Lucie Česálková Reihenfolge der Bücher

Shake up your cocktail routine with this easy-to-follow guide from the critically acclaimed authors of Be Your Own Bartender

Laterna Magika wurde erstmals bei der Weltausstellung 1958 im Rahmen eines Programms präsentiert, das die Kultur der Tschechoslowakei bekannter machen sollte, und verbindet Theateraufführungen unterschiedlicher Genres mit Filmen, die auf der Bühne auf mehrere Leinwände projiziert werden. Die experimentelle Anlage, die Verknüpfung verschiedener Kunstformen, die Verschaltung von Kunst und neuen Technologien, die große Bedeutung für das internationale Auftreten der Tschechoslowakei und die Zusammenarbeit mit einer Vielzahl interessanter Persönlichkeiten machten und machen Laterna Magika zu einem einzigartigen Phänomen in der tschechischen / slowakischen wie in der internationalen Kunstlandschaft. Diese Monografie, die die Jahre von 1958 bis 1992 in den Blick nimmt, handelt von einem Phänomen, das durch zahlreiche Widersprüche bestimmt ist: Laterna Magika ist fragmentarisch und komplex, zerstreuend und immersiv, vergangen und gegenwärtig, reproduziert und live, traditionell und progressiv, ideologisch und ideologiekritisch, populär und elitär, diskret und voyeuristisch.

Socialistická reklama je často nahlížena jako nesmysl, protimluv, nebo přinejmenším paradox. V poválečném Československu, podobně jako v dalších zemích východní Evropy, se nicméně jednalo o etablovaný obor zaměstnávající desetitisíce kreativních pracovníků různých dílčích zaměření, jehož činnost byla minimálně od šedesátých let podložena výzkumy trhu, publika i účinnosti propagačních prostředků. Kolektivní monografie Spotřební imaginace komunistické diktatury přistupuje k poválečné reklamě jako k formě komunikace, v níž se specificky protínají zájmy státní hospodářské politiky v oblasti průmyslu a obchodu, spotřební kultura, umělecký svět a proměňující se podmínky mediálního provozu. Výpravná publikace představuje jak klíčové instituce, osobnosti a kanály reklamy, tak vhled do jazyka a obrazů socialistické spotřební kultury. – Vychází ve spolupráci s Národním muzeem za podpory Ministerstva kultury ČR.

THRIVING offers advice and inspiration for living your best life illustrated in vibrant color by beloved artist Bodil Jane.

Kniha, věnovaná působení Laterny magiky zejména v období let 1958–1992, nepředkládá kompletní dějiny jednoho divadla, ale ukazuje ji jako komplexní fenomén poznamenaný mnoha dobovými, kulturními, uměleckými, personálními, ideovými, politickými, technickými či technologickými proměnami, jež se různě a s odlišnou intenzitou projevovaly v jejích inscenacích. Jeho povaha je určována především mnoha ambivalencemi: Laterna magika je jak fragmentární, tak celistvá, rozptylující i imersivní, minulá i současná, reprodukovaná i živá, tradiční i progresivní, ideologická i k ideologii kritická, lidová i elitní, decentní i voyeurská. S každou inscenací a hlavně s každou novou fasetou, se otevírají další a další protimluvy, komplikace a paradoxy, které ukazují, že právě skrze Laternu magiku má smysl se dívat na kulturu socialistického i postsocialistického Československa posledních šedesáti let.

Doprovodná publikace k výstavě Devětsil 1920–1931 přináší osm syntetických studií s bohatým obrazovým doprovodem, které mapují aktivity avantgardní skupiny Devětsil, činné v Praze a Brně ve dvacátých letech 20. století. Na příkladech z jednotlivých oborů – výtvarného umění, architektury, fotografie, filmu, divadla a typografie – je zde představena poetika tehdejší tvorby orientované na moderní svět a progresivní proudy světového umění. V české a anglické jazykové mutaci vydala Galerie hlavního města Prahy.

Kolektivní monografie vznikla v návaznosti na projekt "Digitální restaurování českého filmového dědictví", jehož prostřednictvím Národní filmový archiv nově zpřístupňuje vybraná česká filmová díla. Kolekce restaurovaných filmů se také stala jádrem interdisciplinárního výzkumu filmových historiků, klasických historiků, slavistů, ale též např. etnografů, specialistů na filmový kostým či muzikologů. Výsledkem jejich výzkumu je i tento soubor studií analyzujících styl, případně některý z dílčích stylotvorných prostředků, odhalujících politické, kulturní, společenské, ekonomické či praktické (produkčně-organizační) souvislosti vzniku filmů či interpretujících jejich témata (Ze soboty na neděli, Takový je život, Bílá nemoc, Špalíček, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím, Postava k podpírání, Staci na chmelu, Adelheid, Případ pro začínajícího kata, Ikarie XB 1 a Adéla ještě nevečeřela).

Kniha je jeden z výstupů stejnojmenného projektu, jehož cílem bylo porozumět podobám, kterých nabývala filmová kultura v socio-kulturním prostředí Brna coby druhého největšího města meziválečného Československa i Protektorátu Čechy a Morava – města se specifickými kulturními vazbami na Vídeň a neméně specifickým mísením českého, německého a židovského živlu. K online databázi filmových programů a rozhovorů s pamětníky tedy přibývají již konkrétní, na těchto datech založené analýzy různých aspektů brněnské filmové kultury. Filmové Brno se připojuje k výzkumům spjatým s proudem tzv. nové historie kinematografie a zabývá se primárně sociálními významy kinematografické instituce. Jednotlivé studie tak vedle vlastních dějin brněnských kin a dílčích aspektů jejich provozu studují například specifika návštěvy kina dětmi či dělnickým obyvatelstvem a zhodnocují popularitu různých filmových žánrů či hvězd jako Shirley Templeová, Marika Rökková, Zarah Leanderová a dalších.

Generace Jihlava je kniha setkání. Na jejích stránkách se filmoví publicisté setkávají s filmovými dokumentaristy a přemýšlejí o českých dokumentárních filmech, které vznikaly s přelomem druhého tisíciletí a v jeho první dekádě. Právě v této době, spolu s tím, jak terén české porevoluční dokumentaristiky zvrásnily vznik jihlavského festivalu dokumentárních filmů, Institutu dokumentárního filmu a proměna Katedry dokumentární tvorby FAMU, se svými prvními filmy přicházejí také Vít Klusák, Filip Remunda, Jan Gogola ml., Martin Mareček, Lucie Králová, Vít Janeček či Erika Hníková. Název knihy je spíše slovní hříčkou – nechce nepřesně tvrdit, že tito tvůrci jsou soudržnou generační skupinou, ani vyzdvihovat jejich přímou vazbu na jihlavský festival. Tím, co právě tyto autory spojuje, je skutečnost, že ve stejné době rozvíjeli na první pohled obdobné metody pozorovatelské, performativní či sebereflexivní dokumentaristiky. Jak různorodá tato zdánlivá podobnost byla, rozebírají texty shromážděné v této knize.