Marie Michlová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Die berühmte Filmfigur Frankenstein, die jeder kennt, geht auf den großen Roman von Mary Shelley zurück. Im Sommer 1817 erzählte Mary Shelley diese schauderhafte Geistergeschichte ihren Freunden eigentlich nur, um ein paar Regentage zu überbrücken. Die Geschichte des begabten Naturwissenschaftlers Viktor Frankenstein, der von der Idee besessen ist, das Elixier des Lebens zu finden, und am menschlichen Körper herum experimentiert, gehört heute zu den Klassikern der Weltliteratur. Den Text begleiten Sachinformationen zu Themen wie: - Isaac Newton (1643-1727) entwickelte die Gravitationslehre. - Der italienische Physiker Luigi Galvani entdeckte in einem Experiment, dass sich die Muskeln eines Frosches beim Kontakt mit zwei verschiedenen Metallen zusammenziehen. - Über lange Zeit stammten Körper, die die Anatomen sezierten, von Hingerichteten oder Ausgestoßenen der Gesellschaft. - 1762 erschien Jean-Jacques Rousseaus Roman Emile oder Über die Erziehung. - Horace Bénédict de Saussure, schweizer Naturforscher und Physiker, entwickelte die Grundlagen der rationalen Meteorologie. - Goethes 1774 veröffentlichter Roman Die Leiden des jungen Werthers löste in der Leserschaft eine Selbstmordwelle aus. Mary Shelley (1797-1851) lebte in London. Erst 20-jährig schrieb sie diesen großen Schauerroman, der als ihr Hauptwerk gilt.

Období Protektorátu Čechy a Morava bezesporu patří mezi nejtemnější etapy naší historie a byl o něm vydán bezpočet knih. Tato však na léta 1939-1945 nahlíží poněkud jinak: přes všechny stinné i tragické aspekty žili obyvatelé protektorátu své soukromé životy, zakládali rodiny, přiváděli na svět děti, milovali se, užívali i v omezených možnostech volných chvilek... ISBN 978-80-7475-150-9 (chybné). Správné ISBN v knize neuvedeno.

Mnohé současné biografie historických osobností z pera jinak vynikajících dějepisců jako by postrádaly zakončení – smrt či pohřeb jsou v nich pojednány jen velmi stručně až povrchně, jako by snad k životu té které postavy (či k životu obecně) ani nepatřily. Ano, separace smrti od (každodenního) života je ostatně pro dnešní dobu typická – avšak v rámci celých lidských dějin unikátní. Ještě v devatenáctém století totiž každý poctivý životopisec podrobně popisoval smrt svého protagonisty a jeho pohřeb, aby tak mj. zhodnotil, jestli mu byla dopřána klidná či dramatická smrt a zda mu poté společnost vzdala dostatečný hold. Domníváme se, že nezájem o tato témata dnes vede k zapomínání na hroby pozoruhodných osobností, historické náhrobky jsou neudržované, hřbitovní správy nemají dostatek financí...

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí.

Hlavní postava románu John Smith kráčí Skotskem první poloviny 19. století po boku tehdejších literárních velikánů, přičemž se jakoby bezděky stane jedním z nich. Celý román je protkán jemným humorem, pramenícím v kontrastu velikánství a všedního běhu života, v náhodách, které mění malé ve velké a naopak. Smithův komentář popisovaných událostí je prostořeký a přímočarý, v jisté natvrdlé bezelstnosti a bezohledné přímosti hlavního hrdiny tkví jedinečné kouzlo. Smith jako by velikány své doby poměřoval jakousi "normalitou", přičemž i tato normalita je v podstatě nenormální. Kniha vypráví o tom, jak literatura ovlivňuje život, ten pak ovlivňuje literaturu, a ta opět zasahuje do života samotného. Román Smrt Múz zaujme čtenáře vedle mimořádné zábavnosti a čtivosti též neuvěřitelnou hloubkou autorčiných znalostí literárního prostředí dané doby i literatury samotné, dokonce i přímá řeč historických postav románu vychází z jejich skutečných výroků. V současné české próze nemá román Marie Michlové obdobu.

Období Protektorátu Čechy a Morava bezesporu patří mezi nejtemnější etapy naší historie a byl o něm vydán bezpočet knih. Tato však na léta 1939-1945 nahlíží poněkud jinak: přes všechny stinné i tragické aspekty žili obyvatelé protektorátu své soukromé životy, zakládali rodiny, přiváděli na svět děti, milovali se, užívali i v omezených možnostech volných chvilek...