Středozem se stala Tolkienovou doživotní láskou i posedlostí. Vdechl jí život, přiřadil zvířectvo i rostliny. Zalidnil ji rasami a národy, z nichž každý má svůj osobitý vzhled, jazyk a historii. Popsal ji do takových detailů, že prostě není možné, aby skutečně neexistovala. Když tedy připustíme, že by opravdu někde a někdy mohla taková Středozem být, pojďte ještě dál. Co když se tam neodehrálo všechno tak, jak profesor popisuje? Ne, Tolkien by nikdy nelhal. Ale co když v pramenech, ze kterých čerpal, byla jen jedna verze událostí. Vždyť historii přece píšou vítězové. Poražení mají totiž většinou úplně jiné starosti. A když uplyne dost času, může se stát, že verze vítězů se stane obecně přijímanou pravdou. Přesně takto se na Pána prstenů díval i Kiril Yeskov. I jeho napadlo, že vše mohlo být docela jinak. Jeho Poslední pán Prstenu je příběhem z druhé strany. Na příběhu umbarského lékaře doprovázeného orkským válečníkem ukazuje poslední válku o Jeden prsten v úplně jiném světle. I tady se setkáváte s Arwen, Galadriel a elfy, s Aragornem i Faramírem, Gandalfem, Sarumanem i nazgúly a Sauronem. Ale nikdo z nich není takový, jakého ho znáte. Vstupte proto bez předsudků do této Středozemě Kirila Yeskova a nechte se unášet jeho příběhem. Protože i takhle se to mohlo stát… -- zdroj: legie.info --
