Sirpa Kähkönen Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Do rodinného hrobu se vejde šestatřicet uren. Kolik smutku se vejde do jednoho života? Od smrti Sirpiny matky uplynul rok. Dnes v noci si pro její duši přijde Tuoniovna, bájná dcera smrti. Aby se Sirpa dokázala s matčiným odchodem smířit, musí se pokusit pochopit její život. Proč ji matka neměla ráda? Proč neuměla přijímat lásku druhých? Pomocí šestatřiceti předmětů z minulosti, vzpomínek a matčiných deníků Sirpa postupně nachází odpovědi na otázky, které ji pronásledují od dětství. I matka měla složitý vztah se svými rodiči a v mládí ji navíc krutě zasáhla nešťastná událost. Její život byl plný zklamání a křivd. Pátrání po kořenech generačního traumatu autorku dovede až na počátek dvacátého století. Její předky poznamenaly války, věznění, útlak a bouřlivé společenské změny. Smutek, hněv, neopětovaná láska i pocity nedostatečnosti a nepřijetí se dědí z generace na generaci. Je vůbec v lidské moci tento řetězec přetnout a dojít smíření?

Der Nr.1-Bestseller aus Finnland und Gewinner des Finlandia-Preis 2023 Eine Tochter nimmt Abschied von ihrer verstorbenen Mutter, indem sie deren Leben eine Nacht lang anhand von 36 Gegenständen und Erinnerungen Revue passieren lässt. Dieser tröstende Prozeß verhilft ihr zu neuen Einsichten, auch über sich selbst. In ihrem autofiktionalen Roman führt uns Sirpa Kähkönen vom Helsinki der Jetztzeit in die ostfinnische Provinz der 1920er Jahre, ins Zeitalter der Holzhäuser und Dampflokomotiven, bringt uns die konfliktreiche Beziehung Finnlands zu Russland nahe, beleuchtet die Aufbaujahre der 1970er und kehrt schließlich zurück in die Gegenwart. Sie verbindet die große Historie mit der Geschichte der sogenannten kleinen Leute und nähert sich dabei immer wieder den Schatten, die seit Generationen über ihrer Familie liegen. »Ein geschickt konstruiertes Requiem, das man nicht mit trockenen Augen lesen kann. Zutiefst persönlich und gleichzeitig universell.« Aamulehti

On kesäkuun 9. päivä vuonna 1942. Venäjä hengittää raskaasti idän metsien takana. Nälkätalvi otti lujille ja sen tuomat menetykset elävät mielissä vielä pitkään. Mutta ilon aiheitakin on. Ruisjauhosta leivotaan Hildan johdolla ensimmäiset sotaleivät ja Anna on saanut lapsensa takaisin. Ukkikin on suunniltaan ilosta: Juho Tiihonen pääsee oppikouluun. Lapset kulkevat Puijon poluilla alkukesän lämpiminä päivinä eikä Helvi tiedä kuinka suojelisi vaaralliseen ikään ehtinyttä Maria kaupunkiin tulleiden saksalaissotilaiden katseilta. Äitinsä hylkäämä Charlotta ei väsy odottamaan. Jonain päivänä tulee isä. Vater!