Božena Správcová Bücher

Sbírka české autorky obsahuje básnickou skladbu s prvky osobitého humoru a fantazie. Stejně jako v předcházejících poémách není ani v této pro Správcovou podstatná vyhraněná dějová linka nebo postavení jednotné vypravěčské linie. V centru jejího zájmu se tentokrát pohybují dvě blíže neurčené bytosti jménem Arkagan a Agedon, které prožívají drobné epizody ve fantaskních rozměrech. Tyto epizody (v některých případech připomínající svými náměty motivy, které ve své tvorbě používá například Ivan Wernisch), jsou psány se smyslem pro využití expresivního výrazu a v určitých pasážích se snahou dosáhnout až drásavých účinků. Je tomu tak třeba pří vylíčení panoramatického pohledu z věže na město zpustošené sítí potrubí a odpadem, pohledu na "škvířící se město". I v této skladbě se autorka několikrát vrací k rozehraným motivům, aby tak ještě více zesílila vnitřní napětí a dosáhla kompaktnějšího efektu.

Jení soustřeďuje texty výtvarníka, malíře a grafika Vladimíra Kokolii. Jde o texty tematicky různorodé, vážné, nevážné i odvážné, jimž nechybí hravost ani radost. Jení je pravým opakem není.

Hovory s Janem Jeřábkem o grafiligii, psychoterapii a kontextu snového krokodýla.

V pořadí šestá básnická kniha Boženy Správcové Strašnice vychází dvacet let od vydání autorčiny básnické prvotiny. Strašnice mají (na rozdíl od autorčiných předchozích čtyř knih – epických skladeb) charakter tradiční básnické sbírky. Strašnice obývají společně bytosti archetypální, obyčejné i zcela pitomé, bytuje zde humor i pravěká hrůza. Po způsobu primitivních, avšak účinných domorodých pastí tu pod veselým třeštěním povrchu číhají záludné hlubiny zatopených lesů i zlověstný labyrint metra. Stejně jako v předchozích básnických knihách je i v této sbírce pro autorku charakteristická snová obraznost a splavný, místy záměrně zadrhující jazyk, pod jehož zdánlivou ležérností pulsuje rytmus promyšleně dávkovaných slabik a zvuků.

Hovory s Ivanem O. Štampachem. Rozhovory básnířky Boženy Správcové s Ivanem O. Štampachem o jeho spletitých duchovních cestách, mimo jiné o magii, o svobodném zednářství a o politických snech pohybujících se mezi odvážným projektem a krvelačnou utopií. Rozhovory doplňují fotografie pořízené oběma autory textu, Luborem Kasalem a neznámými autory z dětství Ivana Štampacha.

Vari, to ne verše," varuje hned v úvodu své básnické skladby Východ autorka Božena Správcová (*1969). Kompozice s podtitulem Hrdinský epos zrcadlí proměnlivý labyrint postav a vztahů mezi nimi v hutném, spletitém textu. Epopej Východ je bolestivým otiskem hledání východiska z popsaných životních situací a vlastně i z textu samého.

Správcové druhá knížka, skladba Výmluva, psaná střídavě ve verších a prózou, je na první pohled bájí, v jejímž centru stojí postava Velkého tatrmana. Je tu však zároveň patrný autorčin příklon k poetice postmoderního textu, a tak jde nakonec o pseudobáji, která chce demonstrovat nemožnost dobrat se jakéhokoli jednotícího smyslu.

Mnoho povyku pro něco, chtělo by se volat. Po dvou prozaických textech přichází Božena Správcová opět s básnickou sbírkou. Lyrický zápisník, ozvěna snů, vzpomínek a reality, jejichž smysl a promyšlená vrstvenost vyniknou na řezu každého jednotlivého čtení. Knihu provázejí ilustrace Ladislava Sýkory.

Jednou se za úplňku promění z vlčí podoby do lidské a dost jej to překvapí. Protagonista příběhu - má v průběhu vyprávění několik jmen - je jakýmsi inverzním vlkodlakem: většinu života tráví v podobě vlčí, za úplňku se stává člověkem. V obou podobách vstupuje do životů lidí a zanechává v nich nesmazatelné stopy.

Veselé vyprávění o žabomyších válkách a "intelektuálních" sporech v redakci literárního časopisu. Mladá autorka, redaktorka časopisu Tvar, z drobných humorných scének vytváří obraz fungování současné redakce, sporů mezi redaktory a vydavateli a mezi redakcemi konkurenčních literárních časopisů pro intelektuální elitu. Jazykem krásně poetickým, který je proložen výkřiky značně vulgárními, ironizuje toto exkluzivní prostředí s opravdu bujnou fantazií.