Ivo Štefan Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Around the turn of the first millennium, Central Europe's political and religious landscape underwent significant transformation. As decentralized pagan societies converted to Christianity, the polity that evolved into the Holy Roman Empire expanded under the principles of the Imperium Christianum, initially conceived by Charlemagne and later revived by Emperor Otto I to extend authority into newly Christianized eastern regions. This process of acculturation saw societies adopting the new ideology and social order voluntarily. This volume compiles research presented at conferences in the Department of Archaeology at Charles University, Prague, focusing on interconnected events along the Empire's eastern frontier and the often-overlooked roles of commoners and rural populations. The papers address early state and church affairs, networks of archaeological and historical heritage, and various investigations, blending synthetic archaeological and historical overviews with specific geographical and thematic case studies. They explore the role of Christianization in the centralization processes at the edge of the Ottonian-Salian world. This pioneering study directly compares the north-east and south-east peripheries of the later Holy Roman Empire, offering fresh insights into these regions at the periphery of Western Christendom.

Už v 10. století se v pražské kotlině utváří jedna z nejvýznamnějších protourbánních aglomerací střední Evropy, která se ve 13. a 14. století přerodila v pražské souměstí, jehož základní rysy registrujeme dodnes. Složitý vývoj a fungování středověké Prahy však není možné pochopit bez poznání jejího vztahu k okolnímu regionu. O něj se nejprve opřela expanze prvních Přemyslovců, což dokládá síť rozsáhlých hradišť, která s konsolidací raného státu ztratila svůj význam. Později se zde zformovalo hospodářské zázemí vrcholně středověké metropole, jež se stalo také arénou podnikání a reprezentace významných pražských měšťanů. Kniha nabízí soubor studií archeologů, historiků a přírodovědců, zkoumajících různé aspekty proměn „krajiny středověké Prahy“ od počátků raného středověku až do 15. století. Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.

Kniha o Budči prostřednictvím pestré mozaiky textů osvětluje dávnou i méně dávnou minulost raně středověkého hradiště, s nímž jsou velmi úzce spjaté počátky našich národních dějin. Hlavní pozornost se váže k době, kdy byla Budeč jedním z významných středisek moci prvních přemyslovských knížat. Nedílnou součástí vyprávění je líčení osudů sv. Václava a jeho babičky kněžny Ludmily. Připomenuty jsou ale i další osobnosti spojené s historií Budče, především pedagog a filozof Karel Slavoj Amerling, který ve svém díle vyzdvihl Budeč jako symbol národní vzdělanosti. Kniha je přehlídkou badatelského úsilí předních českých historiků a archeologů a poukazuje na význam Budče pro současné i budoucí generace. Současnost a novější historii obcí pod Budčí čtenáři poutavě přibližuje průvodce poutníka po krajině a dalších památných místech Zákolan, Kovár a Trněného Újezdu. Vydáno ve spolupráci se Sládečkovým vlastivědným muzeem v Kladně, p.o.

Rozhovory s Janem Klápště o středověku i našem světě. Jaká je hodnota krajiny? Jaké svědectví o středověké společnosti přináší archeologie? Rozhovory s profesorem Janem Klápště, předním evropským archeologem středověku, se dotýkají široké palety otázek spojujících středověk se současností. Kniha je poutavým svědectvím o celoživotním hledání cest k pochopení proměn středověké společnosti a krajiny. Jelikož ale minulosti klademe jen ty otázky, které jsou aktuální pro nás, nabízí rozhovory i pestrý kaleidoskop setkání s osobnostmi, které Jana Klápště ovlivnily, a s problémy, které hýbou dnešním světem, a tím pádem i s našimi obrazy dějin.

Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku. Mariánský svatostánek totiž naposledy zmiňuje tzv. Dalimilova kronika, jejíž vznik bývá zpravidla kladen nedlouho za rok 1300. O něco později kostel zanikl a jeho poloha upadla v zapomnění. Objevit se jej podařilo až výzkumem, který roku 1950 vedl Ivan Borkovský. Nevelký objekt zakončený apsidou o rozměrech zhruba 7,5 × 6 m byl však natolik poničen, že se jeho původní podoba i stavební vývoj vzpírají jednoznačné interpretaci. Osmička archeologů, historiků, lingvistů, religionistů a uměleckých historiků (Iva Adámková, Nora Berend, Jiří Dynda, Jan Frolík, Jana Maříková-Kubková, Dalibor Prix, Ivo Štefan a Martin Wihoda) se nyní zamýšlí nad možnostmi a mezemi výkladu a pokouší se provázat Borkovského objev s christianizací Čechů.