Jan Tesař Bücher

The book analyses under what conditions was it possible to develop scientific atheism which was by the contemporaries in the Soviet Union and Czechoslovakia understood not only as a branch of propaganda but as a specific scholarly discipline. It maps out not only the state of affairs before the organizational changes allowed the emergence of research but also analyses the motivation which led the historical actors to make such decision in both national contexts. One of the key findings is undoubtedly the fact that scientific atheism developed as a new type of thinking about religious phenomena within the context of Marxist-Leninist epistemological doctrine. Moreover, if the socio-political conditions were favorable, it also contributed to the rethinking of the key aspects of Marxist doctrine. The comparative analysis allows to draw conclusions about the existence of specifically Soviet and Czechoslovakian scientific atheism and questions the level of sovietization in this context.

Vzpomínky Josefa Serinka, proslulého „Černého partyzána“, zaznamenal Jan Tesař v letech 1963–1964. K rukopisu se po čtyřiceti letech vrátil, připravil jej k vydání a vystavil kritickému zkoumání. Rozsáhlá komentovaná edice je dovršením práce Jana Tesaře věnované dějinám českého partyzánského hnutí za 2. světové války. Autor se v ní snaží inspirovat diskusi o možnostech dokumentovat aktivity, které se odehrály v konspiraci, a také šíře o problému kolektivní paměti jako rozhodujícím činiteli vytvářejícím a udržujícím národ.

Vzpomínky Josefa Serinka, proslulého „Černého partyzána“, zaznamenal Jan Tesař v letech 1963–1964. K rukopisu se po čtyřiceti letech vrátil, připravil jej k vydání a vystavil kritickému zkoumání. Rozsáhlá komentovaná edice je dovršením práce Jana Tesaře věnované dějinám českého partyzánského hnutí za 2. světové války. Autor se v ní snaží inspirovat diskusi o možnostech dokumentovat aktivity, které se odehrály v konspiraci, a také šíře o problému kolektivní paměti jako rozhodujícím činiteli vytvářejícím a udržujícím národ. Závěrečný, třetí svazek edice obsahuje kromě oddílu Map, tabulek a diagramů k partyzánskému odboji na Vysočině především shrnující několikadílnou studii nazvanou Serinkovské inspirace, v níž se zabývá mj. metodologickými východisky záznamu a studia pramenů, místem Josefa Serinka v dějinách čs. Odboje, či otázkami, proč se v českých zemích během 2. sv. války partyzánské hnutí neprosadilo výrazněji a proč bylo tak snadno ovládnuto Sověty. Edicí České cikánské rapsodie se Jan Tesař pokusil splatit „dluh nejen vůči Serinkovi“. Zároveň pro něho byla příležitostí, aby „vyjádřil svůj poslední názor o tragickém vyústění té etapy československých dějin, jíž je Druhý odboj“

Vzpomínky Josefa Serinka, proslulého „Černého partyzána“, zaznamenal Jan Tesař v letech 1963–1964. K rukopisu se po čtyřiceti letech vrátil, připravil jej k vydání a vystavil kritickému zkoumání. Rozsáhlá komentovaná edice je dovršením práce Jana Tesaře věnované dějinám českého partyzánského hnutí za 2. světové války. Autor se v ní snaží inspirovat diskusi o možnostech dokumentovat aktivity, které se odehrály v konspiraci, a také šíře o problému kolektivní paměti jako rozhodujícím činiteli vytvářejícím a udržujícím národ. Druhý svazek tvoří podrobné Tesařovy Komentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka, které jsou výsledkem více než desetiletého podrobného studia.

Svazek shrnuje dosud knižně nepublikované studie a články Jana Tesaře věnované nacistické okupaci a úsilí české kultury o „nalezení nového národního vědomí“ tváří v tvář tehdejšímu smrtelnému ohrožení. Stati částečně uveřejněné v letech 1968 a 1969 byly psány se zřetelnou snahou orientovat národní společenství na nové osudové křižovatce.

Práce o vytváření struktur občanské společnosti 1968–1980 Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace. Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969–1970 a 1971–1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě také spolupráce s polským disentem. Texty jsou vydávány jako historické dokumenty, tj. jsou zveřejňována autentická autorská znění bez pozdějších úprav. (Avšak v kvalitní ediční adjustaci.) Edice obsahuje celkem 22 textů, z nichž naprostá většina vychází poprvé nejen knižně, ale dokonce tiskem (byvše vydány v samizdatu).

Kniha o počátcích odporu proti husákovské „konsolidaci“, o zneužívání psychiatrie a metodách StB v tehdejší době a o tom, proč dnes česká společnost nechce slyšet pravdu o své normalizační minulosti.

Tesařova studie Mnichovský komplex, pocházející z roku 1989 a určená původně pouze pro okruh přátel, nastavuje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi. Také třetí vydání zahrnuje kromě tohoto stěžejního textu i cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel v roce 1969 na pokračování v Listech, a dvě autorovy časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let. Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální.

Podtitul: Jeho příčiny a důsledky Eseje historika Jana Tesaře, vycházející v novém vydání po čtrnácti letech, se tematicky zaměřují na československé dějiny druhé poloviny třicátých a počátku čtyřicátých let a zachycují je v širších duchovních a morálně-politických souvislostech. Kniha zahrnuje jednak Tesařovu práci Mnichovský komplex z roku 1989, která nastoluje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi, jednak cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel na pokračování v Listech v roce 1969. Vedle toho obsahuje kniha ještě dvě časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let. Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální.