, tedy stavbám, které existovaly v květnu 1945 pouze několik dní, znamenaly však pro obyvatele Prahy naději na vyrovnání sil ve střetnutí s technicky výborně vybaveným protivníkem. Pražské barikády se staly symbolem květnového povstání, jejich konstrukci a rozmístění se však mnoho pozornosti nedostalo. Navíc mnohá bojiště Pražského povstání naopak pro soustavnou nepřátelskou palbu nemohla být takto opevněna. Praha měla s barikádami zkušenost z roku 1848, pro její obránce o téměř sto let později byl ovšem podstatnější výcvik ve stavbě těžkých ženijních překážek v meziválečné československé armádě. Málo se také ví, že se stavbou protitankových zátarasů začali v Praze sami Němci na jaře 1945 s úmyslem vytvořit z Prahy uzel obrany na blížící se frontě.
Druhý svazek ediční řady České květnové povstání ve fotografii za pomoci několika set unikátních dobových snímků přibližuje závěr druhé světové války v oblasti „tradičního“ Mělnicka, které kromě samotného Mělníka zahrnuje Obříství, Mšeno, Vehlovice či Liběchov. Komentovaný soubor fotografií doplňuje studie, zabývající se posledními měsíci války z perspektivy civilních obyvatel mělnického regionu a především samotným květnovým povstáním českého lidu (kampaň u Štěpánského mostu přes Labe u Obříství, aktivity výsadku Národní mstitel, nálety a bombardování 9. května apod.). Publikace vychází ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Praze – Státním okresním archivem Mělník.
Studie mapující vznik a činnost 1. čs. divize ve Francii v letech 1939-1940.
Publikace vychází z výstavy Zborov 1917, která se ve Vojenském historickém ústavu - Armádním muzeu na Žižkově konala od 28. června 2007 do 16. března 2008
Podtitul: české květnové povstání ve fotografii Svazek 1. První svazek nové ediční řady České květnové povstání ve fotografii podrobně mapuje jednu z málo známých kapitol revolučních dnů v květnu 1945: použití bojových vozidel na straně pražských povstalců. Publikace je uvozena edicí klíčového pramene k dané problematice – „Souhrnné zprávy o bojích útočné vozby ve dnech 5. až 9. května 1945“ velitele Útočné vozby Vojenského velitelství Velké Prahy plukovníka generálního štábu Zdeňka Vltavského ze 4. června 1945. Hlavní část knihy tvoří soubor 225 unikátních dobových fotografií, které svým nezaměnitelným jazykem často korigují písemné zprávy, a především nás jakoby kouzlem dokážou přenést do vzrušených dní května 1945, které v dobrém i zlém v mnohém předznamenaly těžká poválečná desetiletí. Kniha vychází ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha a Vojenským ústředním archivem – Vojenským historickým archivem Praha.
Autoři této publikace, historici Vojenského historického ústavu Praha, se Pražskému povstání věnují již řadu let a jsou autory řady článků, odborných studií a významných publikací. Tentokrát zde představují drobnější práce z posledních let, ve kterých se zaměřují na některé dílčí, avšak velice zajímavé momenty z dramatických dní bojů na pražských barikádách. Hlouběji se zaměřují na vznik a formy velení povstaleckých sil, jednotlivé barikádnické formace, stále více opomíjené zločiny nacistů a jejich konkrétní síly při potlačování povstání. Tehdy i dnes politicky choulostivé zákulisí května 1945 v Praze i neutuchající legendy o sovětském “osvobození” Prahy se dvěma názorově ostře kontrastujícími tábory, okolnosti “pasivity” americké armády v oněch dnech či stále vášnivěji diskutovaný příběh tzv. vlasovců stojí z mnoha důvodů stále za pozornost.
Tato kniha těžko může nést jiný název. Je to výpravná publikace, která na 112 stranách přináší několik set stručně komentovaných fotografií a řadu map. Textovou část tvoří jednoduché kalendárium událostí souvisejících s československým odbojem a úsilím za obnovení samostatnosti. Kniha je rozdělená do pěti kapitol.
Počátkem května 1945 se na území Českých zemí nacházelo poslední velké německé bojeschopné uskupení - skupina armád Střed pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera. Okolnosti jejího konce dodnes představují příslovečné „bílé místo“ českých dějin. V důsledku poválečné oficiální komunistické teze o včasném příchodu Rudé armády totiž jen málokdo ví, jak zásadní byla úloha Českého květnového povstání, které mělo za následek ústup Schörnerovy skupiny k demarkační linii mezi americkou a Rudou armádou. Zavedené interpretace boří známý vojenský historik Tomáš Jakl, který na základě rozsáhlého výzkumu v domácích i zahraničních archivech nabízí zcela nový pohled na význam našeho podílu na vítězství ve druhé světové válce a květnové povstání zasazuje do podstatně širší perspektivy.
Jádrem publikace je jmenný seznam československých občanů, kteří padli v průběhu Pražského povstání. Zpřesněný jmenný seznam uvádí 2 898 obětí a je rozdělen do několika částí. Generálové, důstojníci, rotmistři, poddůstojníci, vojáci v záloze, vládní vojsko, legionáři, četnictvo, finanční stráž atd. mají své vlastní kapitoly a těmto obětem povstání jsou věnovány větší medailony (většinou s fotografií). Nejobsáhlejší je seznam padlých z řad občanů. U každého zesnulého je uvedeno jméno, datum narození a úmrtí, informace o profesi, poslední uváděná adresa a místo úmrtí včetně jeho okolností (v některých případech je uvedena fotografie). Vzhledem k tomu, že mezi padlými bylo mnoho neevidovaných mimopražských bojovníků, není ani současný soupis obětí Pražského povstání zřejmě definitivní.
