Prázdninová dobrodružství dráčků Bucifouse a Tarantinky v lidském světě. Skončila škola a dračí sourozenci Bucifous a Tarantinka se vydávají z rodné Dračizemě napříč africkým kontinentem. Cestou potkávají lidi dobré i zlé. Z každého setkání si tak odnášejí cenná poznání do života.
Nový, fotografiemi bohatě vybavený cestopis novináře J. M. Červenky zavádí čtenáře do čtyř netypických lokalit, které dosud zůstávají stranou turistického ruchu. Spolu s autorem tak čtenář navštíví zapovězený Írán, obří a liduprázdnou Sundarbanskou deltu, říši Lo Manthang skrytou za hradbou Himálaje či moderní, překotně se rozvíjející Vietnam. Autor některá z míst navštívil opakovaně, a to i v odstupu mnoha let, což mu dává jedinečnou možnost barvitě glosovat změny, k nimž v těchto zemích v průběhu času došlo.
Jak těm, kteří chtějí, třebas jen z pohodlí svého obýváku, nakouknout až kamsi za zakřivený horizont, bezpečně tak navštívit pár exotických míst a dozvědět se i cosi zajímavého o nepříliš dostupných lokalitách – či právě naopak – povahám nepopiratelně odvážnějším, tedy dobrodruhům, kteří se rozhodnou vyrazit sami a po vlastní ose právě do oněch tolik vzdálených míst – všem těmto čtenářům je určena knižní novinka cestovatele a píšícího fotografa Jaromíra Červenky.
Kdo si myslí, že zahradní trpaslíci v zimě obvykle spí, ten se sakramentsky plete. Taky to nejsou žádní medvědi, aby se s prvním sněhem zahrabali hluboko do doupěte. A protože Horác je trpaslík jak se patří, snaží se užít si chladné zimní měsíce po svém. Sice ho trochu zlobí zlomyslný strejda Mráz, ale máte-li kolem sebe fůru dobrých kamarádů, kteří vás mají opravdu rádi, dá se to vcelku vydržet. Horácovi přátelé nejsou jen tak ledajací parťáci třeba taková vrána Nána je vždycky tam, kde je jí třeba, třebas to už vypadá úplně nejhůř... Text doprovázejí překrásné barevné i černobílé ilustrace známého pražského herce a výtvarníka Marka Brodského.
Už odjakživa patří k základním lidským zvyklostem cestovat i do těch nejzapadlejších koutů světa. Děje se tak z různých důvodů a taktéž mnoha rozličnými způsoby. S kapsou plnou peněz, nebo jen takříkajíc „na lehko“. Cestování zkrátka k člověku neodmyslitelně patří! I když se to možná bude zdát trochu podivné, je v tom obsažen jistý druh posedlosti. Tato kniha, přesně v intencích výše zmíněné teorie, zavede čtenáře do Bangladéše, tedy do země, která přesto, že je v podstatě regulérní pevninou, doslova plave na vodách. Potkáte tu přelidněná města plná nepředstavitelné chudoby, stovky záludných říčních toků, protínajících krajinu křížem krážem jako předivo, do něhož jsou nekompromisně vpleteny osudy mnoha desítek miliónů lidí …ale zároveň i liduprázdný prostor sundarbanské rezervace, jenž je posledním útočištěm bengálských tygrů, ukrývajících se uprostřed zdejší neprostupné džungle. Ze stránek jednotlivých kapitol osloví čtenáře příběhy lidí, plné překvapivých a často velice drsných momentů …stejně jako barvitý popis stále živých islámských tradic i naturelu místního obyvatelstva, tolik odlišného od všech okolních lokalit. Nechybí ovšem ani situace vysloveně humorné, tak jak je obvykle přináší sám život …a cestování obzvlášť! Publikace obsahuje také řadu nezbytných dat a informací, týkajících se této prazvláštní a turistickým ruchem dosud zcela nedotčené země.
Próza novináře a fotografa Jaromíra Červenky. Odstavce a kapitolky ze života pokoutného malostranského vinopalníka.
Kniha, která učí malé děti názvy věcí, které vídají dennodenně.
Pražský filozof a antikvář se jednoho dne před třemi roky rozhodl radikálně změnit svůj život a vydal se do světa. Procestoval jej křížem krážem od Sahary a Irska přes Afghánistán a Irán až po Čínu a Tibet a všude si zapisoval a fotografoval. Své zážitky shrnul do knihy, která jako byvyšla z dílny Karla Čapka – není turistickým průvodcem, ale živým vyprávěním o navštívené zemi., jejích lidech a kultuře.
Zrovna dneska je taková ta zvláštní noc, jako stvořená pro dobrodružství. Kdesi uprostřed městského parku zarachotí do ticha třesk varovných výstřelů: "Bum a bác a prásk!" Potom se z ničeho nic ozve křaplavý a drsný hlas, skřehotající přímo z koruny vzrostlého platanu: "Beng, beng, beng!!! Mám tě, bídáku! Zvedni rychle ty svoje zločinecký pracky! A hezky vysoko nahoru, ať je dobře vidím! Dělej, dělej, dělej! Nebo tě provrtám jako řešeto! .. Hned vzápětí prolétne vzduchem něco, co vzdáleně připomíná velice rozčepýřenou černou rukavici se žlutým lemováním. Na poslední chvíli těsně nad trávníkem TO zpomalí, a jako by se nechumelilo, ležérně dosedne na zem. Tak ho tady konečně máme...! Černý kos, co je ve tmě skoro k nerozeznání. Ještě že má na hlavě svoji barevnou čepičku. A velký žlutý zobák, který skoro nikdy nezavře. Kolikrát ani v noci. A jmenuje se Černopírek. Tedy kosák Černopírek. A právě s ním můžete řešit jeho detektivní případy..
Veršované leporelo pro předškolní děti o tom, jak kos František hledal svou barevnou čepičku Jozefínu, kterou mu odnesl vítr.
