Jaroslav Vokoun Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Učení o theosis („zbožštění“) se obvykle spojuje především s východním křesťanstvím. Knížka Jaroslava Vokouna však systematicky shrnuje nauku o připodobnění Bohu a proměně člověka v Kristu v západní – katolické i reformační – tradici. Sleduje vývoj od apoštola Pavla přes Augustina a Bernarda z Clairvaux až k Lutherovi a současnému luterství. Poté se věnuje scholastické linii od Tomáše Akvinského přes teologii a zbožnost 20. století (mj. Arintero, Scheeben, Adam, Rahner, Urs von Balthasar, Katechismus katolické církve a Misál). Zvláštní pozornost je věnována františkánské spiritualitě a evangelikální tradici navazující na Johna Wesleyho. Kniha nabízí srozumitelný a ekumenicky citlivý přehled klíčového motivu křesťanské spirituality – proměny člověka v Kristu – a ukazuje, že myšlenka účasti na Božím životě není výhradně východní, ale má bohaté kořeny i na Západě

Publikace je určena všem majitelům papoušků společníků. Pomůže pochopit mentalitu a potřeby opeřených mazlíčků. Informace vám mohou pomoci usnadnit vzájemné soužití, aby přinášelo potěšení oběma stranám. Tato vázaná kniha je komplexním průvodcem každodenní péčí o vašeho ptačího mazlíčka.

Hlavním tématem knihy je působení Boží prozřetelnosti a citlivost pro setkání s Bohem ve světě a v dějinách. Není cesty k Bohu mimo tento svět, ale jen skrze něj. A není cesty k Bohu mimo dějiny, ale jen skrze ně. Jak Bůh zasahuje do světových dějin i do dějin národních společenství? Jak se z duchovního hlediska prolínají „velké“ dějiny s osobním příběhem každého z nás? Jak Hospodin odpovídá na přímluvné modlitby věřících? Co si moderní myšlenkové proudy z teologie dějin vzaly a co naopak ponechaly stranou? A jak na to vše reaguje soudobá teologie? Tyto otázky nejsou něčím odtažitým. Autorův pokus o obnovu teologie dějin vyrostl z jeho vnitřního duchovního zápasu. Poctivé referování o klasických i méně známých proudech teologie dějin tudíž doplňují kapitoly o osobní zbožnosti a spiritualitě i o tvorbě vlastního teologického úsudku. Smyslem není pouhá odpověď na akademické otázky, ale prohloubení našeho duchovního života.

Pozoruhodný portrét Martina Luthera vychází u příležitosti velkého výročí reformace (1517–2017). Jaké byly Lutherovy duchovní kořeny? Jaké měl zázemí a na čem stavěl duchovní život? Nebyl spíše reformátorem zbožnosti a pastýřem duší než kritikem nešvarů či napravovatelem církevních pořádků? Prof. Vokoun čerpá ze solidních pramenů a odborné literatury, přitom ale píše esejistickou formou, což knize dodává čtivost a přístupnost pro široké spektrum čtenářů. S užitkem si ji přečte akademik, který se zabývá teologií či religionistikou, ale i každý křesťan, který chce obnovit svou víru či „teologii srdce“ ze stejných zdrojů, z jakých čerpal sám Luther.

Setkání tradic a jejich proměny se dnes staly žhavým společenským tématem. Pokus o porozumění tomu, jak tradice obecně fungují a jak se proměňují, nabízí monografie týmu českých a německých badatelů, spolupracujících na projektu Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Autoři osvětlují tradici z hledisek filosofie, filologie, sociologie, teorie systémů a dalších disciplín. Autoři: Siegfried Wiedenhofer, Urs Espeel, Blahoslav Fajmon, Johann Evangelist Hafner, Světla Hanke Jarošová, Bedřich Jetelina, Tomáš František Král, Július Pavelčík, Ilja Srubar, Vojtěch Šimek, Hartmann Tyrell, Hans-G. Ulrich, Jaroslav Vokoun

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření.

Co jsou to církevní dějiny? Jaké je jejich postavení v rámci ostatních historických oborů? A jaký mají vztah k církevním společenstvím a jejich teologiím? Jsou církevní dějiny perspektivní disciplínou? A pokud ano, v čem tkví jejich přínos? Představují v dnešní době kreativní a novými impulsy a inspiracemi nabitý projekt, nebo pouze okrajovou složku historie, spíše jen trpěnou? Která témata církevních dějin jsou dnes nosná, které oblasti by měly být zpracovány? Autoři jednotlivých esejů - historikové, teologové i společenskovědní badatelé - se v této publikaci snaží na jedné straně vystihnout specifika církevních dějin jako historického oboru, a na straně druhé poukázat na rozmanité vazby, které existují mezi historiografií, církevní historiografií a některými příbuznými obory.

Úvod do teologické interpretace Písma. Docent Jaroslav Vokoun, vyučující na katedře filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity, vychází ze své pedagogické a pastorační praxe. Ukazuje možnosti, jak číst Bibli v duchovní tradici křesťanské církve a současně s využitím poznatků moderní biblické hermeneutiky. V úvodní, obecně srozumitelné části je čtenář krátkými názornými texty uveden do toho, co znamená číst křesťansky Bibli ve společenství se Vzkříšeným a jeho lidem všech dob. Poté se seznámí se stručně formulovanými pravidly četby Písma ve shodě s jednotlivými křesťanskými konfesemi a vykladačskými školami, a pak se může ponořit hlouběji do problematiky patristicko-středověkého způsobu četby, sledovat proměny výkladu některých biblických míst v dějinách či působení biblických textů na dějiny církve a světa nebo se nechat obohatit způsobem četby Písma očima umělců. Kniha obsahuje sbírku kázání na Skutky apoštolů, dokládající možnost číst Bibli odborně poučeně a současně s užitkem pro osobní život víry i práci církve, a v závěru nabízí čítanku s ukázkami základních textů od Melitona ze Sard přes Tomáše Akvinského a reformátory až k Bonhoefferovi a Petrovi Pokornému.

