Focusing on the visualization of personified death, this work delves into the macabre iconography found in late medieval Bohemian paintings. It explores preserved examples within the cultural and devotional context of the period, offering insights into how death was artistically represented and understood in that era.
Kniha se zaměřuje na českokrumlovský klášter minoritů a klarisek, jehož založení se datuje před 665 lety, a který byl v letech 2014 a 2015 revitalizován. Publikace obsahuje devatenáct kapitol od odborníků z různých oborů, které nabízejí komplexní pohled na historii, stavební dějiny, architekturu, výtvarné umění a hudbu spojenou s tímto klášterem a jeho významem v Čechách a na Moravě. První část se věnuje architektuře kláštera a stavebním dějinám, přičemž zkoumá archivní prameny a kontext minoritského stavitelství v regionu. Další kapitoly se zaměřují na specifické architektonické problémy, obnovu klášterních zahrad a archeologické a dendrochronologické průzkumy. Druhá část se soustřeďuje na zbožnost, výtvarné umění, hudbu a vzdělanost, zahrnující rukopisné sbírky a bohatý hudební život kláštera, a snaží se umístit krumlovské kláštery do širšího náboženského a uměleckého kontextu. Závěrečná studie se věnuje Kongregaci Školských sester de Notre Dame a jejich pedagogickému působení v Českém Krumlově, které je spojeno s moderními dějinami kláštera klarisek. Publikaci doprovází unikátní černobílé a barevné vyobrazení.
Smrt představuje v umění i filozofii všech civilizací a kultur univerzální a permanentně přítomné téma. Také proto je její výtvarná prezentace jedinečnou příležitostí ke zkoumání vztahu člověka žijícího v pozdně středověké Evropě k zásadním otázkám jeho pozemské i posmrtné existence. Výtvarné umění pozdního středověku ilustruje vztah středověkého člověka ke smrti a vlastní smrtelnosti a zároveň dovoluje lépe porozumět jeho mentalitě i imaginaci, s jejíž pomocí se snažil vyrovnat s faktem vědomého tělesného zániku. V českém malířství 14. a 15. století se dochovalo několik jedinečných příkladů tzv. makabrózní ikonografie, jimž jsou věnovány samostatné kapitoly, a jež jsou důkladně analyzovány v kontextu monastické tradice „kultury smrti“, výtvarného umění, funerální liturgie a náboženské praxe tehdejší Evropy. České země jsou přitom jedinou oblastí střední Evropy, v níž se do dnešní doby dochovaly všechny hlavní náměty pozdně středověké ikonografie personifikované Smrti: Legenda O setkání třech živých s třemi mrtvými, Triumf smrti, Tanec smrti a v neposlední řadě také unikátní groteskní zobrazení tzv. dobré i triumfující Smrti. Zajímavým aspektem umrlčí ikonografie pozdně středověkých Čech je pak její adaptace a využití utrakvistickými teology odlišně chápajícími nejen tzv. ars moriendi, ale poslední věci člověka obecně.
Knihu tvoří dvě samostatné studie pojednávající o naukách o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství a jejich reflexi v písemných pramenech a v umění českého středověku. První z nich je věnována počátkům nauk ve starověku a následně srovnání pojednání o neřestech s učenímo ctnostech, na němž lze demonstrovat východiska pro formování učení o sedmi skutcích milosrdenství, hrajících zásadní roli v pastorační praxi vrcholného a pozdního středověku. Další kapitoly zaměřené exkluzivně na české prostředí analyzují díla laických myslitelů a další homiletické literatury 15. století. Následující umělecko-historická studie čtenáře seznámí s reflexí nauk o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství v umění evropského středověku na pozadí historicko-náboženského kontextu doby vrcholného a pozdního středověku. Pozornost je věnována zobrazování sedmi smrtelných hříchů a skutků milosrdenství v české knižní i monumentální malbě, stejně jako některým zajímavým otázkám, jež se zobrazováním hříchů a skutků v pozdním středověku souvisejí. Patří mezi ně například role moralizující ikonografie ve středověké pastorační praxi nebo originální a nezřídka excentrická vizuální schémata v prostředí středověkého kláštera. Zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/185829/militia-est-vita-hominis/
Publikace je rozdělena do dvou částí. První se věnuje metodickému a teoretickému úvodu s praktickou ukázkou metodického postupu ikonograficko-ikonologické analýzy konkrétního výtvarného díla. Další kapitoly pak představují stručné vhledy do problematiky vývoje ikonografie umění křesťanského Západu a jsou doplněny o konkrétní příklady výtvarných děl, které jsou z ikonografického hlediska signifikantní pro dané období. Analyzovaná díla jsou reprodukovaná v obrazové příloze a za každou kapitolou následuje seznam literatury k dalšímu studiu, prohlubující danou tematiku. Druhá část publikace přináší příklady vývoje zobrazovací tradice některých ikonografických námětů, na kterých ilustrujeme vývoj vždy konkrétního ikonografického idiomu v rámci umění středověku. Přílohy zahrnují česko-anglicko-německý ikonografický slovníček pro snadnější orientaci v zahraniční ikonografické literatuře, slovníček ikonografických latinských a řeckých pojmů s českým překladem a obrazovou přílohu.
Kniha je již druhou kolektivní monografií věnovanou sdruženému klášteru minoritů a klarisek v Českém Krumlově. Přináší celkem čtrnáct kapitol zaměřených zejména na krumlovské ženské duchovní komunity - klarisky a františkánské terciářky (bekyně), jejichž dům bezprostředně s dvojklášteřím sousedil. Jednotlivé kapitoly knihy se věnují jak vizuální kultuře a každodennosti krumlovského kláštera klarisek, tak přinášejí dosud nepublikované poznatky např. o kostelní sakristii, nebo o středověkých nástěnných malbách v prostoru bývalé kruchty klarisek v klášterním kostele a v tzv. malé kvadratuře františkánských terciářek. Součástí knihy jsou rovněž tři zahraniční studie, jež krumlovský komplex nahlížejí v širším kontextu. Jedinečná situace jeho tří duchovních komunit vynikne v komparaci s dalšími kláštery klarisek v česko-polské řádové provincii, stejně jako v obecné rovině ve srovnání s jinými podvojnými kláštery různých řádů, jež ve středověku představovaly unikátní formu monastického života. Závěrečný tematický oddíl knihy je věnován středověké knižní kultuře františkánů a vzdělávání ženských duchovních komunit.
Publikace se věnuje jedinečnému souboru renesančních nástěnných maleb v bývalém městském kostele sv. Václava v Moravské Ostravě, pocházejících z poloviny 16. století. Malířský cyklus v interiéru kostela představuje jeden z nejrozsáhlejších dochovaných celků renesančních nástěnných maleb na území Severovýchodní Moravy. Studie se zabývá především ikonografickou analýzou maleb a představuje tak vůbec první pokus o komplexní zhodnocení a interpretaci malířské výzdoby interiéru této nejstarší ostravské stavební památky v kontextu kulturní historie a náboženské problematiky Moravy poloviny 16. století.