Jiří Krutina Reihenfolge der Bücher

Kniha obrací naši pozornost k otázce podstaty nás samých i vesmíru, zaměřuje se na meditativní otázku bytí a vědomí jako prvotního pole nekonečných možností. Autor, po téměř dvacetiletém zkoumání rozšířeného vědomí, předkládá zkušenostní metafyziku a praxi, která uznává vědomí jako základní podmínku veškeré reality. Tato „teorie všeho“ chápe vědomí jako primární mateřské pole prožívané zkušenosti, což nám poskytuje autentický rámec pro otázky, které současné paradigma nedokáže objasnit. Autor nenabízí pouze víru založenou na klasickém myšlení, ale zkušenostní metafyziku, která vychází z prožívaných metafyzických zkušeností širšího vědomí. Kniha tak prohlubuje a rozšiřuje naše vědomí o tom, kým jsme, a to v souvislosti s vědomím všeho, co je a může být. Praxe vědomí nevyžaduje změny v našich životech, ale vybízí k radikální změně v našem způsobu bytí, zaměřující se na vědomé prožívání každého okamžiku, nikoli jen na bezprostřední zkušenosti ega. Tyto praxe souzní s tantrickou tradicí a reflektují naše kulturní a společenské kořeny. Kniha se zabývá základními otázkami života, které si klade každý z nás, jako je smysl existence a stvoření.

Zkušenostní interpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

Kniha se snaží oživět vnitřní život a osud středověkého člověka, Jeronýma z Prahy, a představit jeho duševní svět v kontextu doby, která má stále slyšitelné ozvěny. Letos uplynulo 600 let od jeho násilné smrti (30. 5. 1416), kdy se jeho osud spojil s osudem Jana Husa, v jehož stínu zůstal. Tento rok byl navíc symbolicky poznamenán připomínáním 700. výročí narození Karla IV. Jeroným, jako uznávaný evropský vzdělanec, se aktivně podílel na filozofickém a politickém životě, formuloval české národní společenství a stal se prvním českým vlastencem. Na rozdíl od Husa nebyl teologem, ale filozofem, milovníkem hudby a krásy. Kniha oživuje jeho příběh a ukazuje, jak konfrontoval vládnoucí dogmata a mocenské struktury středověké Evropy, čímž přispěl k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji. Jeho smrt symbolizuje začátek období napětí a neklidu. Cílem knihy není přinášet nová historická fakta, ale spíše poskytnout lidskou tvář Jeronýmově osobnosti a komunikovat jeho hlas dnešnímu čtenáři při příležitosti 600. výročí jeho úmrtí.

V následující eseji se pokusím sdílet a komunikovat aktuální metafyzický vhled, duchovní zkušenost, a z něj plynoucí pochopení vnitřního obsahu (loga) pojmu AMRTA (amrita), pocházejícího ze sanskrtu, tradičně překládaného jako „nektar nesmrtelnosti“, se snahou jej komunikovat co nejsrozumitelnějším jazykem, odrážejícím samotnou metafyziku jeho vědomí. Esej je výsledkem experimentálního meditativního dotazování ve spojení s nasloucháním řečí vědomí, nikoliv pouhým sdělením toho, co je někde psáno, co kdo říkal, napsal apod., ale jde o vlastní vyjádření přímého prožívání vědomí amrity jako takového.

Publikace vydaná u příležitosti odhalení pomníku Bitvy u Domažlic, 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a zároveň v roce, ve kterém uplynulo 750 let od vydání listiny českého krále Přemysla Otakara II., v níž patronátní práva ke kostelům a v nově založeném královském městě Domažlicích byla postoupena benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.

Soubor autorových duchovních statí vybraných přáteli k publikaci. Z obsahu vybírám: Kultivace vědomého života a vhledu, Meditace je komunikace s druhými, Expanze prostoru vědomí v klidové meditaci, Duchovní vzkříšení těla vědomí — duše, Rozšíření vědomí skrze dýchající prostor vědomí, Duchovní vzkříšení nesmrtelného těla vědomí (divja déha) a další.

Vědomí a jeho poznávání je stezkou od začátku do konce. Kniha svým názvem shrnuje svůj obsah – je věnovaná přímé praxi vědomí, která je základem nejen naší duchovní školy. Kniha je učebnicí pro začátečníky, byla napsána jako základ a cíl jógy a mystiky na podnět dcery autora. Text vznikl během 14denního meditačního semináře na Morávce v roce 2009 a věnuje se výhradně praxi poznání sebe sama (átmavičáře), jak ji v minulém století znovu připomenul Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly.

