Pat Lyons Reihenfolge der Bücher

The book examines the origins, nature, and impact of different facets of political knowledge in the Czech Republic between 1967 and 2014. The central argument presented in this book is that evaluating citizens on the basis of objective, or factual, knowledge alone makes little sense. What citizens know about politics comes from a variety of sources that are complementary. This is the first detailed study of how much Czechs know about politics, and why it matters. Here are some of the key findings of this book. There are many forms of political knowledge.Citizens make decisions using different forms of political knowledge.Czechs knowledge of politics has remained constant over time.How people answer knowledge questions in surveys matters.Political knowledge is shaped by personality traits.Factual knowledge is linked with forecasting social change, but is not always linked with making correct voting.Experts with high levels of knowledge do not agree on what is a correct answer.

Using insights from economics, history, politics, psychology and sociology this book uses a question and answer format to explore how Czechs see themselves and others. Comparisons are made with other European societies and there is an exploration of how Czech social attitudes and behaviour have changed over time.

Co si Češi nalhávají o Češích? Proč nedůvěřují policii a soudům? Co si dnes myslíme o sametové revoluci nebo o rozdělení Československa? Může mít jméno vliv na naši kariéru? Proč nám nevadí bezpečnostní kamery? Je u nás náboženství mrtvé? Jsou české hodnoty něčím výjimečné? Je česká společnost skutečně tak tolerantní, jak se traduje? Jaké je vůbec v České republice „Názorové klima“? Tato populárně-vědná kniha nastiňuje témata spojená s výzkumem společnosti. Pokouší se přístupnou formou seznámit čtenáře-neodborníka s prací sociologů. Vždyť mnohé otázky, které sociologie zkoumá, jsou přímo spojené s rozhodováním a opatřeními, jež mají dopad na nás všechny.

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní. Proto autoři upřeli svou pozornost na dlouhodobé faktory, které ovlivňují hlasování českých voličů pro konkrétní politické strany. Chtěli zjistit, co ovlivňuje stabilitu volební podpory těchto stran, a proto se zaměřili na takové faktory, které jsou schopny stabilitu vysvětlovat: konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace. Druhým cílem bylo zjistit, zda v čase nedochází ke změnám ve vlivu výše uvedených vysvětlení volby strany. Bylo by totiž pošetilé předpokládat, že konfliktní linie a levo-pravá orientace strukturují hlasování pro jednotlivé strany stejným způsobem v roce 2010 jako v roce 1996. Zvláště v prostředí postkomunistické transformace, která byla spojena s významnými změnami například v oblasti hospodářství, vlastnictví, poskytování veřejných sociálních služeb, obecných hodnotových orientací či postojů k politickému režimu a jeho institucím. Zaměření zkoumání na případné změny v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování navíc autorům umožnilo zhodnotit, zda v průběhu analyzovaného období nedošlo k významným změnám ve strukturaci volebního chování. A to zvláště s ohledem ke změnám, které do volebního chování vnesly sněmovní volby v roce 2010. Je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní nebo došlo k nárůstu jeho volatility až se sněmovními volbami v roce 2010? Dochází k poklesu stranické identifikace mezi českými voliči? Jaké konfliktní linie strukturují volební rozhodování českých voličů? Určovaly rozhodování voličů ve volbách v roce 1996 stejné faktory jako ve volbách v roce 2010?

