Věra Smolová Reihenfolge der Bücher

Zlá vdova a hodná dcera architekta Jana Blažeje Santiniho, Rubensův obraz na klenbě lodi a živý vodovod na Makové – to všechno a mnoho dalších dosud nepublikovaných příběhů z historie oblíbeného poutního místa Středního Povltaví. Kniha vychází v roce 300. výročí vydání trvalého povolení konat bohoslužby v kapli sv. Jana Křtitele na Makové, požehnané již 24. června 1720. Letos (2023) také uplyne 300 let od úmrtí slavného barokního architekta Jana Blažeje Santiniho, jehož vdova a dcera byly majitelkami Smolotel a patronkami kaple na Makové. Obsah: Smolotely a rytíř Chanovský, Duchovní správa, Výstavba kaple, Požehnání kaple, Interiér, Poustevna, Bratrstvo karmelitánského škapulíře, Další osudy rytíře Chanovského, Maková za Chřepických a Santiniů- Aichelů, První záchrana Makové, Po vzniku dolnohbitské lokálie, Za baronů Hennigerů, Obnova škapulířského bratrstva, Maková farou, Voda pro Makovou a makovští oslíci, Bratři Bosáčkové, Za první republiky a okupace, Maková za socializmu, Maková po roce 1990, Zvony na Makové, Varhany na Makové, Makovská pouť, Duchovní spávci Makové, Prameny, Literatura, Seznam zkratek, Vyobrazení, Summary

Zmapování dosud neznámé historie Příbrami a jejího okolí na základě studia dochovaných archivních pramenů se zaměřením na řemesla, kulturu, hospodářství, stavební vývoj města Příbramě, dolování a zpracování stříbrné a železné rudy, průběh a důsledky dvou morových epidemií 1680/81, 1713/14, válečné konflikty s Turky apod., boj s nedostatkem vody, historii mlynářství a mlýnů v okolí Příbrami, historii a hospodaření v Brdech, život měšťanů, poddaných a šlechty, výstavbu a fungování Svaté Hory. Vypravěčem memoárů je barokní svobodný mlynář Martin Fiala jinak Kocour, který žil v letech 1652-1722 a o němž se zachovalo vzhledem k jeho pohnutým osudům mimořádné množství dokumentů. Kniha seznamuje čtenáře s vývojem a životem české společnosti po třicetileté válce, resp. po bitvě na Bílé Hoře, od níž nedávno uplynulo 400 let. Barokní doba významně ovlivnila kulturu a vtiskla ráz krajině, ve které dosud žijeme, aniž si to uvědomujeme.

Autorky prezentují v širokých souvislostech dva pozdně renesanční soupisy vnitřního vybavení zámku Jindřichova Hradce, významné rezidence jednoho z předních českých šlechtických rodů této doby. Starší z nich vlastnoručně sepsala roku 1604 paní Kateřina Hradecká, rozená z Montfortu (1556–1631), vdova po Adamovi II. z Hradce (1549–1596), vladaři hradeckého domu a nejvyšším pražském purkrabí – zástupci habsburského panovníka Rudolfa II. v zemi. Tato vysoce urozená aristokratka a paní domu zachytila ve velmi specifické švábské němčině zámecké movitosti nejen v nebývalém rozsahu, ale i s osobitým úhlem pohledu a osobními poznámkami. Unikátní pramen přináší informace o podobě nejluxusnějších předmětů určených k reprezentaci i o předmětech určených pro každodenní užití, zlaté a stříbrné nádoby, baldachýny, výbavu loží, tapiserie, zlatem a stříbrem zdobené přehozy, orientální koberce, sedací nábytek, nádobí, svítidla, toaletní potřeby, obrazy či vybavení kaple. Roku 1638 dala zaznamenat movitosti zámku, tentokrát česky, také paní Alžběta Pragerová, zámecká komornice a strážkyně pokojů. Ve sbírkách státních zámků Jindřichův Hradec a Telč se některé z těchto památek nalézají až do dnešních dnů.

Příbram byla během své písemně doložené existence (od roku 1216) téměř 500 let zároveň centrem dolování, a to stříbrné, železné a nakonec i uranové rudy. Díky těžbě stříbra a doprovodných kovů se někdejší (arci)biskupská Příbram stala roku 1579 královským horním městem. V jejím těsném sousedství vznikla středověká hornická osada Březové Hory, která se od poloviny 19. století osamostatňovala. Roku 1897 se i Březové Hory staly královským horním městem, se začátkem roku 1953 byly opět spojeny s Příbramí. Již roku 1406 je nad městem doložena hora Svaté Marie. Z tamější kaple se po jejím předání jezuitskému řádu roku 1647 stalo nejznámější poutní místo Čech, které přispělo ke všeobecné známosti Příbrami, zvané až do 20. století pro koncentraci obecných a středních škol a dokonce i Vysoké školy báňské Podbrdskými Aténami.

Půl tisíciletí od obnovení těžby stříbronosné rudy v příbramském revíru se hornictví stalo klíčovou součástí historie města Příbram. Rozvoj města byl spojen s využíváním vodní síly, která poháněla mlýny, pily a další zařízení na Pstruhovém a Příbramském potoce. Havíři potřebovali vybudovat puchýrny a stříbrné hutě, což vedlo k nutnosti sdílení vodních zdrojů mezi mlynáři a horníky. Mlynáři měli v komunitě zvláštní postavení, což ovlivnilo historické události, které posouvaly vývoj města a jeho okolí. Příběhy vyprávěné v této knize jsou založeny na skutečných událostech a osobách, jejichž stopy zůstaly v krajině a v historických památkách, které byly nedávno zdemolovány. Dále jsou zachyceny v archivech a odborné literatuře. Kniha mapuje fascinující osudy lidí od 14. století až do prvních desetiletí po třicetileté válce. Po jejím skončení v roce 1648 se však svět změnil natolik, že příběh o tomto období a jeho obyvatelích bude následovat v budoucnu.