Nástin psychoanalytické antropologie. Čtenář proniká do teoretické výstavby a pojmosloví psychoanalýzy.Také hlubší sebepoznání a porozumění tomu,co se odehrává mezi lidmi nevědomě,a co je přesto důležité pro jejich životní pocit a lidský růst. Charakterizuje sexuální i existencionální postoje,city a vztahy obecně lidské./převzato z anotace/
Soukromím jako problémem, jeho absencí a současně jeho potřebou se zabývá tato fundovaná a zasvěcená studie. Autoři exponují otázku možného vývoje dalších historických forem protikladu soukromého a veřejného a přehlížejí rozklad i utváření intimity v rozmanitých oblastech lidskéhoživota. V posledních dvou kapitolách je pak zájem soustředěn na institucionální zásahy do soukromí a na osobní svobodu vojáka v armádě a konstatována zde přetrvávající antinomie.
Nástin psychoanalytické antropologie. Čtenář proniká do teoretické výstavby a pojmosloví psychoanalýzy.Také hlubší sebepoznání a porozumění tomu,co se odehrává mezi lidmi nevědomě,a co je přesto důležité pro jejich životní pocit a lidský růst. Charakterizuje sexuální i existencionální postoje,city a vztahy obecně lidské./převzato z anotace/
Kniha vznikla zo série prednášok vo francúzskom rozhlase. Pôvodné určenie autorkinho textu veľmi vplývalo aj na znenie knihy – je napísaná neobyčajne živo, prístupne, nezaťažuje čitateľa zložitým výkladom, ale rozpráva o Freudovi – človekovi a vedcovi, o jeho úsiliach, zápasoch, úspechoch i neúspechoch. Autorka ukazuje Freuda ako moderného hrdinu, ktorý sa svojimi objavmi pričinil o posunutie rozvoja vedy a kultúry vpred, súčasne aj ako človeka prežívajúceho dni slávy a obdivu, ale aj opovrhovania a tvrdých polemík a sporov. Usiluje sa zachytiť atmosféru obdobia a postupný vývoj života a diela svojho hrdinu. Pristupuje k nemu a k jeho celoživotnej práci čo najobjektívnejšie s úsilím podať maximum informácií bez zbytočného odbočovania, kritík a polemík.
Práce objasňuje stav a problematiku moderní dialektiky. Nepodává pouze přehled dějin dialektiky, ale snaží se ukázat, jak dialektická filosofie souvisí se strukturou soudobé civilizace a kultury, jaké jsou její zdroje a formy, jak souvisí s vývojem soudobého systému vědy a jaký je její vztahk rozporům a cílům současného světa. Knižnice všeobecného vzdělání mládeže. Řada Horizont 1. vydání.
Dieses zweite große Werk Erich Fromms handelt von seiner Persönlichkeitstheorie. Es bietet im ersten Teil den besten Überblick über seine Charakterlehre und sein Menschenbild. Im zentralen Kapitel 3 arbeitet Fromm die einzelnen Charakter-Orientierungen heraus und bewertet sie hinsichtlich ihrer Auswirkung auf die psychische Entfaltung des Menschen als produktiv bzw. nicht-produktiv.Im zweiten Teil behandelt Fromm ethische Fragen, die sich aus seiner psychoanalytischen Sicht des Menschen ergeben. Er zeigt, dass Selbstliebe die Voraussetzung für Nächstenliebe und das pure Gegenteil von Selbstsucht ist; dass das Gewissen nicht mit dem Freudschen Über-Ich identisch ist; was Lust ist und was sie nicht ist und was sie mit Glück und Freude zu tun hat; dass die Fähigkeit zu glauben vom Charakter abhängt und dass der Mensch weder gut noch böse ist, jedoch die Fähigkeit zu beidem hat. Für Fromm gibt es ein dem Menschen tief inne-wohnendes Streben nach Glück und Gesundheit, eine primäre Tendenz zu Wachstum und produktiver Orientierung. Das ganze Buch ist eine Art Bekenntnisschrift des Frommschen Humanismus. Es handelt vom Glauben, dass der Mensch selbst das Maß und das Ziel ist und auf Grund seiner Anlagen sein kann. Und es zeigt die psychologischen Voraussetzung für eine "Kunst des Lebens" auf, bei der "der Mensch sowohl der Künstler als auch der Gegenstand seiner Kunst" ist.
