Tak často podléháme tíživému dojmu, že v našem životě je příliš zla; že zlo je ze světa neodstranitelné a svět rychle zapomíná na to, co je ověřené dobro. Odvaha ruského myslitele poukázat na (přesto) vítězící dobro, se v obsáhlém traktátu odkrývá jako svěží filosofická inspirace. Předmluvu napsal Tomáš Špidlík.
Prvotina, jíž tehdy mladý petrohradský filosof vstoupil do filosofické arény a rozvířil v obci univerzitních akademiků dalekosáhlé diskuse, zůstává nadále cenným impulsem: nebát se kriticky promýšlet hodnotná témata metafyziky. Výklad západního myšlení od scholastiky po E. Hartmanna (např. Eriugena, Descartes, Berkeley, Schelling, Schopenhauer) interpretuje směřování filozofie optikou teze o "před-reflexi" ve smyslu základu reflexivního filozofování. Tuto před-reflexi představuje "osobní Bod": všechno konečné (včetně lidské bytosti) se může setkat s "nekonečnem" pouze prostřednictvím dynamiky duchovní povahy. Solovjov dochází k závěru, že západní racionalistická filozofie směřuje k ideovému ztotožnění s velkými teologickými učeními Východu. Jedná se o univerzální syntézu vědy, filozofie a náboženství.