Konceptuální texty Ondřeje Škrabala se zaobírají tématem divadla a herce, ovšem jejich význam může být i mnohem obecnější. Kromě divadelní metody Heinricha Kleista, zkřížení Fausta a Dona Juana nebo spílání Handkemu zde nalezneme i řadu návodů, rad i pseudozákonů, které můžeme číst také jako poezii.
Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil. Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič.
»Ich habe mehr Privilegien, als je eine Person in meiner Familie hatte. Und trotzdem bin ich am Arsch. Ich werde von mehr Leuten gehasst, als meine Großmutter es sich vorstellen kann. Am Tag der Bundestagswahl versuche ich ihr mit dieser Behauptung 20 Minuten lang auszureden, eine rechte Partei zu wählen.« Eine junge Frau besucht ein Theaterstück über die Wende und ist die einzige schwarze Zuschauerin im Publikum. Mit ihrem Freund sitzt sie an einem Badesee in Brandenburg und sieht vier Neonazis kommen. In New York erlebt sie den Wahlsieg Trumps in einem fremden Hotelzimmer. Wütend und leidenschaftlich schaut sie auf unsere sich rasant verändernde Zeit und erzählt dabei auch die Geschichte ihrer Familie: von ihrer Mutter, die Punkerin in der DDR war und nie die Freiheit hatte, von der sie geträumt hat. Von ihrer Großmutter, deren linientreues Leben ihr Wohlstand und Sicherheit brachte. Und von ihrem Zwillingsbruder, der mit siebzehn ums Leben kam. Herzergreifend, vielstimmig und mit Humor schreibt Olivia Wenzel über Herkunft und Verlust, über Lebensfreude und Einsamkeit und über die Rollen, die von der Gesellschaft einem zugewiesen werden.
Květen roku 2022: Doznívající pandemie, válka na Ukrajině, soumrak Twitteru a mnoho dalšího. A do toho oblíbená výletní destinace německých turistů ek. Vypravěč autofikční novely vyráží na dovolenou na Mallorcu, aby si vyjasnil svůj vztah k nové vlasti i vlastnímu tělu. Oblíbené letovisko jej ale spíš zavádí do alternativní reality, kde se mísí krajně-pravicoví turisté ky s ekonomikou pozdního kapitalismu a společným záměrem: Všechno nepříjemné vně ostrova odfiltrovat. Zneklidňující i mimořádně obnažující cestovní deník reflektující geopolitickou situaci i jednu osobní historii v rytmu zremixovaného hitu Summertime Sadness.
Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud si člověk počká, pokrok se nakonec dostaví sám od sebe.“