Kniha se zabývá základní stezkou síly k Bohu, která je ve východních duchovních tradicích zvaná nejčastěji kundaliní jógou nebo krija jógou. Vysvětluje základní používané pojmy této jógy, jako šaktipát, kundaliní, krija váti. Autor seznamuje s existujícími duchovními tradicemi stezky síly a dává je do širší souvislosti s duchovní zákonitostí stezky k Bohu a učením Ramany Mahárišiho, ze kterého vychází jak autorova praxe, tak učení naší duchovní školy. Málo duchovními autory zmiňovanou specifikou stezky síly je fenomén krija váti – spontánní, probuzenou duchovní silou vědomí – kundaliní vybuzené vnitřní i zevní očistné projevy, se kterými se někteří hledající na stezce mohou setkat. Nejedná se o nic neobvyklého ani výjimečného. Určitá část hledajících, včetně mě, se již s tímto ve své praxi setkala, setkává či setká. Z kontaktů s jinými v současnosti působícími duchovními mistry ve světě víme, že v jejich duchovních společenstvech je situace obdobná, jako v našem duchovním společenství. Autor tento fenomén stezky síly, krija váti, uvádí do širších souvislostí celkové duchovní zákonitosti stezky k Bohu na základě vlastní praxe, zkušeností hledajících přátel i existujících tradičních zdrojů. Toto pojednání vzniklo pro poučení hledajících, kteří se s krijemi setkají ve své praxi i pro poučení těch, kteří jsou svědky takových projevů u svých duchovních souputníků. Jeho cílem je odstranění nevědomosti s tím spojené a současně čtenáře seznamuje se základní praxí stezky síly, jež vychází z esence tradičních výkladů této stezky a vlastní zkušenosti. Tato základní praxe stezky síly nenahrazuje přímou praxi vědomí – átmavičáru, ani nenahrazuje formální praxi naší školy, ale nabízí účinnou jednoduchou praxi, kterou může provádět každý, a jež ho připraví na přímou stezku.

Dattátreja je v hinduismu uctíván jako avatár, božské vtělení, které zahrnuje trojici bohů Datta = Brahma, Višnu a Šiva, a Atreja se odkazuje k jeho fyzickému otci, mudrci Atrimu. Různé sekty jej uctívají různě a považují za inkarnace nejrůznějších bohů, nejčastěji Šivy nebo Višnua. Dattátrejovi je přisuzováno dílo Tripura Rahasja, velmi známé a významné pojednání o advaitě védantě tradice Šrí vidjá, tedy podstatně tantrické. Toto dílko ke studiu doporučoval i Ramana Maháriši. Následuje krátký text, ve kterém Dattátreja shrnuje podstatné vlastnosti a nutná pochopení hledajícího potřebné pro správnou meditaci na Já a dosažení jeho uvědomění. Text je poplatný řádu potulných hledajících – tzv. sanjásinů, proto některá přirovnání nebo verše není třeba chápat doslova, zejména v našich podmínkách, ale ve správném duchu.

Bhajrava je často používaný pojem v nedvojné duchovní nauce o vědomí Anuttara Trika, dnes známé jako kašmírský šivaismus, i v ještě starších písmech, tzv. agámách. Jako vše v tantře, i pojem Bhajrava má svůj ryze vnitřní duchovní aspekt a současně se jedná o jedno z nejstarších uctívaných tantrických božstev. Bhajrava jako nejvyšší tantrické božstvo je do dnešních dnů uctíván v mnoha tantrických chrámech v Indii i Nepálu. Lze říci, že je mužským aspektem Bohyně Kálí, jejíž tradice uctívání je v Indii velmi rozšířená. Jedním z velkých uctívatelů Kálí byl i mistr a velký světec Paramahamsa Rámakrišna. Následující pojednání je o vnitřním esoterickém ryze praktickém významu pravého, tedy ryze vnitřního duchovního uctívání Bhajravy. Nejedná se o nic jiného, než o uctívání našeho pravého Já ve všech jeho aspektech: vědomí – moci – lásce. Následující text je podělení se o poznatky z vlastní praxe a přímé zkušenosti „uctívání Bhajravy“, reflektující i původní starobylá písma tohoto nejpůvodnějšího sdělení nauky o vědomí věčné filozofie. Nechť je přínosem všem na cestě sebepoznání.