Bilanční rozhovor o zdolávání vrcholů v horách i uvnitř nás
Špičkový horolezec, vyznavač alpského stylu, držitel mezinárodního ocenění Zlatý cepín. Ale také partner, otec, syn, bratr a kamarád. Marek Mára Holeček se svému lezeckému i soukromému životu věnuje naplno a s vášní. Jak se dostal k horolezectví? Které expedice a osobní milníky ho nejvíce ovlivnily? A kde hledat optimismus v minus čtyřiceti stupních? Otevřený rozhovor doplněný fotografiemi z Márova archivu ukazuje, že limity existují jen v naší hlavě.
365 dní. Kalup! Křižoval jsem vzduchem mezi kontinenty jako stěhovavý dravec bez hnízda. Můj deník se rychle zaplňoval pestrostí dnů. Druhá knížka zachycuje dvanáct měsíců úpisu s ďáblem, včetně čtyř horolezeckých expedic. První z nich byla prvovýstup na Gasherbrum I. na severní hranici Pákistánu. Po krátkém zastavení doma jsem odletěl do Jižní Ameriky, nalodil se na jachtu a plul přes Drakeův průliv do Antarktidy, kde jsem lezl v nedotčené krajině a zanechal první lidské otisky. V mezičase jsem vylézal na panenský štít, který jsem pojmenoval s parťákem. Další výprava směřovala do nepálského Himálaje na dosud nelezenou stěnu, která připomínala tesák trhající mraky. Závěrečná expedice patřila Nahé hoře, známé také jako hora Zabiják, kde se odehrály tragédie. Příčina však není v přírodním divu Naga Parbat, ale v lidské touze a chybách. Kdybych věděl, kolik úsilí mě čeká, možná bych do toho nešel. Naštěstí nevidím do budoucnosti, což mi umožňuje snadno přijímat příjemné okamžiky. Tím se uzavírá kruh 365 dnů, kde jsou kromě výprav i střípky z rodinného života a mediálního světa. Mám výhodu, že každý okamžik jsem prožil, a díky třídění článků jsem si některé chvíle mohl vychutnat z odstupu.
Cest je tolik, kolik naše představivost dovolí
Každým nádechem v řídkém ledovém vzduchu jsem byl blíž k naplnění snu. Též smrti, která čekala jen na drobné zaváhání. Vnímal jsem vlastní křehkost, naprosté vyčerpání a zároveň silnou radost z bytí. Rok 2019 mým horským výpravám doopravdy přál. Nové výstupy mi přinesly uznání i ocenění za nejlepší horolezecký počin na světě. Lezení však není o stupních vítězů, ale o zážitku, kdy se dotýkáte překrásných štítů pod oblohou plnou hvězd.
365 dní. Jedním slovem byl to kalup! Křižoval jsem vzduchem mezi kontinenty a horstvy naší malebné planety jak stěhovavý dravec bez hnízda. Deník se mi rychle zaplňoval řádky zachycujícími pestrost dnů. Moje druhá knížka zaznamenává dvanáct měsíců úpisu s ďáblem. Popisuji zde mimo jiné čtyři horolezecké expedice - balancování na ostré hraně, mezi životem a krůčkem k věčnosti, ale také běžný rodinný život, mediální prostituci či všednost obyčejných dní.
Najednou není kam dál stoupat. Jsme na vršku Sura Peak. Radost? Štěstí? Ten pocit bych tak popsal jen stěží. Co jsem vlastně čekal? Jsem unavený, zmrzlý a před sobou vidinu brutálního sestupu. Taky mám ale před sebou Himálaj jak na dlani… Existuje štěstí, dá se ho dotknout, anebo je to jen iluze a jde o něco úplně jiného? O tom, jaké to je, dotknout se vrcholů, co tomu předchází a co následuje, vypráví skrze příběhy jeho dvou expedic další knížka Marouška Blázna.
Osobní zápisky jednoho z našich nejlepších současných horolezců, v nichž popisuje velkolepé i tragické zkušenosti s lezením, ať už na osmitisícovkách, nebo na skalách, nabízejí unikátní příběhy i fotografie a jsou doplňkem k dokumentárnímu seriálu České himálajské dobrodružství II.