O ženách-teoložkách se obvykle hovoří v kontextu feministické problematiky, ale jaká je teologie žen, které se nezaměřují na své ženství či sexuální orientaci? Autor se ve svých předchozích publikacích ptal, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se rozhodl „naslouchat teoložkám". Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v postmoderním kontextu až po poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické přístupy. Tyto směry jsou v souladu s klasickou křesťanskou ortodoxií a zároveň schopny komunikovat evangelium v současné době. Kniha začíná studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové, která je považována za předchůdkyni dnešních teoložek. Z této studie vyplývá, že současné přístupy nejsou zcela nové, ale navazují na obrat v teologii, který reprezentují teologové a literáti ze skupiny Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.) z poloviny 20. století. „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět. Jaroslav Vokoun, vedoucí Centra ekumenické teologie při Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích, se specializuje na současnou systematickou a ekumenickou teologii.

Tato kniha se zaměřuje na postkritický směr v současné angloamerické teologii, který sdílí kritiku moderny s postmodernisty, avšak vyhýbá se nihilistickým a relativistickým důsledkům. I když nemáme absolutní jistotu, můžeme mít dostatečnou jitotu a rozumnou víru, která nám umožňuje porozumět. V první části autor zkoumá hlavní inspirace postkritické teologie, jako jsou filozofie poznání Michaela Polányiho, Austinova filozofie jazyka a nové pojetí racionality a tradice u MacIntyrea. Druhá část se zaměřuje na teology navazující na G. A. Lindbecka, včetně těch, kteří jeho přístupy kriticky reinterpretují, a představuje také Th. Odena jako solitéra. Postkritická teologie je ekumenická, zahrnující široké spektrum teologů od římskokatolických po baptisty a menonity, s významným ohlasem mezi evangelikálními autory. Spojuje je respekt k Písmu svatému a ocenění tradice a společenství při jeho výkladu, stejně jako vědomí částečnosti našich výpovědí. Tato teologie se vyrovnává se současnou kulturou a vědeckými standardy. Kniha se však neomezuje pouze na přehled teologického uvažování, ale klade si otázku, „jak dělat teologii dnes“. Inspirována Polányho teorií vědeckých objevů, vybízí k teologickému objevování, které zahrnuje „indwelling“, bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost k jejímu poznání.

Tato práce zkoumá metodologii, která byla v německé oblasti základem dokumentů ekumenického konsensu, především ekumenickou metodologii Edmunda Schlinka a jeho spolupracovníků a pokračovatelů v Ekumenickém pracovním kruhu evangelických a katolických teologů. Zvažuje vhodnost této metodologie pro naše prostředí, modifikuje ji a snaží se rozvinout její podněty. V druhé části je metoda aplikována na českou ekumenickou situaci, konkrétně na problematiku jednoty církve a dynamiky ekumenických procesů v české reformaci, dále na otázky duchovenské služby, apoštolské sukcese, mariologie a liturgické modlitby církve. Práce ukazuje, že rozvíjení vztahu k české reformaci a jí předcházejícímu reformnímu hnutí jako společné primární struktuře našich církví ve smyslu Schlinkovy metodologie představuje významný ekumenický potenciál. Česká reformační minulost nepředstavuje překážku pro sblížení církví, naopak, i v tak obtížných otázkách, jako je pojetí jednoty církve, duchovenské služby, mariologie aj. by návrat evangelických církví k vlastní reformační minulosti vedl ke sblížení s církvemi katolického typu včetně římskokatolické.

Ač žily křesťanské církve po staletí ve vzájemném odcizení a nezřídka procházely obdobími sporů a nepřátelství, vzrůstaly zvláště ve 20. století snahy o vzájemné poznávání a spolupráci. Mimořádným přínosem na této cestě je dílo předního znalce světové ekumeny H. Schütteho, který přehledně shrnuje, co všechny křesťanské církve spojuje. Překvapivě tu vyniká shoda katolických, reformačních i ortodoxních tradic. Předmluvu k českému vydání napsali: Miloslav kardinál Vlk, Pavel Smetana, předseda Ekumenické rady církví a biskup František Radkovský.

Kniha představuje české patrony nejen jako výjimečné historické osobnosti, jejichž význam přesahuje církevní rámec. Díky antropologicko - lékařskému průzkumu se může čtenář seznámit i s jejich podobou, tělesnými vlastnostmi a zdravotním stavem. Výzkum pozůstatků může, vedle důkazu věrohodnosti, často odpovědět i na otázky, týkající se příčiny smrti, stop násilí dokládajících martyrium a objasnit i následnou manipulaci s tělem a později s ostatky.

Po úvodní části o fyzikálních základech světla radí kniha uživatelům nejrůznějších typů bytů k volbě osvětlovacích prostředků. Doprovází text náčrty, fotografiemi i návody k zhotovení svítidel. Všímá si i vedlejších činitelů ovlivňujících osvětlení (malba atd.).