Klaus Döge Bücher

Dass das erste wissenschaftliche Symposium im deutschsprachigen Raum zum Schaffen Antonín Dvoráks 1991 im Rahmen der 2. Musikfestspiele Saar in Saarbrücken, also abseits der großen Metropolen in der „musikalischen Provinz“ an einem Ort stattfand, der keine direkte Verbindung zu diesem Komponisten aufweist, mag insofern bezeichnend erscheinen, als für die internationale Musikwissenschaft Dvorák lange Zeit ein eher abseitiges Thema darstellte. In den letzten Jahren ist das vermehrte Interesse auch außerhalb seines tschechischen Heimatlandes, auf das die Dvorák-Forschung bis dahin weitgehend konzentriert war, unübersehbar geworden. Nach den Prager Kolloquien, dem Dvorák-Kongress in New Orleans und der großen Jubiläums-Konferenz in Dobrís bot Saarbrücken eine weitere Gelegenheit, eine Zwischenbilanz der neueren Forschungsergebnisse in Tschechien, Großbritannien, den USA, aber eben auch Deutschland zu ziehen, die in diesem Sammelband zur Diskussion gestellt werden.

Antonína Dvořáka Češi nedávno v historickém pohledu zařadili mezi deset největších osobností svého národa. Je nejhranějším českým skladatelem na světě. Ale jak ho viděla Evropa a Amerika v jeho době? A co o něm soudí současný cizí odborník? Kniha, jež byla v Německu vydána v krátké době dvakrát, přináší nejaktuálnější souhrnný pohled na Dvořákův život a jeho dílo. Německý muzikolog Klaus Döge napsal fundovaný, čtivý a poutavý životopis českého skladatele a zároveň vytvořil barvitý obraz doby a kulturní atmosféry druhé poloviny devatenáctého století. Četné citáty z dokumentů, dobové fotografie a podrobné rozbory vybraných skladeb včetně notových příkladů upoutají milovníka hudby i profesionála. Kniha obsahuje dále rozhovory s Dvořákem z anglického a rakouského tisku, dosud v češtině nepublikované, Dvořákův významný článek o Schubertovi pro americký časopis, výbor z dvacet pět let trvající korespondence s nakladatelem Simrockem, jakož i několik autorových esejů. Ty analyzují Dvořákovu skladatelskou metodu, zabývají se jeho programními symfonickými básněmi, reflektují způsob, jakým byla v devatenáctém a dvacátém století přijímána jeho hudba v německé oblasti, a pokoušejí se uvést na pravou míru některá vžitá klišé spojovaná s Dvořákem jako člověkem.