Jan Steklík Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Bytostný kreslíř, který povýšil kresbu na filozofující způsob vyjádření. První monografie věnovaná tvorbě Jana Steklíka (1938—2017), významné osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Pilířem jeho tvorby je subtilní, a přitom úderná kresba, kteráse ve spojení s hravostí a ironickou distancí podílí na odhalování všední krásy světa. Obsáhlá, bohatě ilustrovaná publikace reflektuje rozmanité polohy Steklíkova mnohovrstevnatého umění a zvýrazňuje právě kresbu a hravost jako nosné tvůrčí principy tohoto svérázného umělce, vizuálního básníka všednosti a mistra konceptuální zkratky. Jednotlivá témata jeho rozsáhlého díla uvozují filozofující eseje Jozefa Cserese, které doplňuje erudovaná uměleckohistorická studie Terezie Petiškové. Součástí knihy, k níž předmluvu napsali Dunja Slavíková a Paul Wilson, bude i CD s nahrávkami Steklíkových partitur.

Kniha přináší výklady o původu zajímavých slov, v nichž se otiskly stopy jejich původu a jejich historie.

Tisícileté dějiny češtiny i různé perličky a kuriozity s nimi spojené vypráví jeden z odborníků v tomto oboru.

Z Čechovových krátkých humoristických próz u nás v posledních padesáti letech vychází v rozmanitých kombinacích necelých dvacet nejslavnějších povídek. Dvořákův výbor naproti tomu staví především na prózách prakticky neznámých, vydávaných původně pod pseudonymem po nejrůznějších novinách a časopisech, a jen ojediněle je doplněn známými povídkami ze zlatého fondu. Z těchto neznámých děl však ještě silněji ční typicky ruská témata: životní beznaděj nižšího úředníka, bezohlednost mocných, brutalita bezmocných, alkohol. Při pozornějším čtení si často s údivem uvědomíme, že mistrně vypointovaný humor je jen tenkou slupkou, pod níž velký prozaik útočí přímo na ostrůvek existenciální úzkosti, skrývající se hluboko v každém z nás.

Boris Vian erkundet in "Liebe ist blind" grundlegende Fragen zu Sex und Liebe. Er beleuchtet verschiedene Perspektiven und Trugschlüsse, die mit diesen Themen verbunden sind. Einige Geschichten blieben zu seinen Lebzeiten unveröffentlicht und bieten sowohl für Kenner als auch für Neulinge eine fesselnde Lektüre.

Janem Steklíkem ilustrovaný soubor vzorových projevů, dopisů a žádostí ku praktické potřebě nejširších kruhů a v nejrůznějších případech.

Úsměvné a vlídně moudré drobné texty z 60. a 80. let, dosud rozptýlené v časopisech, novinách a katalozích. Posmrtně sestavený soubor navazuje na autorem koncipovanou obdobnou knížku s názvem Jedenáctý bílý kůň.

Interní sborník pro potřeby učitelů a studentů kateder základů vzdělanosti; sdružených v Institutu základů vzdělanosti University Karlovy

Sbírka osobitých veršů českého undergroundového básníka zahrnuje tvorbu z let 1980-1989.

Úvahy o utváření a kultivaci světového názoru.

Soubor krátkých esejů pobaví i poučí každého uživatele češtiny, či aspoň každého, kdo ke svému komunikačnímu prostředku není lhostejný. Autor vám vylíčí bezmála dobrodružný vznik některých slov a jejich cesty časem (touš, šumafuk, pofiderní), vyřeší vaše tvaroslovné či stylistické rozpaky (katastrofický či katastrofální, vrcholný či vrcholový, jak správně skloňovat slova rukojmí či piraňa), poradí se správnou výslovností (skansen či skanzen) a podělí se o své úvahy o svébytném životě jazyka, aniž by moralizoval, káral, nařizoval či zakazoval.

Soubor prozaických miniatur, kurzivek, sloupků, črt a fejetonů, které byly odvysílány brněnským rozhlasem a otiskovány v časopise „Host do domu“. Kniha je rozdělena do pěti oddílů: * Labuti má i loutno má – básnické, posmutněle nostalgické * Chlapeček cvičí mouchu – postavené na vzpomínkách nebo zážitcích s dětmi * Malé recenze – zpracovávají nějaký soudobý problém či aktuální téma: maturity, objevující se krinolíny, reklamy na sirkách... * Chodníčky – obrazy z cest. Po Německu, Rusku, Rakousku, a také po životě a duši ivančického malíře samouka Jakuba Svobody * Byli tři – na závěr tři delší texty, vzdávající úctů třem spisovatelům – J. Verneovi, A. Dumasovi staršímu a Karlu Mayovi. „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl.“ Jan Skácel Vydání čtvrté