Editor: Marek Syrný ; autori: Mária Badinská a 15 ďalších: - Goněc, Vladimír - Hruboň, Anton, 1989 - Koura, Jan - Križalkovičová, Zuzana - Mazurkiewicz, Anna - Medvecký, Matej - Michálek, Slavomír, 1961 - Nekola, Martin, 1978 - Podolec, Ondrej, 1975 - Raška, Francis - Segeš, Dušan, 1977 - Prando Šušová, Patrizia - Tomek, Prokop,1965 - Vajda, Barnabás
Obyvatelé středomořského ostrova Kypr, jenž byl od roku 1925 britskou kolonií, začali po druhé světové válce intenzivně usilovat o získání samostatnosti. O dekolonizačním procesu ale měli rozdílné představy nejen Řekové a Turci žijící na ostrově, ale i jejich „mateřské státy“ a Velká Británie. Od poloviny padesátých let se konflikt mezi kyperskými Řeky a Turky začal vyhrocovat natolik, že měl negativní dopad nejen na řecko-turecké vztahy, ale i na situaci ve východním Středomoří, jež představovalo v kontextu studené války strategicky důležitou oblast. Po získání samostatnosti v roce 1960 se o situaci na ostrově začaly intenzivně zajímat také Spojené státy americké a Sovětský svaz, který společně s Československem dodával na ostrov zbraně, čímž přispíval k ještě větší politické nestabilitě, která nakonec vyústila v rozdělení ostrova na řeckou a tureckou část v roce 1974. Monografie si klade za cíl na základě nedávno odtajněných archivních materiálů nově zhodnotit mezinárodní dimenzi kyperského konfliktu, přičemž neopomíjí aktivity států východního bloku na ostrově, zejména Československa.
Kolektivní monografie, již tvoří soubor volně souvisejících kapitol, je věnována dějinám Anglie (Velké Británie) a Ameriky (Spojených států amerických) od počátku novověku do současnosti. Ukazuje proměnlivost a dynamiku vývoje obou států, stejně jako období jejich vzestupu či krizí. Knihu sepsali žáci a studenti profesora Martina Kováře. Autoři jednotlivých kapitol analyzují nejen významné momenty v dějinách obou zemí, ale i některé méně známé politické, diplomatické, kulturní a společenské fenomény. Monografie je rozdělena do dvou částí. První je věnována dějinám Anglie (Velké Británie) od nástupu tudorovské dynastie na trůn, její proměně v imperiální mocnost a nakonec v zemi, jež se stala součástí evropského integračního procesu. Druhá část je zaměřena na vývoj Spojených států amerických od koloniálního období až do konce studené války.
Řecko a Turecko byly významně ovlivněny studenou válkou, přičemž jejich geostrategická výjimečnost, umocněná výsledky druhé světové války, vedla k intenzivnímu „zápasu“ mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích. Tento konflikt přispěl k přijetí nové americké zahraniční politiky vůči SSSR, známé jako „strategie zadržování“. Klíčovou událostí, která zvýšila angažovanost USA ve východním Středomoří a Blízkém východě, byla íránská krize v roce 1946, jež vedla k většímu zájmu o Řecko a Turecko. Po oznámení Velké Británie v roce 1947, že již nebude podporovat vlády čelící sovětskému tlaku, se Washington rozhodoval, zda nahradit britský vliv. Nakonec se USA rozhodly poskytnout pomoc Řecku a Turecku v rámci Trumanovy doktríny, což pomohlo oběma státům udržet nezávislost. Autor analyzuje americkou zahraniční politiku vůči těmto zemím v letech 1945–1953 v širším kontextu vzniku studené války a okolností vedoucích k formulaci a implementaci strategie zadržování. Práce se opírá o studium nevydaných pramenů z amerických a britských archivů, dokumentů a odborné literatury.