Básnická sbírka české redaktorky, knihovnice a korektorky obsahuje především intimní a lyrické reflexe, odrážející autorčiny postřehy a zkušenosti. Básně o pomíjivosti, prchavých okamžicích štěstí, o velikonočních mazancích, ale i o neblahých důsledcích globalizace současného světa. Střídmým, až civilně tónovaným jazykem vyjadřuje Zuzana Havelková obavy a úzkosti ze zběsilého tempa a vývoje dnešní civilizace, z nedostatku citu a lásky, z chaosu a zmatků, jež deptají lidskou duši. Do života vstupuje závist a lež, "spravedlnost žalostně volá, příroda pláče". Člověk sčítá a odčítá plusy a mínusy této doby a cítí, že se musí vzbouřit proti strachu z budoucnosti, vrátit se k pokoře a znova začít bojovat o svou existenci.
