Josef Svoboda Reihenfolge der Bücher

Kniha se zabývá smysluplnou péčí o schizofrenika a jeho začleňování do života. Napsal ji otec schizofrenního chlapce, který spolu se svou rodinou, díky silné zkušenosti se schizofrenií, přehodnotil život svůj i celé rodiny.Podařilo se jim vytvořit originální službu (DOTYK II) s vlastními postupy v péči o schizofreniky, která je postavena na porozumění a přijetí této nemoci s citem a láskou k člověku, který „nejen bere, ale taky dává“. V první části knihy jsou popsány zkušenosti, ve druhé části zúročené závěry a doporučené postupy.Rodina přesně pochopila, že schizofrenie je chronické onemocnění s limitovanou možností úzdravy, kterou lze úspěšně ambulantně léčit ve spolupráci s rodinou a rehabilitační službou, že každý z těchto účastníků má své specifity a možnosti, že je třeba si dobře rozumět.Zásadní je vliv prostředí na schizofrenika, nutnost ho citlivě vnímat, pokorně respektovat třeba i nejasné motivy jeho jednání, hledat užitečné a prosperující, nehodnotit a povzbuzovat. Schizofrenik je citlivější na podněty než člověk zdravý, často je sebestigmatizovaný a ustrašený, vždy ale dobře reaguje na pozitivní prostředí a nabízený vztah. Dozvíte se, že odvážní nejsou ti, kteří strach nemají, ale kdo ho dokáží přemoci. Dočtete se o postupech, které může používat rodina (prostředí) schizofrenika po cestě minimalizace důsledků onemocnění a jak je sami používat.

Kniha obsahuje samizdatový sborník "Diskuse" z roku 1979, doplněný o další texty a medailonky autorů, včetně kalendária událostí z období „normalizace“. Historický úvod, medailonky a kalendárium napsal dr. Petr Blažek. Diskusi mezi chartisty inicioval Ludvík Vaculík fejetonem, v němž vyzývá k zamyšlení nad činy, za které stojí být vězněn. Podobně reagoval Petr Pithart, který kritizoval „přemrštěnou statečnost“ a zdůraznil význam „drobných prací“. Na tyto texty odpověděli další chartisté, někteří kriticky (např. Václav Havel, Ladislav Hejdánek), jiní pozitivně. Mezi autory příspěvků jsou významné osobnosti jako Rudolf Battěk, Anna Marvanová, Luboš Dobrovský a další. Manželé Müllerovi zahrnuli téměř všechny příspěvky tehdejší diskuse, a do knihy byly nově zařazeny dva texty, které se tehdy nedostaly do sborníku. Diskuse byla zajímavá a bouřlivá, a její témata zůstávají aktuální i dnes. Je důležité připomínat činnost Charty 77 a významné osobnosti, které se zapojily do této debaty.

Životopis vzácného člověka a vynikajícího hudebníka a pěstitele folklóru Štěpána Kotka, doplněný vzpomínkami přátel a dále doplněný informacemi: o zpěvníčcích, které napsal a vydal, o interpretaci písní Lašska z okolí Frýdlantu nad Ostravicí a o vzorech výšivek, které shromáždil nebo vytvořil. Ke knize byly také znovuvydány tři základní zpěvníčky místních písní, které Štěpán Kotek napsal pro svoji cimbálovou muziku Kotci a pro tanečníky -- Frýdlantskou chasu, a to Figurální tance, Starodávné a Lašské skoky a zvrtky.

Pátrání po ztracených insigniích Karlovy univerzity trvá již sedmdesát let. Univerzitní žezla, medaile a archiválie zmizely na konci druhé světové války a dosud není jasné, zda tyto sedm set let staré symboly, které jsou nedílnou součástí imatrikulací a promocí, ještě existují. Zveme vás na dobrodružnou cestu, jejímž cílem je nejen hledání těchto artefaktů, ale také povzbuzení k dalšímu bádání. Před samotným pátráním se seznámíme s historií univerzity, abychom lépe pochopili její vývoj, překážky a boje o existenci, což podtrhuje význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je českou institucí. Kniha se zaměřuje na osudy historických dokumentů a insignií, které zmizely během války, a zasazuje tuto historii do širšího kontextu vzdělanosti a politických podmínek. Zvláštní pozornost je věnována období okupace a roku 1945, kdy došlo k odvážení archiválií z Prahy, přičemž autor přináší nové a méně známé informace. Dílo je psáno populárně naučným stylem, a proto je vítaným příspěvkem k obecnému kulturnímu povědomí, které je dnes aktuální.

Významný arktický ekolog a profesor torontské univerzity Josef Svoboda byl v roce 1949 jako devatenáctiletý student brněnské Masarykovy univerzity zatčen a nezákonně odsouzen k jedenácti letům. Komunistický kriminál se mu přitom paradoxně stal skutečnou školou, ve které potkal elitu národa - vězněné básníky, historiky, teology, biskupy, generály, politiky. Ve svých vzpomínkách Svoboda prochází celým svým životem (od Kralup přes Leopoldov až po Kanadu, od skautování až po práci v zoo či výzkum v Arktidě) a obhlíží jednotlivé vrstvy svého dramatického životního příběhu. Jeden život, a přece jako by se do něho vešly nejméně tři pohnuté osudy - tři inkarnace.

Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 - 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze, překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod, úspěchy a osudy Laterny magiky, vstup na velkou světovou scénu operní a baletní i práci s významnými světovými režiséry v činohře. V případě Josefa Svobody nestačí jen vyjmenovat a popsat inscenace - nedílnou součástí jeho tvorby a světového věhlasu byly i jeho objevy v oblasti nových divadelních technologií. Rozšiřování jeho "scénografické abecedy", jak on sám pojmenoval arsenál prostředků, které má, ale nemusí, moderní divadlo využívat ve scénografii, disciplině, kde je vše dovoleno, pokud to slouží inscenačnímu záměru a myšlence díla se stalo jeho celoživotní posedlostí. K poznání Svobody - architekta by měla posloužit i kapitola o jeho nerealizovaných projektech divadelních budov. Důležitou součástí a inovací této monografie je kompletní soupis díla doplněný, pokud jen bylo možno, malým informatívním obrázkem ke každé položce.