Publikace zkoumá příčiny neměnnosti přístupu českých a slovenských občanů ke klíčovým aspektům demokracie, a to navzdory změně režimu ze socialistického na liberálně-demokratický. Podkladem pro studii jsou data z průzkumů z roku 2008 a pozdních 60. let. Autor mj. předkládá teorii, že tuto kontinuitu mezi komunistickým a postkomunistickým režimem umožnil fakt, že během přechodové fáze v 90. letech byly občanům vštěpovány převážně znalosti o fungování demokratických institucí, a to na úkor porozumění abstraktnějším hodnotám demokracie, jako je pluralismus, občanský aktivismus, svoboda projevu či tolerance. Oficiální anotace nakladatele: The central empirical puzzle addressed in this book is why are Czech citizens’ attitudes towards key facets of democracy so similar under socialist democracy in 1968 and liberal democracy in 2008? Examining unique survey datasets from the late 1960s and 2008 this book reveals that Czech and Slovak citizens’ political attitudes can justifiably be characterised in terms of stability. This stability may be understood as a general feature of citizens’ relationship with democratic values and their implementation in regimes that adopt competing adjectives. The author argues that there is a continuity between the communist and post-communist periods and that the fall of communism only makes sense if citizens had democratic attitudes in 1989 and 1990. During the transition process of the 1990s, citizens in the Czech Republic learned about the operation of democratic institutions and mechanisms; rather than core democratic principles such as pluralism, citizen activism, voicing opinions and toleration. The central reason why citizens understood and accepted such values is that the same reservoir of principles underpins different forms of democracy regardless of adjectives such as socialist or liberal.

The central empirical puzzle addressed in this book is why are Czech citizens’ attitudes towards key facets of democracy so similar under socialist democracy in 1968 and liberal democracy in 2008? Examining unique survey datasets from the late 1960s and 2008 this book reveals that Czech and Slovak citizens’ political attitudes can justifiably be characterised in terms of stability. This stability may be understood as a general feature of citizens’ relationship with democratic values and their implementation in regimes that adopt competing adjectives.

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním je vysvětlení dlouhodobého volebního úspěchu čtyř politických stran (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS), které zajišťují svou stabilní přítomnost v českém parlamentu, což je v postkomunistickém prostoru unikátní. Zaměřili se na faktory ovlivňující hlasování českých voličů, jako jsou konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace, aby zjistili, co stabilizuje volební podporu těchto stran. Druhým cílem bylo prozkoumat, zda se v průběhu času mění vliv těchto faktorů na volbu stran. Autoři si uvědomují, že by bylo mylné předpokládat stejnou strukturu hlasování v roce 2010 a v roce 1996, zejména v kontextu postkomunistické transformace, která přinesla významné změny v hospodářství, hodnotových orientacích a postojích k politickému režimu. Zkoumání změn v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování umožnilo hodnotit, zda došlo k významným změnám ve volebním chování, zejména po sněmovních volbách v roce 2010. Klíčové otázky zahrnují, zda je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní, zda došlo k poklesu stranické identifikace a jaké konfliktní linie ovlivňují volební rozhodování.

This book deals with empirical research using political survey data and is primarily intended for anyone exploring politics in the Czech Republic using quantitative data. Many of the themes addressed in this study have application to the use of quantitative political data in other national contexts and across the social sciences more generally. This book is divided into three theory, data and analysis. In the first part there is an examination of the theories underpinning the most important source of political survey research. Here there is an overview of the role of political attitudes and public opinion within political theory from Plato to Habermas. In addition there is an overview of the nature of political attitudes and recent insights from neurocognitive research. Part two maps out the main sources of political survey data available in the Czech Republic; and also deals with elite, expert survey and Comparative Manifesto Project data. The third part deals with the analysis of these datasets with a specific emphasis on the Czech Republic. This study argues that political data do not speak for themselves and require and hence the need to integrate the theory, data and analysis components of research.

This monograph explores public and elite opinion toward events associated with the Prague Spring of 1968 in Czechoslovakia. This investigation is based on an analysis of a unique collection of aggregate and individual level survey datasets. The central goal of this study is to illustrate how the survey evidence from the 1967 to 1969 period may increase understanding of the Prague Spring era. More specifically this study integrates theories associated with the Prague Spring era and public support for the various reforms proposed.

The book explores the evolution of Irish public opinion on significant issues from 1970 onwards, utilizing polling evidence to highlight shifts in attitudes. It delves into various social, political, and cultural changes, providing insights into how these transformations reflect broader societal trends in Ireland. Through comprehensive analysis, the work offers a nuanced understanding of the factors influencing contemporary Irish perspectives.