Petr Kouba Reihenfolge der Bücher

Kniha pojednává o romské emigraci z České republiky v letech 1997–2004, k čemuž využívá pojmové instrumenty moderní politické filosofie. Na pozadí situace Romů ve střední Evropě je tu zkoumána problematika hromadné emigrace, která svým charakterem odhaluje limity moderní politické filosofie a nutí k její kritické revizi.

Focusing on the intersection of Heidegger's philosophy and psychiatry, this book critically examines mental disorder through an existential lens. It revises Heidegger's thought in light of psychopathological phenomena, revealing both strengths and weaknesses. The author explores Heidegger's influence on Swiss phenomenological psychiatry and contrasts his ideas with those of Foucault, Deleuze, and Guattari. This interdisciplinary work aims to deepen the understanding of human existence and mental illness, making it essential for scholars in philosophy and the philosophy of psychiatry.

Jednotlivé příspěvky zkoumají především dílo Franze Kafky, ale i Kleista, Flauberta, Sacher-Masocha nebo Prousta v rámci hranic vytčených filosofickými koncepcemi francouzských myslitelů Deleuze a Guattariho. Jejich společné práce jsou totiž neoddělitelně spjaty právě s reflexí Kafkových textů, ať již jde o téma menšinové literatury v knize Kafka – Za menšinovou literaturu nebo o problém menšiny, zkoumaný ve významném díle Tisíc plošin.

Již z letmého pohledu na dějiny lékařství je zřejmé, že jde o velmi různorodou a mnohoznačnou tradici. Lze hovořit o medicíně ve smyslu vědění nebo vědy, ve smyslu péče o trpící a nemocné, o medicíně jako instituci, o medicíně jako profesi. Medicína svým bezprostředním vztahem k životu a smrti, zdraví, nemoci a utrpení však zároveň představuje i jedinečný pohled do kulturních dějin evropského myšlení. Proměňující se obraz člověka, jak byl nahlížen v jednotlivých obdobích, se zřetelně odráží právě v medicíně: provázanost života a smrti, vědomí vlastní zranitelnosti a konečnosti i tušení něčeho, co tuto konečnost přesahuje, provází lékařskou tradici ve všech jejích podobách. Úkolem této knihy je zachytit a vystihnout právě onu rozmanitost a mnohoznačnost.

Monografie Fenomén duševní poruchy je věnována zkoumání psychopatologické problematiky z hlediska filosofie bytí, na jejímž základě Ludwig Binswanger a Medard Boss postavili tzv. psychiatrickou daseinsanalýzu. Otázka duševní poruchy je přitom tematizována zejména v souvislosti s konečností lidského bytí, v níž jsou hledány ontologické podmínky šílenství jako takového. V rámci odkrývání těchto ontologických podmínek je filosofie bytí rovněž konfrontována s myšlenkovými koncepcemi, které se zřetelem k otázce šílenství vypracovali Michel Foucault, Gilles Deleuze a Félix Guattari. V tomto smyslu práce přesahuje rámec heideggerovské filosofie a rozvíjí tematické možnosti, které psychiatrická daseinsanalýza opomíjí.

Autorovy zážitky v emigraci, vzpomínky na mládí a různé opilecké excesy jsou vyprávěny s meziřádkovou ironií a rafinovanou prostotou. Jak říká jeho vykladač Eugen Brikcius: jsou to texty postmoderní s neobarokními prvky.