Jan Spěváček Bücher

Kniha Dinosauři z edice Kouzelné čtení provede čtenáře od zrodu prvních dinosaurů přes druhohory, kdy dinosauři ovládli svět a dosáhli gigantických rozměrů, až k jejich zániku způsobeného dopadem obrovského meteoritu. Kniha dětem ukáže, jak dinosauři vypadali podle nejaktuálnějších vědeckých poznatků včetně zvuků, které mohli vydávat. Dinosauři osloví jak nejmenší děti od 6 let, tak i starší děti, které se již aktivně o prehistorický svět zajímají. Kniha Dinosauři obsahuje přes 1 700 zvuků a textů. Ilustrace: Jan Spěváček Text: Štěpán Rak ml. Odborný garant: Vladimír Socha Namluvil: Alfred Strejček Kniha byla vyrobena ve spolupráci s DinoPark Europe, WEST MEDIA, s.r.o. a studiem SoundLab.

"Svého duchovního mistra má v sobě každý člověk. Kniha je teda o tom, jak svého mistra najít, jak ho odlišit od toho falešného, jak ho vyměnit s postupujícím duchovním růstem za vyššího mistra, i o tom, jak radil autorův mistr, co říkal o cestě, lidstvu, vztazích, jak se jeho radami autor řídil a kam se tak dostal.

První doma vydaná sbírka Jana Spěváčka, jihlavského učitele a básníka, v adolescentní spolupráci s Alešem Kauerem.

Druhá sbírka veršů českého básníka a pedagoga přináší poezii, která se vyrovnává s autorovými Kristovými léty i s jeho soukromým světem, s vírou, nadějemi a pochybnostmi. Básník, editor a redaktor Tomáš Čada charakterizuje sbírku Jana Spěváčka touto výstižnou nakladatelskou anotací, kterou zde ve zkrácené verzi uvádíme: „Sbírka Tabu rtů je z mého pohledu daleko dospělejší, kompaktnější knihou (než autorova prvotina "Třeba jednou vykvetou z otazníků květy" - pozn. Městské knihovny v Praze). Typický autorův rukopis zůstal, ale připojily se k němu systematičnost, ucelenost. Často citovaní a variovaní autoři Fitzgerald, Hejda, Jirous, Zábrana etc. tu nejsou pro legraci, ale z úcty, zájmu, musu. A především účelně. A i když to může znít nadneseně a možná i neomaleně, průsečíky se Spěváčkem se najdou a Spěváček z nich těží. Ovšem s pokorou sobě vlastní, s kterou přistupuje i k tématům rodiny či Boha." Nakladatelská anotace. Kráceno.

První republika je zdrojem poučení. Právě její armáda budí neustálý zájem. Publikace vás seznámí, za jakých okolností vznikala, jak byla členěna a řízena, jakou disponovala výstrojí a výzbrojí, kdo byli její hlavní velitelé. Ukáže její zrod, naděje i nešťastný mnichovský diktát. Barevné detailní ilustrace umožní prohlédnout si uniformy, dobové fotografie reálně přiblíží dnes již historické zbraně, důležité dokumenty ad.

Ve třetím díle svých pamětí nás Velmistr Mystické společnosti Gnostické a Prezident Severočeské léčitelské komory provází svými světy. Setkáte se zde jak s princem z Arabských emirátů, tak i s kamarády z kovbojského ranče. Mihnou se zde zdařilé portréty kolegů psychotroniků Jany Kacerovské, Roberta Nového či zakladatelů Mystické společnosti. Ať se Jan Spěváček ocitne kdekoli, všude řeší neobvyklé případy, snímá z lidí bolest a vede pokorné k hlubinnému poznání smyslu lidského života. V pestré mozaice nechybí užaslí policisté, historické postavy z minulých životů, trempové či různé celebrity. Už názvy kapitol slibují strhující čtení, vždy opepřené Spěváčkovým svérázným humorem a soucitem: Bezhlavý přízrak, Planina džbánů v Laosu, Pirátem a indiánem, Teleportace - odhalování záhad... Vrcholem celé knihy jsou kapitoly o Zlatých slunečních kapkách a o novém pojetí lidské spirituality v 21. století. V tomto je zjev Joe Indiana naprosto klíčový, neboť současný svět vstupující do své transformace potřebuje právě nový elixír pro tělo i duši. Nesmírně se těším na pokračování ve čtvrtém díle. Neboť fenomén zvaný Jan Spěváček má co říci celému světu.

Druhá adolescentní sbírka Jana Spěváčka Můžeme jen milovat je vystavěna jako dvojhlas. Jedna linie (Pišmo) sleduje soustředěnou „krizovou cestu“ vnitřní krajinou Žďáru nad Sázavou – vědomě navazující na tradici křížové cesty, ale přeloženou do současného, osobního jazyka. Druhá se pohybuje volněji: fragmentární, zdánlivě rozptýlené zápisy, pêle-mêle výpovědí, které skládají paralelní proud vědomí. Oba cykly se pravidelně střídají a vrství, čímž vzniká napětí mezi dvěma rovinami – jednotlivé vrstvy se prostupují, vracejí a posouvají význam. Pojivem není nic menšího než láska: poslední, a tudíž jediná možnost orientace ve světě, který se neustále proměňuje. Aby autor zamezil zbytečným nadinterpretacím slova pišmo, podotýká, že základním vodítkem budiž spojení slov písmo a pižmo. Ale jak podotýká antropolog František Burda: U sloves existují tvary jako letmo (od letět) nebo stojmo (od stát). Pišmo by tedy teoreticky znamenalo „způsobem psaní“ nebo „v sedě u psaní“. Pokud bych chtěl říct, že s někým komunikuji výhradně psaním (a ne mluvením), věta by zněla: „Dohodneme se pišmo.“ Ale písmo/pižmo je taky skvělý. Voní i smrdí podle toho, jestli miluješ. To psaní musíš prostě vyčenichat a ne pochopit/rozumět. Jako s jazzem a se vším uměním. Pořád dokola poslouchat „já tomu nerozumím“. Hovno! Musíš čenichat, ne rozumět, vole!