Milan Balabán Bücher

Odborná studie evangelického teologa rozebírá hebrejské náboženské myšlení, které vychází především z interpretace knih Starého zákona. Konfrontuje s filozofií M.Heideggera.

Autoři Kateřina Dejmalová a Milan Balabán se zamýšlejí nad překladem Bible. Pokoušejí se předat biblickou zvěst a současně zachovat poezii hebrejského textu.

Stručné uvedení hlavních myšlenkových pozic, jak se váží k jednotlivým dějinným etapám Izraele. Přepracovaná verze samizdatového vydání, doplněná o eseje V. Tydlitátové.

"Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických. To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí. Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své "dobové pozadí". Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální. Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž. Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy. ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali. Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy. To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit; vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech. Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je "muž" a patriarcha. Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno. Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.

Kniha se zaměřuje na ženské portréty v Bibli, které zahrnují milovnice, trpitelky, bojovnice a kněžky noci. Autor se opírá o biblická svědectví a charakteristiky, přičemž zdůrazňuje, že Bible je historická kniha, nikoli pouhá sbírka idejí. Hebrejská a řecká literatura biblických spisů odráží své dobové pozadí a orientální mentalitu, která je ovlivněna patriarchálními hodnotami. V době, kdy byly ženy vnímány jako podřízené, bibličtí pisatelé vytvářeli ženské postavy, které často zůstávaly opomíjené v naracích, kázáních a meditacích. Tato podřízenost byla považována za neměnnou danost, zakotvenou v Písmech, a posilována představou Boha jako muže a patriarchální postavy. Milan Balabán však ukazuje, že ženství v Bibli je přítomno, byť jemně, a snaží se přiblížit jednotlivé ženské postavy od nejznámějších po bezejmenné služky, otrokyně a nevěstky. Kniha se zaměřuje na jejich význam a snaží se je připomenout a analyzovat, čímž přispívá k hlubšímu porozumění biblickým ženám a jejich rolím v kontextu svaté literatury.

Víra (u) Václava Havla Podnázev : noetický sestřih Havlových dopisů Olze / Posametový president Václav Havel, politik, spisovatel a meditátor, se představuje ve svých Dopisech Olze (knižně Praha 1983) také jako filosof, i když se nesnaží podat ucelený noetický koncept. Havlovy úvahy, někdy s filosofickým vyústěním, lze soustředit kolem pojmu VÍRA. Víra je Havlovi „stav ducha“ nebo „duchovní zkušenost“, je to vztahování se k „absolutnímu horizontu“; je to vztaženost ke smyslu všeho bytí. Havlův „Bůh“ není objekt, věc nad jinými věcmi. Je to osobní tajemství, (extatická) záležitost ústící do personálního objektivna. Absolutní horizont (víry) není z tohoto světa, není to svět, je to pravda. Původně vyšel text v časopisu Reflexe v roce 1996.

„Hrst starozákonních úvah z let 1954-79“ pro návštěvníky soukromého semináře v Praze ke knižnímu vydání v nakladatelství Kalich Milan Balabán zásadně přepracoval a rozsah souboru přibližně zdvojnásobil. Podtitul knihy nově zní „Úvahy, meditace, biblické výklady, dopisy a kázání z let 1955-2001“.

Domov a bezdomoví i jiné zprávy Kniha profesora teologie a předního českého hebraisty Milana Balabána sestává ze tří samostatných esejů. Úvodní text Domov a bezdomoví nese stejný název jako celý titul. Východiskem autorových úvah o tom, co znamená být doma a kde se plouhá v bezdomoví, jsou zvěstné texty z hebrejské Bible nezývané konvenčně Starý zákon. Toto východisko je pak obsahově dosyceno některými místy novozákonními, neboť i pro toto poselství je objevování nového domova charakteristické.“ Předmětem úvah v druhém eseji Sestoupení do zahrady lásky je nejerotičtější biblická kniha Píseň písní (Šír ha-šírím ašer lišlómó). Je to řada milostných písní o Milém a Milé, případně o jejich přátelských družinách. Ve třetí úvaze Poezie jako cvrlikání pravdy autor upozorňuje, že při odhalování kořenů moderních literatur v Evropě i Americe je nutné alespoň předběžně pozitivně akceptovat některé literatury starověké, například babylonskou, izraelsko-židovskou (na niž navazuje literatura křesťanská) a antickou (tj. řeckou a římskou). Své tvrzení pak dokládá na nejrůznějších příkladech, kdy je moderní literatura přímo vědomě i podvědomě inspirována starými texty.

Sborník k sedmdesátinám filosofa Ladislava Hejdánka, jenž od roku 1990 přednáší na EThF a FF UK, jemuž byl v roce 1987 udělen univerzitou v Amsterodamu čestný doktorát z filosofie; a taktéž k sedmdesátinám, profesora Jakuba S. Trojana, děkana na evangelické theologické fakultě UK od roku 1990 a nyní působí jako vedoucí katedry sociální theologie. Milan Balabán sborník uspořádal a rovněž do něj přispěl esejí. Z dalších autorů: Dalibor Antalík, Theo de Boer, Karl Deurloo, Jan A. Dus, Pavel Filipi, Aleš Havlíček, Jan Heller, Ivan Chvatík, Pavel Kouba, Milan Lyčka, Petr Macek, Jiří Michálek, Jan Moravec, Jiří Mrázek, Miroslav Petříček, Ladislav Pokorný, Petr Pokorný, Noemi Rejchrtová, Volker Rühle, Josef Smolík Jan Sokol, Miroslav Šedina a Veronika Tydlitátová, která navíc zpracovala sborník graficky. Oba jubilanty - theologa a filosofa - spojuje je dlouholeté přátelství, již od studentských let.

Jeden z nejznámějších textů Starého zákona, o jehož přetlumočení se vedle teologů odedávna pokoušeli nejlepší evropští básníci, se klene mezi úchvatným opěváním milostného citu a více či méně mystickými významy těchto slov. Nejkrásnější z písní Šalomounových v nejkrásnějších českých básnických překladech od Bible kralické po dva dosud nepublikované – v Izraeli nedávno zesnulého českého básníka Čana a významného českého hebraisty Milana Balabána – doprovodí zasvěcená stať tohoto předního vykladače právě této biblické pasáže a básníka v jedné osobě.